Oprava 10. listopadu 2023, 13.45: V původní verzi infografiky bylo nesprávně uvedeno, že v srpnu 1952 Josef Mašín s Václavem Švédou přepadli vůz s výplatami v obci Hedvikov. Správně je, že Josef Mašín s Václavem Švédou přepadli vůz podniku Kovolis Hedvikov v obci Žleby.
reklama
Jak přelstít Němce a přežít. Prožijte s Mašíny dramatickou cestu za svobodou
Vyčerpávající cesta, která místo několika málo dní trvala skoro celý měsíc. Ukrývání před dvaceti tisíci komunistickými policisty. Ztráta dvou kamarádů, kteří se svobody nedožili. A také několik zastřelených "nepřátel".
Foto: Aktuálně.cz, Archiv Milana Paumera, Zdeny Mašínové, Paměť národa, Shutterstock
Česká kina právě promítají napínavý film Bratři o skupině bratrů Mašínů, kteří se před sedmdesáti lety postavili komunistickému režimu a přes tehdejší východní Německo si až do Západního Berlína prostříleli cestu ke svobodě. Z původních pěti členů kýženého cíle nakonec dosáhli tři – Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer.
Na cestu se vydali v říjnu 1953. Hranice do východního Německa překročili v noci na 4. října poblíž krušnohorské Hory Svaté Kateřiny. Původně si mysleli, že jim útěk zabere pár dní, s sebou tak měli jen nejnutnější množství jídla, čtyři zbraně, chloroform a padákovou šňůru.
Jejich plán ale brzy vzal za své. Po prozrazení se je snažilo chytit přes 20 tisíc příslušníků východoněmecké Volkspolizei a sovětské armády. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli na německém území dopadeni, navráceni do Československa a po procesu v roce 1955 popraveni.
V následující infografice můžete prožít dramatický příběh z doby studené války spolu s jeho aktéry. A to den po dni, hodinu po hodině.
Útěk hodinu po hodině
Infografika: Aktuálně.cz | Fotografie: Wikipedie
Infografika: Aktuálně.cz | Zdroje fotografií: Ludvík Hradílek/Archiv Milana Paumera, Archiv Zdeny Mašínové / Paměť národa, Shutterstock, Wikipedia (Wolfgang Pehlemann, CC BY-SA 3.0 DEED)
Před útěkem
Bratři Ctirad a Josef, synové protinacistického odbojáře Josefa Mašína, založili odbojovou skupinu už dva roky před útěkem do Západního Berlína, tedy v roce 1951. Měli dojem, že se schyluje k válce mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. I proto měli už tehdy v úmyslu přidat se k americké armádě a následně osvobodit Československo. Zároveň se nechtěli smířit s nově nastoleným totalitním komunistickým režimem, který ve vykonstruovaných procesech vraždil vlastní obyvatele. Ze začátku jejich odbojová činnost spočívala v rozbíjení oken domů komunistických straníků, brzy se ale přesunuli k závažnějším činům.
Kde po akcích skupiny zůstali mrtví. Foto: Aktuálně.cz | Archiv bezpečnostních složek
V září 1951 bratři Mašínové a Paumer přepadli služebnu Sboru národní bezpečnosti v Chlumci nad Cidlinou. Zastřelili tam strážmistra Oldřicha Kašíka.
Ve stejném měsíci přepadli Ctirad, Paumer a Janata další služebnu, tentokrát v Čelákovicích, kde chtěli získat další zbraně. Příslušníka Jaroslava Honzátka odzbrojili, svázali a uspali chloroformem, načež ho Ctirad podřízl. Více čtěte ZDE.
V srpnu 1952 ještě Josef Mašín se Švédou přepadli vůz s výplatami v obci Žleby. Při potyčce byl zabit účetní Josef Rošický poté, co na muže vytáhl pistoli.
Právě tyto tři události vyvolávají v Česku nejvíce kontroverzí a odbojová činnost skupiny dodnes rozděluje společnost. A tak zatímco sestra Josefa a Ctirada Zdena Mašínová na konci října
Jak vnímají svou odbojovou činnost samotní hlavní aktéři, si lze poslechnout díky rozhovorům, které s bratry Josefem a Ctiradem Mašínovými i Milanem Paumerem vedli autoři projektu Paměť národa. Vybraná autentická svědectví nabízíme v následující videogalerii.
Rozhovory s aktéry
Mapa z časopisu
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„Jedinou mapu jsme měli vytrženou z časopisu, která byla generální, ukazovala, jak ty dálnice jsou rozložený, a silnice, který vedou na sever do Berlína.
Josef Mašín o událostech 3. října 1953
Chyba s jízdenkami
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„Vašek (Švéda) šel koupit pět jízdenek a to myslím byla chyba. Kupoval jich pět, neměl správný německý přízvuk. Koupil pět jízdenek, a když mu je prodala, tak samozřejmě zdvihla telefon a zavolala policistům, že tady byl nějakej chlap, kterej pořádně neumí německy a vypadal jako bezdomovec. Tak jim řekla, že máme jízdenky do Uckra. Když jsme tam přijeli, tak už tam na nás čekali. Já s Janatou jsme byli trochu pomalejší, když jsme vlezli do tý haly, tak bráchové a Švéda stáli v levým rohu, v pravým stálo deset ozbrojených policistů a měli tam velitele. Pořád křičel na Mašíny, pak i na nás, Hände hoch [ruce nahoru].
Milan Paumer o událostech 9. a 10. října 1953
Přestřelka na nádraží
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„My jsme si s Janatou stoupli před bráchy Mašínovy, tak jsem začal vystrkovat ruce, a najednou bác a já koukám, dva policajti, kteří stáli v první řadě, šli k zemi, položili se a začala z nich téct krev. Uvědomil jsem si, že všichni, jak policie, tak bráchové, všichni běželi ke dveřím, snažili jsme se dostat ven. Janata byl přede mnou a u východu doprava šly schůdky dolů, Mašínovi běželi po levý straně, já vyběhl hned za Janatou a my běželi doprava. Janata, když seběhl ze schůdků, utíkal. Tam byla tma, ten se mi hned ztratil a pak slyším, jak někdo zleva křičí, Zbyňku, Milane, tady jsme. Tak jsem šel doleva a teď zase slyším, tady jsme! Tak jsem tam přišel a kluci se mě ptali, kde je Janata, já říkám, hele, on byl přede mnou, ale zmizel. Hned jsme se dali zase do poklusu a vydali jsme se ze stanice dál, zase do polí. Tak jsem si ještě tak říkal, tohle opravdu bylo blízko smrti.
Milan Paumer o událostech 10. října 1953
Obklíčení v lesíku
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„Když jsme z tý vesnice utíkali, tak to už ta policie jela za náma. Jela za náma autem a motocyklama, stříleli po nás a my stříleli taky po nich. Překročili jsme jednu silnici a překročili jsme jedno pole, tam jezdily autobusy, nákladní auta naplněný policajtama. Tam nás obklíčili, to bylo u vesnice Waldow, obklíčili nás v malém lesíku, tam bylo dvanáct set těch policistů, to byl lesík asi tak dva hektary velkej a dvanáct set policajtů kolem takovýho lesíka, to bylo dost hustý. Tam postřelili Vaška Švédu. Oni stříleli po nás, přestože nevěděli, kde jsme byli. Oni stříleli naslepo a při tom střílení naslepo postřelili Vaška. Prostřelili mu ruku, vyšlo mu to vzadu, on nemoh jít, on krvácel těžce, tak tam ležel asi dvě hodiny bez pomoci.
Josef Mašín o událostech 16. října 1953
Rozloučení se Švédou
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„Otázkou však bylo, co udělat s Václavem Švédou. Měl prostřelenou pravou ruku od předloktí až po rameno. Po té ztrátě krve byl tak sláb, že když chtěl jít na malou stranu, tak se o sebe neuměl postarat. Milan a já jsme jej u toho museli podpírat. Vašek tedy ležel mezi námi na zemi a rozhodnul se, že tam zůstane. Všem bylo jasné, že s námi dál jít nemůže. Prosil nás, abychom se postarali o jeho rodinu, dostaneme-li se do Berlína. Ptali jsme se ho, zda chce, abychom jej zastřelili, nebo zda to udělá sám. Bylo to poprvé, co odmítnul, a později to udělal znovu. Nakonec jsme se s ním rozloučili.
Josef Mašín o událostech 17. října 1953
Ledová zima
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„Byla taková zima, že jak jsme dýchali, tak pára od našeho dechu zamrzala před naším obličejem na větvičkách suchého klestí. Byl to bílý led, usazený na těch větvičkách, které ráno, když šlo pomalu slunce, tak na tom slunci to roztávalo a kapalo nám to na obličej. Neměli jsme ani možnost se pohnout a kapky si setřít z obličeje. Bylo to jak čínské mučení.
Josef Mašín o událostech 18. října 1953
Postřelený Paumer
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz
„Milan ze začátku nevěděl, že je raněn. Teprve po několika minutách, když jsme běželi podél železnice, jsme se jej ptali, jestli náhodou není postřelen, a on říkal, že si myslí, že ano. Radek (Ctirad) se ho ptal kde a on na to odpověděl, že cítil něco jako úder do břicha, nikoliv průstřel. Radek mu břicho prohmatal, našel díru, a dokonce do ní strčil prst. Milan začal myslet na to nejhorší a řekl: ‚Já vím, že jsem teď na řadě.‘ a nechtěl jít dál. Dokonce tvrdil, že nemůže dál utíkat. Když se nakonec přece jen rozběhl, tak bylo slyšet šplouchání krve v břiše.
Josef Mašín o událostech 31. října 1953
O příběhu odbojové skupiny vypráví i aktuálně promítaný film Bratři, který natočil režisér Tomáš Mašín.
„Cílem bylo vytvořit film na základě příběhu, který se zásadním způsobem dotýká moderních československých dějin a zachycuje mladého člověka pod tlakem agresivní moci. Já ho vnímal tak, že je především o rodině, o mladých lidech, kteří jsou zahnaní do kouta, postaveni na hranu, je jim sebrána svoboda a musí se nějak rozhodnout,“ popsal režisér Tomáš Mašín v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Trailer filmu Bratři. Foto: Zuzana Panská | Video: CinemArt
Členové odbojové skupiny
reklama
Právě se děje
před 9 minutami
Rusové terorizují Charkov klouzavými bombami. Město ale dál zůstává nezlomné
Ruské útoky zničily všechny tři hlavní charkovské elektrárny. Výbuchy se ozývají každý den.
Aktualizováno před 14 minutami
Salač byl v Jerezu spokojený. Bagnaia a Marquez předvedli v MotoGP souboj roku
Filip Salač obsadil 11. místo v závodě Moto2 v rámci Velké ceny Španělska silničních motocyklů v Jerezu a letos podruhé bodoval.
Aktualizováno před 18 minutami
ŽIVĚ
Ruská armáda buší do ukrajinských pozic na Donbase. Dobyli jsme další vesnici, tvrdí
Události na Ukrajině a v Rusku sledujeme v online přenosu.
před 29 minutami
ŽIVĚ
Olomouc - Sparta. Sparťané hájí náskok před nadstavbou na hřišti oživlé Sigmy
Sledujte on-line přenos z utkání 30. kola fotbalové Fortuna:Ligy mezi Sigmou Olomouc a Spartou Praha.
před 51 minutami
Rozbitý telefon neskončí v koši, ale zalevno v servisu. Oprava prodlouží záruku o rok
Nová pravidla, která tento týden odsouhlasil Evropský parlament, mají spotřebitele motivovat k tomu, aby dali porouchaným kusům druhou šanci.
reklama
reklama