Jak přelstít Němce a přežít. Prožijte s Mašíny dramatickou cestu za svobodou

Anna Viktorinová Jiří Kropáček Veronika Michalčíková alx jh Anna Viktorinová, Jiří Kropáček, Veronika Michalčíková, alx, jh
10. 11. 2023 5:30
Vyčerpávající cesta, která místo několika málo dní trvala skoro celý měsíc. Ukrývání před dvaceti tisíci komunistickými policisty. Ztráta dvou kamarádů, kteří se svobody nedožili. A také několik zastřelených "nepřátel".
Foto: Aktuálně.cz, Archiv Milana Paumera, Zdeny Mašínové, Paměť národa, Shutterstock

Česká kina právě promítají napínavý film Bratři o skupině bratrů Mašínů, kteří se před sedmdesáti lety postavili komunistickému režimu a přes tehdejší východní Německo si až do Západního Berlína prostříleli cestu ke svobodě. Z původních pěti členů kýženého cíle nakonec dosáhli tři – Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer.

Na cestu se vydali v říjnu 1953. Hranice do východního Německa překročili v noci na 4. října poblíž krušnohorské Hory Svaté Kateřiny. Původně si mysleli, že jim útěk zabere pár dní, s sebou tak měli jen nejnutnější množství jídla, čtyři zbraně, chloroform a padákovou šňůru.

Jejich plán ale brzy vzal za své. Po prozrazení se je snažilo chytit přes 20 tisíc příslušníků východoněmecké Volkspolizei a sovětské armády. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli na německém území dopadeni, navráceni do Československa a po procesu v roce 1955 popraveni.

V následující infografice můžete prožít dramatický příběh z doby studené války spolu s jeho aktéry. A to den po dni, hodinu po hodině.

Útěk hodinu po hodině

Infografika: Aktuálně.cz | Fotografie: Wikipedie

2. října 1953 (ráno)

Milan Paumer na falešnou propustku odchází z vojenské služby a vyráží z Martina.

2. října 1953 (12.00)

Milan Paumer přijíždí do Poděbrad, kde se setkává s bratry Mašíny - Ctiradem a Josefem. Všichni tři jedou vlakem do Prahy.

2. října 1953 (19.00)

Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata v Praze nasedají na vlak do Chomutova, kam přijíždějí pozdě večer. Očekávají, že v Berlíně budou za týden, vzali si jenom malé zásoby jídla a mapu Německa vytrženou z časopisu. Kromě Janaty má každý s sebou také zbraň.

3. října 1953 (dopoledne)

Pětice jede autobusem ke státní hranici do obce Hora Svaté Kateřiny.

3. října 1953 (v noci)

Zhruba o půlnoci na 4. října překračují Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata hranice Československa směrem do východního Německa.

6. října 1953 (23.00)

Skupina zastavuje auto ve Freibergu. Řidiči svazují ruce a odvádějí ho do lesa, kde ho uspí pomocí chloroformu. Pak je ale vyruší další lidi a pětice se snaží co nejrychleji utéct. Zbyněk Janata si při útěku vyvrtne kotník.

8. října 1953 (večer)

Všichni se několik dní trmácejí, až se dostanou do Riesy.

9. října 1953 (6.00)

Jedou vlakem z Riesy do Elsterwerdy. Nedopatřením nevystoupí a vracejí se zpět do Riesy. Vydávají se tedy do Elsterwerdy pěšky.

9. října 1953 (pozdě odpoledne)

Dorážejí do Elsterwerdy a schovávají se do kůlny u nádraží.

10. října 1953 (23.00)

Václav Švéda s Josefem Mašínem jdou koupit lístky do Uckra. Pokladní se zdá podezřelé, že dva kluci, kteří vypadají jako cizinci, kupují pět jízdenek. Pokladní informuje Volkspolizei a řekne policistům, že pasažéři míří do Uckra.

10. října 1953 (po půlnoci, asi ve 2 hodiny)

Pětice jede nočním vlakem do Uckra.

10. října 1953 (4.16)

Ve stanici Uckro na ně čekají policisté a dochází k přestřelce. Při pokusu o zatčení skupiny umírají dva komisaři Volkspolizei, další policista je zraněn. Při obkličování jsou zastřeleni další dva příslušníci policie. Zbyněk Janata se odděluje od skupiny a utíká jiným směrem než ostatní.

10. října 1953 (20.38)

Zbyněk Janata je zatčen ve vesnici Pelkwitz.

13. října 1953 (noc)

Zbytek skupiny se na několik dní schovává ve stodole v Reichwalde.

16. října 1953 (odpoledne)

Čtveřici objevuje ve stodole dělnice, a skupina tak utíká dál k lesu u Waldowa.

16. října 1953 (pozdě večer)

Skupina je obklíčena v lese, dochází k přestřelce. Ctirad Mašín zabíjí dva policisty. Václav Švéda je vážně zraněn, ale spolu se zbytkem skupiny utíká dál přes pole a les.

17. října 1953 (12.00)

Václav Švéda už nemůže dál a Němci ho objevují ukrytého na hřbitově u Waldowa.

17. října 1953 (19.30)

Začíná dlouhý výslech Václava Švédy v brandenburském vězení v Berlíně. Společně se Zbyňkem Janatou ho pak Němci vydají zpátky do Československa. Později jsou popraveni.

18. října 1953

Ctirad Mašín, Josef Mašín a Milan Paumer se několik dní schovávají v díře v lese u Waldowa.

22. října 1953 (večer)

Skupina se vydává na cestu na okraj Waldowa, kde se schovává v seníku zemědělské usedlosti.

29. října 1953 (ráno)

Trojici objevuje hospodyně. Díky ní se uprchlíci dozvídají o průběhu pátrání, dostávají najíst a hlavně získávají informaci o nedaleké stanici, odkud jezdí vlaky s nákladem brambor do Berlína. Večer se tak trojice přesouvá do vesnice Golssen.

30. října 1953 (noc)

Den přečkávají muži ve stodole v seně. Jakmile se setmí, pokračují v cestě, jdou ke kolejím a vyhoupnou se na vlak, kde se chtějí schovat mezi náklad. K jejich smůle ale nejede do Berlína, nýbrž do lihovaru poblíž Rangsdorfu.

31. října 1953 (2.30)

Vlak staví na zastávce Zossen, Mašínové s Milanem Paumerem seskakují z vlaku a jdou do dvora nákladního depa, odkud pak pochodují na sever podél kolejí. Před úsvitem objevují další seník, ve kterém přespí.

31. října 1953 (noc, asi 22.45)

Znovu se vydávají na cestu a brzy narazí na dálnici. Josef Mašín běží nahoru, aby zjistil, že je to opravdu okruh Berlína - do Berlína jim zbývá 35 km. Narážejí na příslušníka Volkspolizei a po krátké potyčce trojice utíká. Jedna kulka zasáhne Milana Paumera do břicha.

31. října 1953

Krátce nato se trojice dostává do stanice Dahlewitz, kde se znovu vyšplhá na vlak. Josef Mašín a Milan Paumer si vlezou na nárazníky, Ctirad Mašín pod vagon na brzdové tyče.

31. října 1953

Ve stanici Mahlow si jeden příslušník Volkspolizei všímá Josefa Mašína. Josef a Milan Paumer seskakují z vlaku a jsou pronásledováni. Ale podaří se jim uniknout.

31. října 1953

Josef Mašín a Milan Paumer běží směrem na sever a dostávají se ke vchodu do sovětské základny, přes kterou se jim podaří vstoupit do amerického sektoru Berlína v předměstí Lichtenrade.

31. října 1953

Mezitím je Ctirad Mašín stále schovaný ve vlaku na brzdových tyčích. Ve stanici Mahlow si ho všímá Rus, ale neprozrazuje ho. Jede tak ještě několik zastávek dál a pak seskakuje z vlaku. Po chvíli narazí na starého muže, kterého přiměje, aby ho zavedl k americké vojenské policii.

1. listopadu 1953 (0.05)

Ctirad Mašín je před americkou vojenskou základnou, předává Američanům svou zbraň a vysvětluje situaci. Později se setkává s Josefem Mašínem a Milanem Paumerem.

Infografika: Aktuálně.cz | Zdroje fotografií: Ludvík Hradílek/Archiv Milana Paumera, Archiv Zdeny Mašínové / Paměť národa, Shutterstock, Wikipedia (Wolfgang Pehlemann, CC BY-SA 3.0 DEED)

Před útěkem

Bratři Ctirad a Josef, synové protinacistického odbojáře Josefa Mašína, založili odbojovou skupinu už dva roky před útěkem do Západního Berlína, tedy v roce 1951. Měli dojem, že se schyluje k válce mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. I proto měli už tehdy v úmyslu přidat se k americké armádě a následně osvobodit Československo. Zároveň se nechtěli smířit s nově nastoleným totalitním komunistickým režimem, který ve vykonstruovaných procesech vraždil vlastní obyvatele. Ze začátku jejich odbojová činnost spočívala v rozbíjení oken domů komunistických straníků, brzy se ale přesunuli k závažnějším činům.

Kde po akcích skupiny zůstali mrtví. Foto: Aktuálně.cz | Archiv bezpečnostních složek

V září 1951 bratři Mašínové a Paumer přepadli služebnu Sboru národní bezpečnosti v Chlumci nad Cidlinou. Zastřelili tam strážmistra Oldřicha Kašíka.

Ve stejném měsíci přepadli Ctirad, Paumer a Janata další služebnu, tentokrát v Čelákovicích, kde chtěli získat další zbraně. Příslušníka Jaroslava Honzátka odzbrojili, svázali a uspali chloroformem, načež ho Ctirad podřízl. Více čtěte ZDE.

V srpnu 1952 ještě Josef Mašín se Švédou přepadli vůz s výplatami v obci Žleby. Při potyčce byl zabit účetní Josef Rošický poté, co na muže vytáhl pistoli.

Právě tyto tři události vyvolávají v Česku nejvíce kontroverzí a odbojová činnost skupiny dodnes rozděluje společnost. A tak zatímco sestra Josefa a Ctirada Zdena Mašínová na konci října dostala od prezidenta Petra Pavla vysoké státní vyznamenání, samotné bratry se rozhodl Pavel i přes četné návrhy neocenit.

Jak vnímají svou odbojovou činnost samotní hlavní aktéři, si lze poslechnout díky rozhovorům, které s bratry Josefem a Ctiradem Mašínovými i Milanem Paumerem vedli autoři projektu Paměť národa. Vybraná autentická svědectví nabízíme v následující videogalerii.

Rozhovory s aktéry

Mapa z časopisu

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

Jedinou mapu jsme měli vytrženou z časopisu, která byla generální, ukazovala, jak ty dálnice jsou rozložený, a silnice, který vedou na sever do Berlína.

Josef Mašín o událostech 3. října 1953

Chyba s jízdenkami

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

Vašek (Švéda) šel koupit pět jízdenek a to myslím byla chyba. Kupoval jich pět, neměl správný německý přízvuk. Koupil pět jízdenek, a když mu je prodala, tak samozřejmě zdvihla telefon a zavolala policistům, že tady byl nějakej chlap, kterej pořádně neumí německy a vypadal jako bezdomovec. Tak jim řekla, že máme jízdenky do Uckra. Když jsme tam přijeli, tak už tam na nás čekali. Já s Janatou jsme byli trochu pomalejší, když jsme vlezli do tý haly, tak bráchové a Švéda stáli v levým rohu, v pravým stálo deset ozbrojených policistů a měli tam velitele. Pořád křičel na Mašíny, pak i na nás, Hände hoch [ruce nahoru].

Milan Paumer o událostech 9. a 10. října 1953

Přestřelka na nádraží

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

My jsme si s Janatou stoupli před bráchy Mašínovy, tak jsem začal vystrkovat ruce, a najednou bác a já koukám, dva policajti, kteří stáli v první řadě, šli k zemi, položili se a začala z nich téct krev. Uvědomil jsem si, že všichni, jak policie, tak bráchové, všichni běželi ke dveřím, snažili jsme se dostat ven. Janata byl přede mnou a u východu doprava šly schůdky dolů, Mašínovi běželi po levý straně, já vyběhl hned za Janatou a my běželi doprava. Janata, když seběhl ze schůdků, utíkal. Tam byla tma, ten se mi hned ztratil a pak slyším, jak někdo zleva křičí, Zbyňku, Milane, tady jsme. Tak jsem šel doleva a teď zase slyším, tady jsme! Tak jsem tam přišel a kluci se mě ptali, kde je Janata, já říkám, hele, on byl přede mnou, ale zmizel. Hned jsme se dali zase do poklusu a vydali jsme se ze stanice dál, zase do polí. Tak jsem si ještě tak říkal, tohle opravdu bylo blízko smrti.

Milan Paumer o událostech 10. října 1953

Obklíčení v lesíku

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

Když jsme z tý vesnice utíkali, tak to už ta policie jela za náma. Jela za náma autem a motocyklama, stříleli po nás a my stříleli taky po nich. Překročili jsme jednu silnici a překročili jsme jedno pole, tam jezdily autobusy, nákladní auta naplněný policajtama. Tam nás obklíčili, to bylo u vesnice Waldow, obklíčili nás v malém lesíku, tam bylo dvanáct set těch policistů, to byl lesík asi tak dva hektary velkej a dvanáct set policajtů kolem takovýho lesíka, to bylo dost hustý. Tam postřelili Vaška Švédu. Oni stříleli po nás, přestože nevěděli, kde jsme byli. Oni stříleli naslepo a při tom střílení naslepo postřelili Vaška. Prostřelili mu ruku, vyšlo mu to vzadu, on nemoh jít, on krvácel těžce, tak tam ležel asi dvě hodiny bez pomoci.

Josef Mašín o událostech 16. října 1953

Rozloučení se Švédou

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

Otázkou však bylo, co udělat s Václavem Švédou. Měl prostřelenou pravou ruku od předloktí až po rameno. Po té ztrátě krve byl tak sláb, že když chtěl jít na malou stranu, tak se o sebe neuměl postarat. Milan a já jsme jej u toho museli podpírat. Vašek tedy ležel mezi námi na zemi a rozhodnul se, že tam zůstane. Všem bylo jasné, že s námi dál jít nemůže. Prosil nás, abychom se postarali o jeho rodinu, dostaneme-li se do Berlína. Ptali jsme se ho, zda chce, abychom jej zastřelili, nebo zda to udělá sám. Bylo to poprvé, co odmítnul, a později to udělal znovu. Nakonec jsme se s ním rozloučili.

Josef Mašín o událostech 17. října 1953

Ledová zima

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

Byla taková zima, že jak jsme dýchali, tak pára od našeho dechu zamrzala před naším obličejem na větvičkách suchého klestí. Byl to bílý led, usazený na těch větvičkách, které ráno, když šlo pomalu slunce, tak na tom slunci to roztávalo a kapalo nám to na obličej. Neměli jsme ani možnost se pohnout a kapky si setřít z obličeje. Bylo to jak čínské mučení.

Josef Mašín o událostech 18. října 1953

Postřelený Paumer

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů | pametnaroda.cz

Milan ze začátku nevěděl, že je raněn. Teprve po několika minutách, když jsme běželi podél železnice, jsme se jej ptali, jestli náhodou není postřelen, a on říkal, že si myslí, že ano. Radek (Ctirad) se ho ptal kde a on na to odpověděl, že cítil něco jako úder do břicha, nikoliv průstřel. Radek mu břicho prohmatal, našel díru, a dokonce do ní strčil prst. Milan začal myslet na to nejhorší a řekl: ‚Já vím, že jsem teď na řadě.‘ a nechtěl jít dál. Dokonce tvrdil, že nemůže dál utíkat. Když se nakonec přece jen rozběhl, tak bylo slyšet šplouchání krve v břiše.

Josef Mašín o událostech 31. října 1953

O příběhu odbojové skupiny vypráví i aktuálně promítaný film Bratři, který natočil režisér Tomáš Mašín.

„Cílem bylo vytvořit film na základě příběhu, který se zásadním způsobem dotýká moderních československých dějin a zachycuje mladého člověka pod tlakem agresivní moci. Já ho vnímal tak, že je především o rodině, o mladých lidech, kteří jsou zahnaní do kouta, postaveni na hranu, je jim sebrána svoboda a musí se nějak rozhodnout,“ popsal režisér Tomáš Mašín v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Trailer filmu Bratři. Foto: Zuzana Panská | Video: CinemArt

Členové odbojové skupiny

Oprava 10. listopadu 2023, 13.45: V původní verzi infografiky bylo nesprávně uvedeno, že v srpnu 1952 Josef Mašín s Václavem Švédou přepadli vůz s výplatami v obci Hedvikov. Správně je, že Josef Mašín s Václavem Švédou přepadli vůz podniku Kovolis Hedvikov v obci Žleby.

 

Právě se děje

Další zprávy