Češi nezpůsobují ekologické škody jen doma, ale i na druhé straně zeměkoule - a nemusí ani opustit území republiky.
Do Česka se každý rok dováží asi sto tisíc kubíků dřeva z ilegálně poražených stromů. Brambůrky nabízené v českých obchodech se smaží na palmovém oleji, kvůli němuž indonéští zemědělci museli opustit půdu, kterou po léta užívali. Čeští zemědělci krmí zvířata sójou, která vyrostla na místech, kde dříve stály tropické pralesy.
Spotřeba české ekonomiky vytváří globálně větší ekologickou zátěž než například holandská, rakouská, německá či italská.
Česko se řadí mezi třetinu zemí Evropské unie s největším dopadem na globální přírodní zdroje, jako jsou například tropické deštné pralesy.
Dobrou kávu platí jinde
Studie ekologických organizací, z níž tato fakta vycházejí, poprvé podrobně mapuje konkrétní ekologické a sociální dopady každodenního "komfortu", díky němuž si Češi mohou natankovat benzín nebo si pochutnat na dobré kávě.
"Nakupujeme, jíme, cestujeme a často vůbec netušíme, odkud který výrobek či surovina pochází. Shromáždili jsme konkrétní příklady, na kterých chceme ukázat, že je dobré vědět o dopadech naší spotřeby a také se podle toho při nákupech rozhodovat," řekla Zuzana Drhová, ředitelka Zeleného kruhu, který se na studii podílel.
"Konkrétní spotřeba v České republice má konkrétní dopady někde úplně jinde na světě," dodal Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha, které je rovněž spoluautorem studie. Dodal, že konkrétní ekologické škody a sociální dopady mají řešení.
"Třeba lepší recyklace odpadků by snížila spotřebu hliníku a dalších surovin, a tedy i škody, které jejich těžba způsobuje třeba na druhém konci světa. Certifikované dřevo s jasným původem pomůže vyhnout se surovině ilegálně vytěžené kdesi v Africe nebo na Sibiři," řekl Kotecký.
Kvůli kávě a oleji mizí pralesy
Česko dováží nejvíce kávy z Vietnamu. Tamní vláda přitom pěstování kávy výrazně podporuje, díky čemuž se z Vietnamu stal druhý největší světový producent této suroviny.
To ovšem znamená, že se na ohromných plochách likvidují původní pralesy a zakládají se kávové plantáže. Jen v provincii Dac Lac to znamenalo vykácení 74 tisíc hektarů lesa.
"Dovoz kávy z Vietnamu do České republiky činil v roce 2004 zhruba 11,5 tisíc tun. Při výnosu jedné tuny z hektaru by to znamenalo, že česká spotřeba zabírá více než sto čtverečních kilometrů," přibližují autoři studie.
Ještě větší český podíl na devastaci tropických pralesů představuje dovoz palmového oleje, který se používá v margarinech, zmrzlinách, čokoládě, instantních polévkách, sušenkách, brambůrkách, ale také v mýdlech, šamponech a další kosmetice.
Drtivá většina produkce pochází z jihovýchodní Asie, kde se palma olejná pěstuje na rozlehlých plantážích.
"Pěstování palmy olejné patří mezi nejdůležitější příčiny rapidního odlesňování v jihovýchodní Asii. Asi polovina plantáží vzniká na úkor lesů," píše se v ekologické studii. Plantáže přitom běžně vznikají i na soukromých pozemcích a jejich původní majitelé jsou vyhnáni.
Jen Indonésie tak přišla podle vládních údajů o zhruba dva miliony hektarů pralesa. V této zemi, která zabírá jen 1,3 procenta zemské souše, se přitom vyskytuje deset procent všech známých druhů kvetoucích rostlin, sedmnáct procent ptáků, šestnáct procent plazů a obojživelníků a dvanáct procent savců.
Česko je navíc čím dál větším dovozcem tropického dřeva, od roku 1999 se import minimálně ztrojnásobil. Mnohé tropické stromy ovšem s největší pravděpodobností byly poraženy ilegálně, podle propočtů mezinárodní organizace WWF by mohlo jít o desítky tisíc stromů ročně.
Certifikát zaručuje ekologickou šetrnost
V evropských zemích včetně Česka se přitom postupně rozšiřuje nabídka kávy a dalšího zboží ze surovin, které byly vypěstovány bez velkých ekologických škod.
Má označení FAIR TRADE. Podmínkou k získání certifikátu například je, že se na polích nepoužívají pesticidy či umělá hnojiva a například káva se pěstuje ve stínu původní vegetace.
Podobná značka - FSC - funguje i u dřeva a výrobků ze dřeva: nábytku, papíru či kuchyňského náčiní. V západní Evropě se každoročně trh s FSC výrobky rozroste každoročně o sto až sto padesát procent.
Nemnoho českých firem, které si značku FSC nechaly udělit, je však z certifikátu většinou rozpačitých a tvrdí, že jim zatím nic moc nepřinesl. A drtivá většina veřejnosti značku vůbec nezná.
"Znalost je v zásadě nulová," potvrdil Aktuálně.cz nedávno ředitel české pobočky FSC Michal Rezek.
Česká pobočka FSC se zase chystá na reklamní kampaň, kterou by chtěla spustit příští rok - pokud sežene dostatek peněz.
U benzínek podporujeme diktaturu
Česko dováží asi desetinu ropy z Ázerbájdžánu, přičemž většina jeho ropných polí se nachází na dně nebo na březích Kaspického moře. Právě nešetrná těžba ropy výrazně přispívá k devastaci tohoto "slaného jezera".
"Na počátku 20. století činily roční úlovky kaspického jesetera 50 tisíc tun a Kaspické moře pokrývalo 80 procent světové spotřeby kaviáru. Dnes úlovky klesly zhruba o 90 procent a ryba se dostala na pokraj vyhynutí," upozorňují autoři studie.
Příjmy z prodeje ropy tvoří více než polovinu státního rozpočtu Ázerbájždánu, země na jejím prodeji od počátku 90. let vydělala miliardy dolarů.
Jenže přibližně polovina Ázerbájdžánců žije podle údajů Světové banky pod oficiální hranicí chudoby, tedy s příjmy menšími než jeden dolar na den.
"Proud ropných dolarů je v rukou úzké skupiny lidí, kteří tak mají dlouhodobě zajištěnu kontrolu nad celým státem," upozorňuje studie. V Ázerbájdžánu, v jedné z nejzkorumpovanějších zemí světa, vládne rodinný klan, který založil někdejší generál KGB Gejdar Alijev. Tento režim je podporován i díky prodeji ropy do Česka.
"Při každém desátém načerpání nádrže svého auta posíláme peníze zkorumpovanému režimu v Ázerbájdžánu," uvádí se ve studii.
Česko žije na ekologický dluh
I díky masivním dovozům surovin a výrobků ze zahraničí spotřebuje Česko skoro dvojnásobně více zdrojů, než kolik je schopno samo vytvořit.
Autoři studie vycházejí z takzvané ekologické stopy, která umožňuje srovnávat jednotlivé lidské činnosti z hlediska jejich dopadů na životní prostředí. Jde o systém zjišťující, kolik půdy a vody lidé potřebují k výrobě potravin, elektřiny, zajištění dopravy, ale také třeba na likvidaci odpadů.
Česká ekologická stopa činí podle nejnovější studie Living Planet Report mezinárodní organizace WWF zhruba 4,9 hektaru na obyvatele, přičemž biologická kapacita českého území dosahuje pouze asi 2,7 hektaru.
Největší "vinu" na velké české ekologické stopě má energetika včetně vypouštění skleníkových plynů při spalování uhlí. Se spotřebou přibližně dvanácti tun oxidu uhličitého na obyvatele patří Česko mezi země s nejvyššími emisemi v Evropské unii.
České skleníkové plyny přitom přispívají například k tomu, že se kvůli globálnímu oteplování zvyšují hladiny oceánů, takže by se počet lidí ohrožených pobřežními záplavami mohl v budoucnu zvýšit ze současných deseti milionů až na dvě stě milionů.
