Je neděle večer a kostelní lavice "u Salvátora" jsou beznadějně plné. Lidé stojí i v postranních lodích a někteří dokonce i za mříží u vchodu. Římskokatolickému knězi a filosofovi Tomáši Halíkovi se tu podařilo vybudovat společenství, které již od počátku devadesátých let sdružuje především vysokoškolské studenty, kteří i dnes tvoří velkou část osazenstva.
Podobně to v tomto kostele vypadá ve čtvrtek. Zatímco na Západě zájem o zpovědi upadá, tady každý čtvrtek lidé čekají až do hlubokých nočních hodin na svátost smíření nebo duchovní rozhovor.
Že se jedná o jedinečný fenomén, potvrzuje historik a expert na církevní dějiny Jaroslav Šebek. "Určitě se v případě Akademické farnosti u sv. Salvátora jedná o velmi významný fenomén církevního života u nás, který přitahuje zejména kriticky uvažující intelektuální skupinu a je výrazně vázán na osobu duchovního, tedy Tomáše Halíka. V tomto prostředí také dochází k velkému počtu konverzí a přijetí svátostí," komentuje historik působení farnosti pro Aktuálně.cz.
Podle Šebka existují v Česku i další živé farnosti, například farnost sv. Terezie z Lisieux v pražských Kobylisích nebo františkánská farnost u Panny Marie Sněžné. Ty však nevynikají tak neobvyklou věkovou skladbou farníků, jako je tomu u Salvátora.
Většina návštěvníků studentských mší se shoduje, že je k Salvátorovi přivádí především kvalitní kázání, které kromě duchovních témat akcentuje také aktuální celospolečenské otázky a občanskou odpovědnost. Kněží se nebojí přiznat nedostatky církve a vyzvat k jejich nápravě, stejně jako současný papež František, který se snaží církev učinit otevřenější a netutlat její vnitřní skandály.
"Na salvátorském společenství oceňuji hlavně otevřenost všem lidem a také otevřenost myšlenkovou, celkovou pokrokovost a podporu kritického myšlení. Líbí se mi, že se zde podporuje živá víra, radostná a zároveň hluboká," říká například čtyřiadvacetiletá studentka pedagogiky Tereza Hradilová, která se u Salvátora, stejně jako další desítky mladých lidí, připravuje na křest.
Křest v katolické církvi
Křest má v katolické církvi status jedné ze svátostí. Dříve bylo obvyklé křtít děti krátce po narození, dnes stoupá počet lidí, kteří se pro něj rozhodují až v dospělosti. Roste také počet těch, kteří sice byli pokřtěni v dětství, víru ale nepraktikovali a nyní tak chtějí podstoupit svátost biřmování, tedy jakéhosi potvrzení vstupu do církve. Příprava na oba obřady se v řadě farností liší, obsahovat by měla základní orientaci v křesťanské nauce, v liturgii a křesťanských hodnotách. Přípravu je však možné urychlit na nezbytně krátkou dobu například kvůli církevnímu sňatku.
To potvrzuje i další z farníků Jiří Převorovský. "Asi jako spoustu dalších mě k Salvátorovi přivedl Tomáš Halík, právě jeho knihy byly pro mě tím prvotním a zásadním nástřelem, že žité křesťanství nemusí být ani dnes úplně zcestné," říká.
"Nevyhýbáme se v našem společenství debatě o společenských otázkách. Chceme vést mladé lidi k víře nejen promyšlené a intelektuálně poctivé, schopné se vyrovnávat se současnou kulturou, k víře spojené s hlubokou osobní spiritualitou, nýbrž i ke křesťanské angažovanosti v občanské společnosti," potvrzuje Tomáš Halík.
Prázdné pobožné fráze neocení
Právě důraz na osobní spiritualitu je další z věcí, kterou "salvátorští" oceňují, stejně jako množství doprovodných akcí. Kromě klasické pastorační činnosti totiž farnost pořádá přednášky, výstavy, koncerty, kurzy meditace i řadu neformálních setkání. Je ale také místem, kam míří každoročně desítky hledajících, kteří by rádi přijali svátost křtu či biřmování.
"Hlavní není počet a pestrost aktivit, ale ‚duch‘, který je oživuje," říká Tomáš Halík. Podle něj lidé u Salvátora pochopili, že se naprosto změnil kulturní kontext působení církve. Do kostela si dnes podle něj nechodí věřící splnit "nedělní povinnost". "Dnes tam sedí pouze lidé, kteří tam chtějí být, víra je jejich svobodnou volbou," říká Halík. Tito "křesťané volbou" však mají na církev úplně jiné nároky. "Neuspokojí je prázdné pobožné fráze a odradí je depresivní strašení okolním nebezpečným světem," říká.
To potvrzují také mladí katolíci, kteří často nejsou z věřících rodin a pro víru se rozhodli sami až v dospělém věku. Často je k ní přivedla četba duchovní literatury, příklad přátel nebo příbuzných či životní krize.
Pro víru se rozhodli až v dospělosti
To je také případ třiadvacetileté studentky sociální pedagogiky Martiny Horníkové, jejíž příbuzný četl knihy Marka Orko Váchy. "Tehdy mi to nedávalo moc smysl, ale často jsem se snažila přijít na to, proč věřící vnímají svět tak, jak vnímají. V mém nitru se to ale začalo měnit až v souvislosti s několika životními krizemi, kterými jsem v životě procházela," říká. "Jednou jsem si četla pasáž pojednávající o utrpení, které můžeme odevzdat Bohu, a zkusila si představit, jak by to bylo možné. Najednou jsem měla intenzivní pocit, že nejsem sama, že u mě někdo je. Rozbrečela jsem se z toho úlevou," popisuje okamžik zlomu.
K Salvátorovi ji poté přivedla kamarádka. "U Salvátora se přemýšlí způsobem, který není jinde příliš obvyklý, je to hodně filosofické, akademické, propojují se tam různé duchovní směry, je tam velká otevřenost a vstřícnost k těm, co přicházejí, k různým názorům. Lidé tam jsou přemýšliví, dokáží vidět věci v hlubších souvislostech, propojit víru s reálným životem," vysvětluje Martina, co ji na studentské farnosti zaujalo natolik, že se zde stejně jako Tereza a Jiří připravuje na křest.
Církev v Česku
Česká republika je označovaná za jednu z nejateističtějších zemí světa, při posledním sčítání lidu v roce 2011 se za věřící označilo něco málo přes dva miliony lidí, tedy asi pětina obyvatel. Podle posledních průzkumů agentury STEM však nadpoloviční většina Čechů věří, je existuje něco vyššího, co je přesahuje, většina z nich se však nehlásí k žádné z církví.
Čtyřiadvacetiletá Tereza Hradilová je z nevěřící rodiny, její víra ale měla počátky už v dětství. "Slovo Bůh občas někde padlo a já si v dětství často kladla otázku, jestli existuje, nebo neexistuje. Jeden čas jsem v sobě pěstovala jakousi dětskou víru bez jakékoli opory ve skutečném křesťanství, tu pak vystřídalo období odmítání Boha a víry. Nakonec přišlo takové to skutečné dospělé období hledačství," popisuje.
Zlom nastal, když ji kamarád vzal na mši k Salvátorovi. "Zrovna byla mše za Jana Palacha a zapůsobilo to na mě hrozně silně. Byla to první mše, na které jsem se necítila nepatřičně a na které se mi vážně líbilo. A tak jsem se rozhodla, že tam budu chodit," dodává.
I mladí katolíci se ale často potýkají s postoji v církvi, které jim cestu k víře ztěžují a vnímají je jako problematické. Mezi nimi jmenují například příliš konzervativní postoje některých církevních představitelů, přístup k rozvodům, postoj k homosexuálům a jiným menšinám, absenci žen v kněžských řadách či skandály se zneužíváním dětí.
Víra jim ale podle jejich slov změnila život k lepšímu, proto se pro křest rozhodli. "Jsem vyrovnanější a nacházím v životě větší pokoj. Víra mě učí kázni, disciplíně a pokoře," vysvětluje mladá učitelka a skautská vedoucí Lucie Hornová. Tereza hovoří o zbavení se strachu z budoucnosti a opoře v těžkých životních situacích, Jiří například o životní upřímnosti.
Meditace zajímá mladé křesťany víc než dogmata
Příprava ke křtu či biřmování probíhá u Salvátora již 29 let, každá generace mladých křesťanů je ale trochu jiná, shodují se organizátoři kurzu. "Mladí lidé mají stále větší zájem o spiritualitu, meditace je zajímá víc než dogmata. Jsou kritičtí ke zkostnatělosti v církvi, odmítají strašení lidí apokalyptickými fantasmagoriemi. Jsou tolerantní k jiným církvím a náboženstvím, chtějí je poznat v přímém dialogu, z vlastní zkušenosti, nikoliv z karikatur," říká Halík.
"Ubývají otázky na historické události, vnímáme také zvýšenou citlivost na postoj k homosexualitě a k odlišnosti vůbec, zajímá je více ekologie i mezináboženský dialog," doplňuje pastorační referent Martin Staněk.
Kurz základů víry, který mohou u Salvátora zájemci o křest či biřmování absolvovat, trvá nezvykle dlouho, téměř dva roky. Má je seznámit se základy křesťanského života a připravit na vstup do církve. Zahrnuje přednášky, společná setkání v klášteře v Kolíně a duchovní rozhovory. Letos čítá více než sto frekventantů.
Jeho nejčastějšími účastníky jsou právě studenti, ale i lidé řady různých profesí, kteří tak vytvářejí pestré uskupení lidí, v němž mohou o víře hovořit a hledat společně odpovědi na otázky, které v nich vyvstávají. Absolvovaly jej již více než dva tisíce lidí a kromě Tomáše Halíka v něm připravují mladé katolíky na křest také jezuita Petr Vacík, Marek Orko Vácha a sestry z karmelu Edith Stein.
