Robert Schmidt vlastnil jednu z nejvýznamnějších stavebních společností na Královéhradecku a často spolupracoval s předními architekty své doby, jakým byl například i Josef Gočár (1880-1945). Nebo Rudolf Němec (1871-1914), mimo jiné autor královéhradeckého Grandhotelu na Jiříkově třídě. A právě ten Schmidtovi na rozhraní centra města a Pražského předměstí vyprojektoval rodinný dům (třída Karla IV. č. 346/27, na mapě: 1), který vycházel z ducha anglického venkovského bydlení.
Ústředním prostorem interiéru modernistické stavby z roku 1909 byla dvouúrovňová schodišťová hala s krbem, jakýmsi symbolem tepla domova. Autor se přitom inspiroval ranou tvorbou Jana Kotěry (1871-1923).
Schmidtova vila je dnes posazena v parčíku sevřeném třídou Karla IV. a Střeleckou ulicí, která je součástí městského okruhu. A je ústředním bulvárem, kolem něhož se tento díl průvodce po vilových čtvrtích soustředí.
O čtvrt kilometru jižněji navazuje na zahradu zvanou Střelák parcela s vilou c. k. inženýra Jana Sixty (Střelecká č. 437/4, na mapě: 2). Opět jde o stavbu z roku 1909 inspirovanou anglickým moderním bydlením.
Zajímavostí je geometricky uspořádané užití keramických čtverečků na fasádě či okenice. Za projektem stojí stavitel Václav Rejchl st. (1853-1928) a jeho syn Václav ml. (1884-1964), velmi plodní tvůrci vil i domů ve městě (více o nich si lze přečíst v předchozím dílu "vycházek").
V sousední zahradě narazíme na pozoruhodnou modernistickou vilu Aničku (Gočárova třída č. 492/24, na mapě: 3) - "významný doklad urbanistického vývoje Hradce Králové a životního způsobu společnosti na přelomu 19. a 20. století. Proporčně vyvážený celek několika architektonických stylů, jež jsou projevem tvůrčí schopnosti a práce stavitele Jaroslava Pažouta," praví katalog Národního památkového ústavu.
Dům z roku 1911 navrhl architekt Pažout pro svého bratra Jana a jeho manželku Annu. Současné červeno-bílé provedení na fasádě neodpovídá původnímu stavu. Vnímavější pozorovatel to zřejmě vycítí.
Za Gočárovou třídou stojí další zástupce modernistické vlny první dekády 20. století (Střelecká č. 459/6, na mapě: 4). Vilu z roku 1910 vyprojektoval pro úředníka Rakouské severozápadní dráhy Václava Charváta architekt Vladimír Fultner (1887-1918), nevšedně talentovaný autor několika zdejších vil či originálního Špalkova obchodního domu na centrálním hradeckém náměstí.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
S počátkem první světové války nastoupil Fultner do vojenské služby. "V aktivní službě strávil na bojištích dlouhé čtyři roky, ale ukončení konfliktu a vzniku samostatného československého státu se nedočkal. Životní cesta jedné z největších nadějí naší moderní architektury se uzavřela 2. října 1918 ve vojenské nemocnici v chorvatském Záhřebu," líčí web Slavnevily.cz.
Sousední vilu Marie Wünschové, manželky varhaníka Josefa Adela Wünsche a švagrové skladatele Jana Nepomuka Wünsche, navrhl již zmiňovaný Jaroslav Pažout (Střelecká č. 446/8, na mapě: 5). Stavba z roku 1909 kombinuje několik stylů: novobarokní - prohnutá mansardová střecha; secesní - ornamenty na fasádě; lidové stavitelství - štukové nápodoby okenic.
O tři zahrady dál, na křižovatce s Nerudovou ulicí, si v roce 1923 postavili rodinný dům ředitel banky Kamil Nepasický a jeho manželka Marie (Střelecká č. 672/14, na mapě: 6). Autorem plánů byl architekt Milan Babuška (1884-1953), mezi jehož práce patří třeba funkcionalistická sokolovna na Eliščině nábřeží v Hradci Králové či budovy Technického a Národního zemědělského muzea na pražské Letné. "Exteriér zaujme bohatým štukovým ornamentem doplněným rozsáhlou reliéfní figurální scénou hrajících si puttiů," připomíná Královéhradecký architektonický manuál.
Architekt Babuška byl osvícenou osobností, nejenže byl projektantem a profesorem na průmyslové škole v Jaroměři, ale působil rovněž jako dirigent České filharmonie.
Více méně souběžně se Střeleckou se vine Vrchlického ulice. Za pozornost zde stojí funkcionalistická vila z roku 1935 (Vrchlického č. 985/13, na mapě: 7) židovského textilního továrníka Karla Fuchse a jeho manželky Malči, kterou projektoval pražský architekt německého původu Kurt Spielmann (1903-1943). Osud manželů i tvůrce jejich domu se spojil ještě jednou během nacistického řádění v Evropě. Fuchsovi museli před totalitním režimem emigrovat, Spielmann zahynul v Osvětimi.
Na sousední parcele vlevo zaujmou řadové domy z roku 1925 architekta a stavitele Josefa Mudry (Vrchlického č. 576/11, na mapě: 8). "Vynikají dekorativně pojatou fasádou, která odpovídá přijímání forem stylu art-deco do české architektury," upozorňuje architektonický manuál.
Naproti domu manželů Nepasických, přes Nerudovu ulici, navrhl roku 1906 již jmenovaný architekt Vladimír Fultner vilu pro Václava Píšu, ředitele centrály Záložního úvěrního ústavu v Hradci Králové, nejvlivnější zdejší bankovní instituce (Střelecká č. 460/16, na mapě: 9). Styl geometrické secese graduje k vrcholu střechy půlkruhově zakončeným dřevěným nástavcem. Architektonický manuál doplňuje, že již v roce 1919 nechal dům radikálně přestavět nový majitel, továrník Bruno Ehrenfest, který podnikal v kožedělném průmyslu.
Ve vedlejší zahradě měl vilu, postavenou v roce 1910 ve venkovském stylu s hrázděním ve štítu, řídící učitel Karel Janda (Střelecká č. 461/18, na mapě: 10). Návrh dodal královéhradecký architekt Václav Rejchl st. O něm již byla řeč v úvodu textu.
Následují dvě netradiční stavby, funkcionalistické rodinné vily "přilepené" k obytným domům. Obě stojí naproti sobě na druhé straně Střelecké ulice a tvoří jakousi bránu do parku, který se rozprostírá ve vnitrobloku za nimi. Tu první (Střelecká č. 824/47, na mapě: 11) si roku 1932 navrhl pro potřeby své (měl zde ateliér) a své rodiny významný hradecký architekt a urbanista Oldřich Liska (1881-1959), jeden z vůdčích představitelů architektury první poloviny 20. století v Hradci Králové.
Stavba je charakteristická horizontálními pásy s okny v zelených rámech a plochami obloženými hnědým kabřincem. "Na první pohled rovněž zaujme lehce segmentově prohnutým půdorysem, reagujícím na tvar radiální komunikace, kterou Liska společně s Václavem Rejchlem mladším načrtli již ve svém generálním zastavovacím plánu města roku 1911," připomíná web Slavnevily.cz.
Podobná, zrcadlově převrácená, je pak protější vila (Střelecká č. 832/49, na mapě: 12) zbudovaná v témže roce pro ředitele královéhradecké pojišťovny Aloise Švorčíka. Autorem je opět Liska, který byl mimořádně produktivní, spolupracoval s ikonami české moderní architektury Janem Kotěrou a Josefem Gočárem, projektoval například zdejší Městské lázně s bazénem, Tylovo divadlo v Lomnici nad Popelkou či Jubilejní chrám Mistra Jana Husa, s kubistickým interiérem, v Pečkách.
Ostatně vilu na rohu ulice V Lipkách a Střelecké radiály, která se zde ohýbá, navrhl také Oldřich Liska (Střelecká č. 217/28, na mapě: 13). Dům postavený v roce 1909 pro Marii Šanderovou vychází z tradicionalismu, využívá prvky secese či klasicismu a zejména tvarem střechy připomíná některá Kotěrova díla. Na monumentálním štítu nelze přehlédnout dekorativní medailon s Madonou a Ježíškem.
U domku z druhé strany probíhá nám známá Vrchlického ulice, kde stojí za zmínku například modernistická vila z roku 1911, zvaná Lolla, strojírenského experta a profesora průmyslových škol v Brně a Hradci Králové. Projekt vytvořil architekt František Valouch. Dům v roce 1924 získal majitel luxusního kožešnictví Josef Mecl (Vrchlického č. 517/17, na mapě: 14).
Ještě před ním, po levé straně Vrchlického ulice, stojí "trojdům" tvořený vilou stavitele Jana a Hedviky Hypiusových (č. 540/30, na mapě: 15); vilou Marie Sálové (č. 537/28, na mapě: 16) a rodinným domem s projekční kanceláří firmy Fňouk-inženýr & Liska-architekt (Albertova č. 541/1, na mapě: 17). Celý komplex navrhl architekt Oldřich Liska a v letech 1912 až 1913 realizoval stavitel Josef Fňouk. Důkladnější prozkoumání si zaslouží ozdobné detaily na fasádě, na nichž je patrný vliv secese, dekorativismu či kubismu.
"Levné parcely a daňové úlevy pro stavebníky ve 20. letech minulého století vedly v Hradci k výstavbě řady činžovních a řadových domů. Mezi investory často patřili stavitelé a architekti, kteří navrhli a postavili stavby s minimálními náklady, čímž pak zvýšili profit z prodeje či pronájmu," upozorňuje Královéhradecký architektonický manuál.
Takovým podnikem byl i řadový čtyřdům v sousední Čechově ulici (č. 559-562, na mapě: 19) od stavitele Josefa Sedláka postavený během roku 1925. "Všechny objekty mají stejnou dispozici, krajní dva jsou orientovány souběžně s uliční čárou a dispozici mají zrcadlově převrácenou, prostřední dva jsou orientovány kolmo k uliční čáře a dispozici mají stejnou," doplňuje web.
Vnímavý pozorovatel si již na chodníku u vily Šanderové jistě všiml nedalekého symetrického bílého hranolu, který rámují pásové lizény v nárožích a zdobí monumentální klasicistní zastřešená terasa s párem sloupů a dvojicí pilířů či drobně rozkárované okno na vedlejší fasádě (Čechova č. 759/1, na mapě: 20).
Neobvyklý projekt puristického rodinného domu si v roce 1928 u svého přítele architekta Bohumila Waiganta objednal zakladatel Masarykovy Ligy proti tuberkulóze a Protituberkulózního střediska, řídící lékař Okresního ústavu zdravotně sociální péče v Hradci Králové, mecenáš a altruista Josef Vanický. "Už během února roku 1929 však parcela změnila majitele, stal se jím další nemocniční lékař Václav Tesař s manželkou Luisou, který na stavební proces plynule navázal a plán na stavbu rodinné vily bez jakýchkoli osobních úprav bez váhání převzal," líčí manuál.
Bohumil Waigant (1885-1930), žák Jana Kotěry, je autorem několika nepřehlédnutelných činžovních domů v Hradci Králové, jmenovitě třeba těch, které stojí na třídě ČSA č. 556/27 nebo č. 543/29. Zároveň pracoval v Kotěrově projekční kanceláři a podílel se tak na výstavbě zdejšího impozantního městského muzea.
O něco dál, v Baarově ulici č. 1151/2 (na mapě: 21) stojí vila s prvky středomořské architektury, kterou si v roce 1941 pořídil geolog František Sternwald. Projekt dodal královéhradecký architekt Gustav Louženský.
V navazující Gebauerově ulici č. 1025/4 (na mapě: 22) si lze všimnout rodinného domu s dominantním středovým arkýřem přes dvě patra a okrovou omítkou, který si během roku 1937 vybudoval v duchu funkcionalismu inženýr Bohuslav Horský a jeho žena Věra. Autorem stavby je architekt Josef Hašek.
Do Gebauerovy o 150 metrů dál ústí Seydlerova ulice a v ní zaujme osobitá funkcionalistická vila (č. 125/6, na mapě: 23) z roku 1936 úředníka Legiobanky v Hradci Králové Karla Cee a jeho ženy Jaroslavy, kterou navrhl architekt a výtvarník Karel Horák (1904-1961).
"Díky svému kosmopolitnímu pojetí mířícímu ke špičce architektonického vývoje na sebe strhla oprávněnou pozornost. Zvláštní akcent architekt dal na rozměrné kruhové okno nad hlavním vstupem do domu - ikonický stavební prvek nautické architektury. Vnímání stavby jako plavidla pak ještě umocnily pergoly, slunolamy a trubková zábradlí na střešní terase či promyšleně zakomponovaná žerď pro vyvěšení vlajky," dodává architektonický manuál Hradce Králové. Města, kterému se právem přezdívá Salon republiky.
Zajímavé odkazy
• Hradecký architektonický manuál • Slavné vily • Památkový katalog NPÚ
