Sucho, kůrovcová kalamita a požáry v posledních letech decimují české lesy. Probíhající klimatickou změnou ovšem netrpí jen stromy, dopadá i na mikroorganismy v půdě.
Vůbec nejohroženější skupinou jsou houby, zjistili nyní vědci z Akademie věd. Konkrétně ty, kterým se říká mykorhizní. Patří sem naprostá většina druhů, které rádi sbírají houbaři, tedy třeba hřibovité houby, jako je například hřib smrkový nebo dubový či křemenáče. Mimo nich jde ale třeba také o muchomůrky, holubinky, ryzce nebo lišky.
Spojuje je, že rostou v symbióze se stromy. Díky svým tenkým vláknům dokážou kolonizovat velký objem půdy a vysávat živiny, které dodávají stromům. Za to pak dostávají uhlík, kterého mají stromy nadbytek. Přispívají tak k tomu, že lesní porosty na celém světě zachytí ročně 7,6 gigatuny oxidu uhličitého a pomáhají tak bojovat s dopady klimatické změny.
Pokud ovšem strom pod náporem sucha vadne, uhlík se k houbám nedostane. Nejen že ho ve vzduchu zůstane více, houba zároveň přichází o klíčovou výživu. "Pokud je sucho dlouhotrvající, houby nemají šanci přežít, protože nemají zdroj obživy," vysvětluje mikrobiolog z Akademie věd Petr Baldrian, který se podílel na článku vydaném v prestižním odborném časopise Nature Reviews Microbiology.
Navíc platí, že čím sušší rok, tím méně houby tvoří plodnice - tedy právě tu část, kterou lidé sbírají. "Pokud budeme mít v budoucnu hodně suchá léta, tak houby v létě tolik neporostou. Bude se tedy čekat, až spadne velká bouřka, a pak se nějaké objeví," říká mykolog Jan Borovička.
Když tedy trpí stromy, trpí i houby. Ale nejde jen o to. Houbám často nesvědčí ani růst teplot. "Mykorhizní houby jsou podstatně citlivější a vybíravější na to, v jakém klimatu jsou schopné růst. Pokud se v příštích sto letech zvýší průměrná teplota o dva nebo tři stupně, je možné, že stromy to ještě vydrží, ale řada hub už to tolerovat nebude. To znamená, že některé druhy prostě zmizí," říká Baldrian.
Zatím nelze s jistotou říct, kterým houbám se bude dařit a kterým ne. "I když třeba v hektarovém lese sbíráte jen tři houby, ve skutečnosti je v půdě zásobník klidně stovky druhů. Některé tedy vymizí, jiné se ale objeví," uvádí mikrobiolog.
Očekává také, že se u nás více rozšíří dosud méně obvyklé druhy, kterým ale svědčí teplé počasí. Třeba muchomůrku Vittadiniho donedávna vědci považovali za stepní houbu, v Česku rostla jen na některých místech Pálavy nebo na sopečných vrších u Loun. Předloni se ale třeba během suchého období, kdy houbaři odcházeli z lesa s prázdnou, začala objevovat v městských parcích. A lze na ni narazit také v Praze. Teplejší počasí svědčí třeba i chráněnému hřibu bronzovému.
Vědci ale varují, že by se do Česka mohly dostat i nebezpečné houby. "Patogenní houby, které napadají rostliny, mají toleranci k suchu velmi vysokou. Ve chvíli, kdy dřevina oslábne, se jim může dařit," říká Baldrian.
Známý je případ ze Spojených států, kde houba zvaná Cryphonectria parasitica v první polovině 20. století rozšířila mezi kaštanovníky onemocnění zvané korová nekróza. Během třiceti let tyto dříve běžné stromy z tamní přírody skoro zmizely. V Česku zase v současné době masivně ubývá jasanu kvůli parazitické houbě voskovičce jasanové.
Jak uvedl mykolog Miroslav Kovařík v pořadu Spotlight, vlivem globálních změn se každých pět let do Česka dostane nová invazivní patogenní houba, která může být nebezpečná i pro živočichy. "Máme tady třeba nový virulentní kmen, přenášený ježkem bělobřichým, kterého lidé chovají doma pro zábavu. A ta houba napadá chovatele," uvedl.
Houbová pustina
Plochy, kde se houbám daří, už v posledních letech značně značně ubylo, připomíná mykolog Borovička. Suchá léta spolu s nejhorší kůrovcovou kalamitou od dob Marie Terezie v posledním desetiletí decimovaly oslabené smrkové monokultury třeba v Jeseníkách nebo na Vysočině.
A spolu se stromy trpěly i houby. "Prostředí, kam jsem chodil už od dětství každý rok na houby, zmizelo. Takovouto zkušeností v posledních letech prošla velká část houbařů," říká Borovička.
Svůj podíl viny na tom přitom podle expertů mají lesníci, a to nejen kvůli nevhodnému vysazování smrkových monokultur, ale také způsobu, jak se v lesích těží. "Dnes se u nás kácí velké porosty a zůstanou po nich paseky, kde nenechají žádný strom. Houby pak umírají, protože nemají partnera, který by jim poskytl živiny. Na místě sice začnou lesníci pěstovat mladé stromky, trvá ale poměrně dlouho, než se navážou nové symbiózy," upozorňuje mikrobiolog Baldrian.
Dodává, že se nabízí nevykácet celý porost najednou, ale postupně. Houbám pomůže, když se na daném místě zanechá třeba třetina vzrostlých stromů a pod nimi se začne vyvíjet spodní patro. Velký význam má také po těžbě na místě nechat ležet alespoň část mrtvého dřeva. "To zajistí plynulý přechod k novému porostu. Takový způsob hospodaření je ale samozřejmě nákladnější."
"Houby a bakterie žijící v půdě jsou pro fungování lesů stejně důležité jako stromy a další nadzemní organismy. Při plánování managementu lesů je nutno brát zřetel i na jejich potřeby. Pokud lesníci a ti, kdo o lesech rozhodují, nic nezmění, zvyšuje se riziko poškození porostů v důsledku extrémních podmínek, například horka, sucha nebo přemnožení škůdců," dodává Petr Baldrian.
Video: Hub jsme plní. Že některé ovlivňují naši mysl, je běžná věc, říká expert na zombie houby (14. 3. 2023)
