Bouřlivé ovace i protesty komunistů. Masaryk vyhrál čtyřikrát, naposled mu už napovídali slova slibu

Uplynulo 80 let ode dne, kdy zemřel první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk. Profesor filozofie a talentovaný státník byl ikonou úsilí o československou nezávislost, vydobyl si přízvisko "prezident osvoboditel" a díky speciální ústavní výjimce se mohl celkem čtyřikrát ujmout úřadu hlavy státu. On-line deník Aktuálně.cz zmapoval okolnosti jednotlivých prezidentských voleb. První volba ani pravou volbou nebyla - Masaryka uvedl na Pražský hrad všeobecný souhlas Revolučního národního shromáždění. Následovala první opravdová prezidentská volba roku 1920, poté vítězství v roce 1927. Naposledy se Masaryk stal prezidentem v roce 1934, kdy ovšem již byl vážně nemocen.

NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ A VOLBA HLAVY STÁTU

O volbě prezidenta rozhodovalo během první republiky 450 zákonodárců (300 poslanců a 150 senátorů). Výjimkou byla ale prezidentská volba v roce 1920 - Národní shromáždění se tehdy skládalo jen z 281 poslanců a 142 senátorů. Volby v roce 1920 totiž neprobíhaly na celém území ČSR, zbylých 27 zákonodárců doplnilo obě komory v následujících letech.

ČTYŘIKRÁT ZVOLENÝ PREZIDENTEM. POPRVÉ PŘI VZNIKU REPUBLIKY, NAPOSLEDY V ROCE 1934 JAKO NEMOCNÝ MUŽ

Průběh prezidentské volby 14. listopadu 1918

Zhroutila se staletí trvající rakouská monarchie, Německo kapitulovalo a nejstrašnější válka dějin skončila. Československo existovalo jen pár dní, okamžitě se od něj pokusilo odtrhnout převážně českými Němci osídlené pohraničí. V takové atmosféře se 14. listopadu 1918 v pražském Rudolfinu poprvé sešel prozatímní československý zákonodárný sbor.

Úkolem Revolučního národního shromáždění, složeného z poslanců zvolených do rakouské říšské rady, bylo postavit do čela nové země oficiální politickou reprezentaci.

Schůzi předsedal Karel Kramář, reprezentant mladočeského politického křídla a pozdější první premiér země. A ve své řeči nešetřil vlasteneckým a národoveckým zanícením.

"Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ. Od první chvíle, kdy rozpoutala se lítice válečná, věřil a doufal, že nyní konečně dojíti musí své svobody a samostatnosti," deklamoval v úvodu proslovu. Ve stejném duchu pokračoval a poslance postupně dostával do varu.

Když na poslance přenesl svůj nakažlivý zápal, přikročil k činu. "Nyní musíme vykonati něco, co opravdu již dozrálo," prohlásil. A vybídl kolegy: "Prosím vás, abyste prvním prezidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka."

Takto stručně zazněl jediný návrh, kdo má stát v čele země. Rudolfinem se rozlehl bouřlivý potlesk a volání "Sláva!".

A stručně Kramář volbu hned poté uzavřel: "Prohlašuji tedy profesora dr. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným prezidentem Československé republiky." Stát dostal prezidenta, který v jeho čele zůstal sedmnáct let a který se stal jeho ikonou.

Masarykovi protikandidáti v prezidentské volbě 1918

V roce 1918 v principu nešlo o volbu. Tomáš G. Masaryk se stal prezidentem republiky tzv. aklamací, tedy očividným všeobecným souhlasem. Navrhl ho budoucí premiér Karel Kramář, žádné jiné jméno navrženo nebylo.

Průběh prezidentské volby 27. května 1920

V roce 1920 parlament prezidenta republiky poprvé skutečně volil v pravém slova smyslu – podle ústavy a na sedmileté období. Volba se konala několik týdnů poté, co se na vlajku země dostal modrý klín.

Pro Československo to byla doba euforie ze vzniku nového státu i oddechu po válce s bolševickým Maďarskem. Volbu ale také poznamenala ukřivděnost německých zákonodárců.

Ti dali najevo svou nelibost už ve chvíli, kdy předseda sněmovny, sociální demokrat František Tomášek, ohlašoval způsob volby prostřednictvím vhození hlasovacích lístků do volební urny. Pokřikovali na něj, že mluví jen česky a že mu nerozumějí.

V protestech pokračovali, když je zapisovatelé vyvolávali k volební urně a předčítali jejich křestní jména v české podobě. Sněmovnou se nesly výkřiky: "Heinrich!", "Franz!", "Wenzel!"

"Naši svobodu nám můžete vzíti, nechte nám aspoň naše jména!" rozohnil se německý poslanec Josef Patzel, narážeje na obsazení pohraničí československým vojskem v roce 1918. Tehdy se z nově formované republiky pokusily odtrhnout čtyři německé provincie.

Masaryk nakonec získal 284 hlasů, potřebná třípětinová většina činila 247. Českoslovenští poslanci ho odměnili bouřlivým potleskem, staronový prezident pak přišel do sněmovny složit slib. Řada německých poslanců v tu chvíli jednání demonstrativně opustila.

Předseda sněmovny Tomášek pak dal najevo svůj nekritický obdiv k Masarykovi. "Volba rozhodla samozřejmě pro vás. Bylo to přirozeno. Či mohlo býti o tom vůbec nějakých pochybností? Jistě ne," začal a v celém projevu pak Masaryka chválil. "Nezbývá mi, než abych vám co nejvroucněji blahopřál a ujistil vás současně city prosté občanské oddanosti, tím ryzejší, tím větší a tím krásnější, jelikož plyne na jedné straně z hluboké vážnosti a na druhé straně z vroucí lásky k vám," řekl.

Výsledky prezidentské volby v roce 1920

Masaryk
 
284 hlasů
XXXX
Naegle
 
61 hlasů profil kandidátazavřít
August Naegle (1869–1932)

Německý historik, teolog, římskokatolický kněz, politik a rektor Německé univerzity v Praze. Za Německou nacionální stranu byl v letech 1920 až 1925 senátorem. Další kandidaturu mu znemožnila církev.

Muna
 
4 hlasy profil kandidátazavřít
Alois Muna (1886–1943)

Československý politik a meziválečný poslanec za KSČ. Před vstupem do politiky se živil jako krejčí. Během první světové války byl na východní frontě zajat a v zajetí ho ovlivnila bolševická ideologie, po válce pak pomáhal založit KSČ.

Janoušek
 
2 hlasy profil kandidátazavřít
Antonín Janoušek (1877–1941)

Český novinář a komunistický politik. Řadu let žil v Maďarsku, kde se účastnil komunistického převratu. Na Slovensku vyhlásil dočasnou Slovenskou republiku rad. V roce 1921 se pokusil emigrovat do Sovětského svazu, ale byl zatčen a obviněn z vlastizrady.

Prázdné lístky
 
60

Průběh prezidentské volby 27. května 1927

Prezidentská volba se v roce 1927 konala v ustálených politických poměrech a za poměrně dobré hospodářské situace, což se projevilo i na jejím průběhu. Ubylo revolučního nadšení v projevu předsedy sněmovny, přibylo naopak formalit, které volbu provázely.

Samotná volba byla nicméně velmi napínavá. Podle historika Antonína Klimka byl Masaryk rozhodnutý kandidaturu vzdát, pokud by v prvním kole neuspěl. To reálně hrozilo, protože bez hlasů od německé opozice, komunistů, národních demokratů a slovenských nacionalistů by na ústavou předepsané tři pětiny přítomných zákonodárců nedosahoval.

Prezident také zvažoval myšlenku, že by místo něj kandidoval Edvard Beneš, který ale neměl příliš velkou podporu a kromě toho byl ve druhé polovině roku 1926 vážně nemocen.

Nakonec se voleb účastnili dva lidé: Masaryk a protikandidát za komunisty Václav Šturc. Spekulace médií o dalších kandidátech se nenaplnily.

Předseda sněmovny, agrárník Jan Malypetr, věnoval před volbou samotnou hodně času vysvětlování procedury a odlišnostem různobarevných obálek, určených pro případná další kola volby. Atmosféru narušovali komunističtí poslanci, rozezlení kvůli tomu, že jeden z nich, Nikolaj Sedorjak, byl uvězněný a nemohl se volby účastnit.

Masaryk nakonec získal podporu německé sociální demokracie, díky níž se dostal přes potřebnou třípětinovou hranici – ta činila 261 hlasů, pro dosavadního prezidenta jich bylo odevzdáno 274. Masarykovi volitelé aplaudovali, komunisté a poslanci německých stran kritických k Masarykovi jednání demonstrativně opustili.

Staronového prezidenta přivítal předseda sněmovny, agrárník Malypetr. "S upřímnou radostí vítám a pozdravuji vás v dnešním Národním shromáždění, které po uplynutí sedmi let znovu zvolilo vás prezidentem republiky. Opětovná volba vaše je výrazem naší úcty i vděku a je zároveň projevem důvěry ve vaši přísnou spravedlnost a nestrannost, od níž může všecko obyvatelstvo i v budoucnosti vždy očekávati stejně laskavou péči a blahovůli," řekl hlavě státu, která do sněmovny přišla složit prezidentský slib.

Výsledky prezidentské volby v roce 1927

Masaryk
 
274 hlasů
XXXX
Šturc
 
54 hlasů profil kandidátazavřít
Václav Šturc (1858–1939)

Československý politik za svoji politickou kariéru vystřídal několik levicových stran. Byl prvním předsedou a senátorem Komunistické strany, kterou spoluzakládal. Později senátorské křeslo získal za odštěpené leninovce. S příchodem Klementa Gottwalda do čela KSČ byl ze strany vyloučen.

Prázdné lístky
 
104
Neplatné lístky
 
2

Průběh prezidentské volby 24. května 1934

Zvukový záznam z volby v roce 1934

Své poslední volby se Tomáš Garrigue Masaryk účastnil už jako 84letý nemocný muž, který krátce předtím prodělal mozkovou mrtvici. I když prezidentská kancelář veřejně hovořila jen o "jarní chřipce", Masaryk téměř neviděl a měl problém s ovládáním pravé ruky.

Přesto se rozhodl v pořadí čtvrté prezidentské volby zúčastnit – Edvard Beneš, kterého si vyvolil jako nástupce, totiž neměl zajištěnou dostatečnou podporu, a navíc se Masaryk obával politické destabilizace.

Poslanci a senátoři se sešli ve čtvrtek 24. května, volba se poprvé uskutečnila namísto ve velkém sále Rudolfina ve Vladislavském sále, kde pak byli českoslovenští a čeští prezidenti voleni až do roku 2008. Společnou schůzi řídil předseda sněmovny, agrárník František Staněk.

Masarykovi se postavil jen předseda ÚV KSČ Klement Gottwald, který se ale ze schůze "pro nemoc" omluvil. O to hlasitěji ale komunisté průběh schůze rušili.

Zákonodárcům byly v obálkách na potvrzení vydány volební lístky, hlasování bylo tajné. A výsledek zcela jasný: 327 hlasů pro Masaryka, 38 pro Gottwalda. "Jest tedy prezidentem republiky Československé znovu zvolen dr. Tomáš Garrigue Masaryk," oznámil Staněk a "členové Národního shromáždění i obecenstvo na galerii povstávají a propukají v neutuchající potlesk a bouřlivé volání slávy". Tak alespoň dění ve Vladislavském sále popsali sněmovní stenografové.

Po patnáctiminutové přestávce přistoupil Masaryk ke složení prezidentského slibu. Zatímco při minulých volbách stačilo pronést slovo "slibuji", podle nových pravidel musel nový prezident vyslovit celou formulku: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů."

To ale pro nemocného a zesláblého Masaryka znamenalo problém. Na dochované zvukové nahrávce je zřetelně slyšet, jak prezidentovi slovo po slovu musí napovídat. Když prezident domluvil, sálem opět zněly výkřiky "sláva" a dlouhý potlesk.

Masaryk, jehož zdravotní stav se dále zhoršoval, abdikoval koncem roku 1935. Tehdy už měl Beneš mezi politickými stranami dostatečnou podporu a v úřadu jej nahradil. Prezidentské funkce se nakonec dočkal i Masarykův protikandidát Gottwald, který byl zvolen 14. června 1948.

Výsledky prezidentské volby v roce 1934

Masaryk
 
327 hlasů
XXXX
Gottwald
 
38 hlasů profil kandidátazavřít
Klement Gottwald (1896–1953)

Dlouholetý předseda ÚV KSČ, hlasitý kritik meziválečné demokratické politiky a od roku 1948 prezident Československa. V mládí se vyučil truhlářem. Podle historiků byl přímo odpovědný za likvidaci svých odpůrců, mezi nimi například Milady Horákové.

Prázdné lístky
 
53
ZPĚT NA ROZCESTNÍK

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK V KLÍČOVÝCH DATECH

7. března 1850

Masaryk se narodil v Čejkovicích u Hodonína jako "Tomáš Jan". Pocházel z chudé rodiny.

 
  1872

Maturoval ve Vídni, o čtyři roky později zde dokončil vysokoškolská studia filozofie.

15. března 1878

V New Yorku se oženil s Američankou Charlottou Garriguovou, s níž se seznámil dříve na studijním pobytu v Lipsku. S Charlottou měli celkem pět dětí.

 
  Březen 1879

Získal docenturu z filozofie na Vídeňské univerzitě. Habilitoval se prací Sebevražda jako masový sociální jev současnosti.

1882

S rodinou se Masaryk přestěhoval do Prahy a začal zde přednášet na univerzitě.

 
  1886

Jako vůdčí osobnost skupiny vylučující pravost Královédvorského a Zelenohorského rukopisu se Masaryk postavil proti nekritickému českému nacionalismu.

1891

Masaryk se za mladočechy stal poslancem říšské rady a českého zemského sněmu.

 
  1899

Vystupoval v případu Leopolda Hilsnera, odsouzeného za vraždu švadleny Anežky Hrůzové, na jeho obranu a požadoval revizi procesu.

1900

Masaryk spoluzaložil Českou stranu pokrokovou, později známou jako Realistická strana.

 
  1914

Na podzim se vydal na zahraniční cesty do západní Evropy, přátelé jej varovali, že na něj byl v Rakousku-Uhersku vydán zatykač a ať se nevrací.

1915

S Edvardem Benešem přesídlili do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. Masaryk ještě téhož roku odjel do Londýna.

 
  1917

Masaryk přesídlil do Ruska, kde podnítil sestavování dalších československých legií. Do konce roku vybudoval více než padesátitisícovou armádu.

19. června 1918

Masaryk v Bílém domě jednal s prezidentem Wilsonem o budoucnosti Rakouska-Uherska či osudu československých legií v Rusku.

 
  14. listopadu 1918

Masaryk byl zvolen prvním prezidentem samostatného Československa.

27. května 1920

Podruhé zvolený prezidentem.

 
  13. května 1923

Zemřela Masarykova manželka Charlotta.

květen 1927

Třetí volba Masaryka za prezidenta republiky.

 
  24. května 1934

I přes špatný zdravotní stav počtvrté zvolen prezidentem republiky.

14. září 1937

Masaryk zemřel po zánětu plic v prezidentském sídle v Lánech.

 
Uplynulo 80 let od úmrtí T. G. Masaryka. Aktuálně.cz zmapovalo okolnosti jednotlivých prezidentských voleb, ve kterých se stal čtyřikrát hlavou státu. autoři: Michael Švec, Jan Wirnitzer, Tomáš Kunc, Štěpán Plaček
reklama