Na Rašínově nábřeží v Praze, na rohu Jiráskova náměstí, mohl stát nárožní dům tvarem inspirovaný nahou ženou. Československá Jeanne d'Arc, Johanka z Arku, zapsal si pod skicu originálního návrhu architekt Vlado Milunić. Náčrtek budovy pro prázdnou parcelu po vybombardovaném činžáku odrážel sílu nově nabyté svobody.
Tento nápad český architekt chorvatského původu k životu nepřivedl, ale ideu ženského těla nakonec spolu s americkým architektem pro změnu kanadského původu Frankem O. Gehrym přece jen využili. Dva architekti, každý z jiného konce světa, postavili v roce 1996 něco, co do té doby nemělo ve východní Evropě obdoby. Tvarově odvážný, rozevlátý Tančící dům. Předlohou jim byla slavná taneční dvojice Ginger Rogersová a Fred Astaire.
Neobvyklá stavba, která měla - a dodnes má - mnoho kritiků, se stala ikonou české polistopadové moderní architektury, dokonce symbolem doby plné naděje a tvůrčí nespoutanosti a také magnetem pro fotoaparáty turistů.
A také za jeho vznikem stojí úžasný příběh, který před časem autorovi tohoto textu odvyprávěl právě architekt Vlado Milunić. O tom, že by na prázdné, ale atraktivní parcele v předpolí Jiráskova mostu mělo stát něco výjimečného, se již v roce 1986 shodl autor spolu s Václavem Havlem, jenž bydlel hned vedle.
Tehdy byl budoucí československý a český prezident Havel disidentem, kritikem komunistického režimu, jenž ho zavíral do vězení. "Za totality nás přestěhovali do bytu, který dříve patřil Havlově rodině. Měli jsme doma i nějaký jejich nábytek. Havlovi bydleli o patro výš. V roce 1986 za mnou Václav přišel, zdali bych nevymyslel, jak rozdělit jejich rodinný byt na dva. V jednom by žil on, ve druhé části jeho bratr Ivan," vzpomínal Milunić.
"Byt jsem rozdělil a v té Václavově části, přesněji v pracovně, jsem navrhl takovou mříž a skromnou postel, aby si Havel po opakovaném propouštění z vězení lépe přivykal," dodával architekt. Styky s disidentem i jeho přivedly k policejním výslechům, nicméně to oba sblížilo, rozjímali o umění, architektuře i politice. A snili o tom, že by nedokončený blok činžáků doplnil "dům plný kultury".
Strnulá společnost se dala do pohybu
Na konci roku 1989 se vše změnilo. Komunistický režim padl, Václav Havel se stal prezidentem a Československo se otevřelo světu. A také zahraničním investorům. V Praze se zjevila i nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, jež měla v úmyslu postavit v české metropoli neobvyklý dům a roku 1992 koupila právě prázdný pozemek na Rašínově nábřeží.
Architekt Milunić si v tu dobu vzpomněl na rozjímání z roku 1986. A naskicoval několik návrhů. Už v prvních námětech počítal s tím, že by se budova měla vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. Chtěl toho docílit dvěma věžemi, jedna - ta zadní - měla být toporná, ta přední pak naopak dynamická.
Jeho osobité nákresy a modely však vyvolaly protesty. Nizozemská společnost však necouvla, jen se rozhodla oslovit skutečnou světovou star mezi architekty. "Investor se proto rozhodl povolat architekta, který je na nebi výš než já, aby svou autoritou pomohl zlomit odpor. Nejprve jím měl být věhlasný francouzský tvůrce Jean Nouvel," popsal Milunić.
Ovšem pro Nouvela, který byl zvyklý stavět rozsáhlé bytové komplexy, knihovny, divadla nebo nemocnice, byl pozemek příliš malý. Nabídku odmítl. Nicméně v tu dobu byl zrovna v Evropě americký architekt Frank O. Gehry. A tak za ním vyjeli do Švýcarska s Milunićovým návrhem.
Pro zemi Jágra všechno
"Pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělám cokoliv," řekl prý rodák z Toronta, který patří mezi nejuznávanější architekty světa. Proslavily ho především organické stavby: Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau, muzeum Experience Music Project v americkém Seattlu, Vitra Design Museum v německém Weilu am Rhein či Walt Disney Concert Hall v Los Angeles.
I Gehry vnímal mimořádnou symboliku projektu. Byl pro něj svým způsobem intimní záležitostí, odkazující na dlouho očekávaný nádech svobodné společnosti. Spousta věcí byla v tehdejším Československu neozkoušená. Například prosklené vlající šaty tanečnice Ginger byly na tehdejší dobu technologicky a tvarově příliš náročné.
"Lidé z Gehryho ateliéru požádali o spolupráci francouzskou leteckou společnost, která uměla převést prostorový model do digitálního prostředí. Tančící dům se tak stal vůbec první budovou na světě zadanou stavební firmě ve 3D počítačovém programu, a ne formou dvourozměrných výkresů," vzpomínal Milunić.
Začátkem září 1994 byl položen základní kámen budovy. Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. Na železobetonové konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů, které vyrobila továrna v Malešicích. Průčelí devítipodlažní budovy tvoří dvě věže, to je odkaz na vzpomínaný taneční pár.
Na vrcholu věže nazývané Fred je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou. A dům se skutečně naklání nad chodník, aby připomněl, že se čtyřicet let strnulá společnost dala do pohybu. Houpavou a swingující linií se loučí s panelákovou šedí Husákovy éry.
Tančící dům se slavnostního otevření dočkal za necelé dva roky, 20. června 1996. Záhy získal nejvyšší ocenění v kategorii designu v prestižní anketě amerického časopisu Time. V žebříčku nejkrásnějších staveb světa dle takzvaného zlatého řezu čili ideální proporce, který otiskl britský Daily Mail, se Tančící dům s 66,87 procenta umístil na devátém místě.
Od otevření uplynulo již přes čtvrt století, svět se změnil, technologie se posunuly do nepředstavitelných sfér, ale Tančící dům zůstává v Česku nepřekonán. Je symbolem.
