Praha - Ředitel Národní galerie Jiří Fajt splnil všechny akademické podmínky, aby se mohl stát profesorem v oboru dějin umění. Profesuru už v červnu obhájil jak před vědeckou radou Filozofické fakulty UK, tak před velkou vědeckou radou Univerzity Karlovy. Mezi profesory, které v prosinci na Pražském hradě jmenuje prezident Miloš Zeman, ale Fajt přesto nebude.
Proč, to se může jen domnívat. "Nemám žádné zprávy o důvodech mého vyškrtnutí, nikdo se mnou oficiálně nekomunikoval ani písemně ani ústně," říká Jiří Fajt v rozhovoru s Aktuálně.cz.
Ministr školství Marcel Chládek tvrdí, že jmenování Fajta zdrželo prověřování závažného obvinění. Anonym uvedl, že se Fajt ucházel o profesuru na berlínské Humboldtově univerzitě. Zamítnuta mu měla být kvůli plagiátorství. "Na Humboldt-Universität v Berlíně jsem nikdy nebyl v situaci, kdy bych vyjednával o získání takzvané profesorské stolice, neboť jsem nevyhrál nezbytné výběrové řízení," říká k tomu Fajt, který prý zaslechl i to, že jeho jméno ze seznamu kandidátů na profesora zmizelo až na Pražském hradě.
Aktuálně.cz: Proč podle vás nejste na seznamu kandidátů na profesuru, které v prosinci jmenuje prezident Miloš Zeman?
Jiří Fajt: To je otázka primárně určená pro někoho jiného na ministerstvu školství nebo Pražském hradě. Nemám žádné zprávy o důvodech mého vyškrtnutí, nikdo se mnou oficiálně nekomunikoval ani písemně ani ústně, vše, co k tomu mohu říct, jsou tedy pouhé domněnky. Za alarmující však považuji, že v České republice je něco takového vůbec možné, že žijeme ve státě, kde se rozhoduje bez udání pádných důvodů, kde mocenská marnivost nebo ještě hůře politická objednávka stojí nade vším.
A.cz: Bez problémů jste prošel jmenovacím procesem na akademické půdě. Navrhla vás jak vědecká rada Filozofické fakulty UK, tak velká vědecká rada univerzity. Návrhy následně putují na ministerstvo školství, poté na Pražský hrad. Kde se na této cestě podle vás zasekla vaše nominace?
Veškeré akademické kroky byly v mém případě završeny 19. června 2014 vystoupením před vědeckou radou UK s jednoznačně pozitivním výsledkem. Na počátku července 2014 jsem tak byl společně s dalšími kolegy Karlovou univerzitou navržen na jmenování profesorem. Podle informace z důvěryhodného zdroje z prostředí prezidentské kanceláře jsem byl na seznamu kandidátů, který v létě odešel z ministerstva školství na Hrad. Problém s mým jmenováním tedy nejspíše vznikl na Pražském hradě.
A.cz: Obrátil jste se na ministerstvo nebo na Hrad s požadavkem o vysvětlení?
Záhy poté jsem se z různých míst dozvídal, že moje jméno chybí na seznamu schváleném vládou 15. září 2014 (seznam však nebyl ve vládním usnesení zpřístupněn). V mezičase jsem byl zasypáván "zaručenými" informacemi o nejroztodivnějších důvodech mého vyškrtnutí, vždy jsem je však získával z druhé ruky, nikdy oficiální cestou. Za této situace jsem se obrátil 26. září 2014 na ministra školství s písemným dotazem, zda jsou pravdivé kuloárové informace o mém vyškrtnutí z profesorského seznamu, a pokud ano, zda by mi mohl být tento krok zdůvodněn. Do dnešního data jsem ani přes nedávnou urgenci nedostal žádnou odpověď...
Zaráží mě postup při jmenování profesorem. Univerzitní vědecká rada je přece ze zákona nejvyšší a jedinou institucí zodpovídající za průběh a výsledek profesorského řízení, navíc je toto akademické grémium navýsost kompetentní k takovémuto rozhodování. Nikdo jiný ze zákona nemá a ani fakticky nemůže mít možnost zpochybňovat její rozhodování.
A.cz: Důvodem, proč se schvalovací proces ve vašem případě pozdržel, byly podle ministra dva anonymní podněty. Jeden směřoval k Univerzitě Karlově, která obratem potvrdila, že schvalování vaší profesury proběhlo v pořádku.
Už tento dotaz učiněný ministerstvem školství je zpochybněním kompetence vědecké rady a to považuji za jádro problému, nikoliv konkrétně moji profesuru. Nejsem nakonec první, kdo v nepřehledných meandrech tohoto procesu uvízl. Teprve na jednání vědecké rady UK dne 27.11.2014 jsem se tak dozvěděl o existenci prvního ministerského dotazu z 2. srpna na legitimitu mého profesorského řízení, jehož terčem byla moje habilitace na Filozofické fakultě UK. Obratem UK potvrdila legitimitu celého jmenovacího řízení opírajícího se o právoplatnou habilitaci na Filozofické fakultě téže univerzity.
Habilitoval jsem se dokonce dvakrát, což je v akademickém světě poměrně anomální skutečnost. Poprvé na Technické univerzitě v Berlíně v roce 2009. Podruhé o tři roky později na Karlově univerzitě. Důvodem druhé pražské habilitace byla prostá skutečnost, že německé habilitace v českém akademickém prostředí (k mému značnému překvapení) nejsou uznávány a neslouží ani jako východisko pro zahájení profesorského řízení. Oproti tomu v Německu jsou české tituly uznávány neomezeně; jistě by tak stálo za to minimálně ve vztahu k Německu tuto nešťastnou praxi napravit.
A.cz: Druhý anonym směřoval k Humboldtově univerzitě v Německu. Ministr uvedl, že jste se zde ucházel o profesuru, která vám údajně byla zamítnuta z důvodu podezření z plagiátorství.
Tuto pomluvu jsem také zaznamenal... Jejím zjevným cílem je spojit mě s těmi všemi absolventy plzeňských práv, kteří přes léto získávali doktorské tituly, zařadit mě vedle oněch absolventů nejroztodivnějších učilišť rozdávajících vysokoškolské tituly dokonce uprostřed pole na moravsko-slovenském pomezí, postavit mě po bok oněch podvodníků, kteří systémem copy-paste píší své magisterské či doktorské práce. Měl jsem se stát tím, nad nímž již jinak značně skeptická česká veřejnost mávne rukou a řekne si, "tak Fajt už taky...". A tomu se pochopitelně chci vehementně bránit, protože celou kauzu považuji za součást diskreditační kampaně související s mým nástupem do čela Národní galerie.
Od mého vítězství v mezinárodním výběrovém řízení na pozici ředitele Národní galerie v roce 2010 už mě málo co dokáže překvapit. Tehdy stačilo jen vyhrát a vzbudit zdání nástupu do NG, aby se proti mně rozpoutala kampaň rozjetá Milanem Knížákem a jeho věrnými.
A z této kategorie je i poslední nařčení. Jeho autor však ani nebyl dobře obeznámen se způsobem získávání profesorských titulů v Německu. Udělování profesorských titulů je zde totiž výhradně podmiňováno uzavřením pracovně-právního vztahu, tj. zaměstnaneckého poměru. Na Humboldt-Universität v Berlíně jsem - za prvé - nikdy nebyl v situaci, kdy bych vyjednával o získání takzvané profesorské stolice, neboť jsem nevyhrál nezbytné výběrové řízení. Za druhé - podezření z plagiátorství jako kategorie má v civilizovaných zemích, kam nesporně Německo musíme počítat, vpravdě jepičí život: sebemenší pochyby se totiž ihned prověřují a ono "podezření" se buď potvrdí, pak jde o plagiátorství, nebo nepotvrdí, pak jsou veškeré pochybnosti anulovány.
Není mi ani jasné, jaký můj spis byl míněn... Pokud měl onen anonym na mysli mé habilitační práce, což předpokládám, neboť jedině ty ještě nebyly v úplnosti zveřejněny, bude se s nimi moci brzy seznámit v knižní podobě – a pokud mě pak někdy navštíví, rád mu je i podepíši. Pokud by snad byl netrpělivý, ochotně dám rukopisy k dispozici; nepředpokládám, že by německé či české nakladatelství mělo jakýkoliv problém s další lektorskou kontrolou mých textů.
A.cz: Ministerstvo tvrdí, že se s dotazem obrátilo na Humboldtovu univerzitu a že ta odpověděla, že s tím nemá nic společného a vyjadřovat se k tomu nemusí a nebude. A vy jste prý pak osobně berlínskou univerzitu požádal, aby se k tomu přeci jen vyjádřila. Bylo to tak?
Jak vím z jednání vědecké rady UK, berlínská univerzita na dotaz ministerstva vůbec nereagovala. Odpověděla až na opakovaný dotaz formulovaný rektorátem UK, a to v tom smyslu, který uvádíte. Proto jsem se 23. 11. 2014 obrátil dopisem na Humboldt-Universität a informoval je o tom, že zcela rezignuji na ochranu osobních údajů a žádám o to, aby byly v této záležitosti komukoliv poskytnuty veškeré informace. Jinými slovy berlínskou univerzitu vyzývám k tomu, aby potvrdila, že se mnou nikdy žádná jednání o jakékoliv profesuře nevedla.
Bohužel se mě však negativně dotýká již samotný fakt, že jsem v tomto trapném kontextu vůbec zmiňován. Očekával bych, že příslušné instituce při výskytu prvních problémů budou kontaktovat dotčeného, vyzvou ho k vyjádření, které si pochopitelně musejí nechat ověřit. Pokud by tento logický postup byl naplněn, vše by se bylo bývalo rychle vyjasnilo a zabránilo se nepříjemné blamáži na mezinárodní scéně.
A.cz: Ministr také říká, že důkladným prošetřením podnětu především chránil vás a také se chtěl vyhnout nařčení z nečinnosti. Nyní už je prý na straně MŠMT vše v pořádku a ministr vaše jméno zařadí na příští seznam putující na Hrad.
Upřímně si vážím péče o mou dobrou pověst a jsem rád, že na straně ministerstva již zmizely veškeré pochybnosti. Pokud by však i přesto někoho napadlo zabývat se mými spisy (a to i nepublikovanými), ochotně je dám k dispozici. Dlouhé zimní večery jsou ostatně pro čtení mnohasetstránkových spisů nejvhodnější.
A.cz: Co pro vás prakticky znamená, že v prosinci nebudete jmenován?
Osobně vůbec nic. V obecnější rovině to však vnímám jako alarmující signál stále častějších a nepřijatelných intervencí politické sféry do samostatnosti a nezávislosti akademických samospráv. Pro univerzitní prostředí v České republice to pak znamená nutnost mobilizovat veškeré úsilí k obraně akademické nezávislosti. V zásadě tedy vůbec nejde o Fajta, jde o principiálnější záležitosti.
A.cz: Kdyby ten problém byl na Hradě, máte představu, jaký by prezident Zeman mohl mít důvod vaši profesuru neschválit?
Netuším. Nikdy jsem s panem prezidentem nehovořil.
A.cz: Co plánujete dělat dál? Kontaktujete například Hrad?
Bezprostředně nebudu podnikat žádné další kroky, neboť očekávám, že ministerstvo školství, které je exekutivní institucí, odpoví na výzvu vědecké rady UK. Vědecká rada UK na svém posledním zasedání jasně deklarovala, že jsem splnil veškeré zákonné podmínky pro jmenování profesorem, pozastavila se nad protahováním mého jmenování a vyzvala ministra školství, aby sdělil termín mého jmenování. Budu tedy vyčkávat odpovědi ministerstva školství, která - jak doufám - bude doručena na prosincové zasedání vědecké rady. Na řadě tedy jsou jiní.
A.cz: Jmenování profesorů drhne už od incidentu s Martinem C. Putnou. Proč si myslíte, že to najednou po letech nejde hladce?
Důvodem je rozdílné vnímání rolí jednotlivých účastníků jmenovacího procesu. Podle § 73 Zákona o vysokých školách č. 111 Sb. z roku 1998 "profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra (školství)."
Prezident tedy předáním jmenovacího dekretu naplňuje literu zákona, jeho role je, či lépe řečeno má být, výhradně formální. Prezidentská kancelář se nemůže proměnit na instituci, kde se budou přezkoumávat rozhodnutí vědeckých rad. To by bylo nepřijatelné zasahování do akademických práv a svobod; možná rizika tohoto stavu, myslím, dostatečně zjevně odkrývají moje zkušenosti.
A.cz: Co říkáte na to, že se ministr Chládek s prezidentem Zemanem domluvili, že prezident bude profesorům dál předávat dekrety, ale zároveň si vymínil právo vyjadřovat se k osobám kandidátů?
Já tomu vlastně nerozumím. Jak již bylo zmíněno, rozhodujícím orgánem v záležitosti vědeckých hodností jsou vědecké rady, které schvalují kandidáty. Nevidím jediný důvod pro to, aby kdokoliv jiný přezkoumával a kontroloval. A jestli některý kandidát mezi hlasováním vědecké rady a jmenováním někoho zavraždí, jak bylo argumentováno pro tuto intervenci, tak mu titul nebude udělen ze zcela zřejmých důvodů a tím, kdo v této věci bude aktivní, je opět příslušná vědecká rada.
A.cz: Proč musí existovat ta finální tečka v podobě prezidenta, který profesory jmenuje a předá jim dekret, když by podle vás hlava státu neměla do výběru profesorů vůbec zasahovat?
Už jsem se toho dotkl - nemusí. V zahraničí profesorské tituly udělují většinou samotné univerzity, modely jsou tedy různé. V České republice, podobně jako i v Polsku, jmenovací dekrety při slavnostním aktu tradičně předává prezident republiky. Osobně nejsem proti a dokonce se domnívám, že by se při výskytu prvních problémů nutně ani nemusely hned měnit zákony - abychom je pak neměnili s každou personální změnou na Pražském hradě.
