Nálepku od státu nepotřebujeme. Chceme být rovnoprávnými rodiči, říkají dva tátové

Kateřina Hlaváčková
7. 5. 2021 16:58
I za současných zákonů, které oba partnery ve stejnopohlavních párech za rodiče neuznávají, vznikají takzvané duhové rodiny. "Menšiny mají pocit utlačování, touží proto po rovnocennosti. My ale stejní nejsme, jsme jiní. Protože však máme stejné povinnosti, zasloužíme si i rovná práva," říkají Jakub Musil a Norbert Peticky, kteří spolu vychovávají dceru Emu, v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jakub Musil a Norbert Peticky s dcerou Emou
Jakub Musil a Norbert Peticky s dcerou Emou | Foto: Ema má táty (instagram.com/ema_ma_taty)

V Poslanecké sněmovně leží už tři roky novela, která by zrovnoprávnila svazky stejnopohlavních párů s heterosexuálními. Minulý týden prošla prvním čtením. Pomohlo by vám to nějak v běžném životě? A v čem?

Jakub: Hlavní jsou pro nás práva k naší dceři a uznání rodičovství. Právoplatným rodičem je totiž jenom jeden z nás. V případě, že chce ten druhý s Emou například k lékaři, potřebuje od toho biologického plnou moc. Další práva, která bychom úpravou získali, jsou pro nás proto spíše doplňky.

Norbert: Téma číslo jedna je pro nás rodičovství, a to registrované partnerství nepokrývá. Chtěli bychom, aby nás zákon považoval za rodiče oba, protože ve skutečném životě jimi jsme. Na rozdíl od iniciativy Jsme fér ale nemáme potřebu nazývat případnou instituci manželstvím. Máme vyšší záměr a tím je ochrana naší dcery. Nevadilo by nám proto ani rozšíření registrovaného partnerství. Na to, abychom věděli, co mezi námi je, nepotřebujeme název.

Je podle vás současnou legislativou komunita LGBTQ+ diskriminovaná?

Jakub: Tou určitě ano, minimálně v oblasti, o které jsme mluvili před chvílí, a to rodičovství. Z jiného pohledu, než co se legislativy týká, se ale osobně rozhodně diskriminovaný být necítím.

Norbert: Možná žijeme v nějaké bublině, ale zatím jsme se s diskriminací potýkat nemuseli. Nejspíš je to tím, že žijeme v Praze, kde se lidé s diverzitou více potkávají. Nemůžu proto zobecnit, že je celá Česká republika k LGBTQ+ komunitě přátelská. Předpokládám, že to tak ani není.

Vnímá v tomto společnost jinak lesbické a gay páry?

Norbert: Ano, lesby v tomhle mají trochu výhodu. Téměř vždy je totiž v páru jedna z žen biologickou matkou. Na lidi pak působí stereotyp, že dítě patří k matce, a snáze lesbické matky přijímají. Nemyslím si, že by se mělo tohle vnímání vyvrátit, je ale důležité poukázat na to, že občas chybí matka z různých důvodů i v heterosexuální rodině. Silné pouto proto může vzniknout také k otci. Pokud bude chtít a udělá pro to všechno, může matku zastoupit.

Jsou tedy podle vás ve výchově dětí homosexuální rodiny rovné těm heterosexuálním?

Norbert: Svým způsobem je ta otázka nefér. Je to stejné, jako bychom se ptali, zda si jsou rovné ženy. Existují nádherné, ale i destrukční heterosexuální rodiny, stejně jako ty homosexuální. Podle mě je třeba se nad tímhle vůbec nezamýšlet.

Jakub: Je to o lidech, ne o tom, jestli je někdo heterosexuál nebo gay. Když to řeknu s nadsázkou, neměly by se podle mě diskriminovat skupiny, ale měli by být posuzováni jednotlivci.

Norbert: Ještě to doplním. Psycholog Martin Zikmund v podcastu 13 hříchů rodičovství vysvětluje, že model heterosexuální rodiny se zpravidla skládá ze dvou přístupů k výchově. Takzvané "maminkování" a "tatínkování". Děti s matkou a otcem od každého dostávají rozdílné stimuly. Jeden z rodičů je něžnější a dítě při pádu na koleno polituje, druhý je naopak více přímý a řekne mu, ať vstane a nic si z toho nedělá. Neznamená to ale, že by obě role nedokázal zastat i jeden rodič bez ohledu na pohlaví, pokud bude dostatečně obezřetný.

Vidíte tedy role otce a matky spíše jako zažité stereotypy?

Jakub: Myslím si, že biologické pochody se objeví téměř u každého, kdo se o dítě začne starat a nemyslím si, že to má jinak žena a muž. Člověk má zmíněné role podle mě v sobě, nejde o pohlaví. 

Norbert: Z praxe můžu potvrdit, co říká Jakub. Neuměl jsem si představit, že budu jako primárně pečující osoba k Emě vstávat třeba šestkrát za noc. Bál jsem se, že ji neuslyším a nevzbudím se. Hormonální změny ale zařídily, že jsem spal i nespal. V momentě, kdy se Ema pohnula, otevřel jsem oči a kontroloval, co se děje. Proto je to podle mě o tom, zda člověk chce, nebo nechce být rodičem na sto procent. 

Ženské role vidí naše dcera okolo

Nechybí vašemu dítěti maminka?

Jakub: Věříme, že ne a že má vše, co potřebuje. Vždycky, když nám někdo tuhle otázku položí, ptáme se zpátky. Co přesně by jí žena měla do života dát a my to nedokážeme? 

Norbert: Tahle otázka je stejně smutná, jako byste se zeptali maminky, kterou opustil muž, jak na tom teď bude její dítě. Že bez tatínka bude přece nejspíš chudák. A i to se děje. Pro mě je to ale stejný pohled.

Dítěti může v dětství chybět například kojení matkou nebo její chování a mimika, které jsou pro ni specifické. 

Norbert: Kojení je podle mě jeden z nejhezčích aktů, který mezi sebou mohou dvě osoby mít, a proto bych to tvrzení ani vyvracet nechtěl. Otec tohle dítěti nikdy nedá. Kolikrát jsem k Emě vstával a říkal jsem si, že žena musí prožívat hrozně krásnou věc. Protože z vlastního těla miminko nakrmí. Myslím tím ale ten akt, protože výživa se dá dítěti doplnit. Na druhou stranu je potřeba se podívat na procento žen, které z různých důvodů nekojí. Nemyslím si, že vztah dítěte k rodiči vzniká pouze při kojení.

A pokud jde o mimiku?

Norbert: Je otázka, zda chceme kvalitu života a vztah s rodiči dítěte posuzovat podle stavu jeho mimických svalů, které nejsou nevyvinuté, jenom jiné. Ženské role navíc naše dcera uvidí okolo, nežijeme v bublině. Samozřejmě jsme řešili, jestli nebude Emě chybět někdo, kdo ji třeba naučí hrát si s panenkami. Ale ona se o ně zkrátka jednoho dne začala sama starat. Jsou věci, které v lidech prostě jsou.

Chybějící mužské či ženské role jsou jedním z hlavních sporných bodů diskuse o stejnopohlavním manželství. Jak si rozdělujete role při výchově dítěte vy?

Jakub: Protože chodím do práce, zastávám roli pracujícího tatínka. Norbert, protože je s Emou doma, je primární pečující osoba. Maminkou ho nenazýváme, i když si z něj občas dělám s nadsázkou trochu legraci.

Norbert: Když se nás někdo ptá, kdo je v našem vztahu matka a kdo otec, odpovídám, že jsme rovnocenní partneři. Když už bychom role ale rozdělit měli, aby to veřejnost pochopila, tak já zastávám ten něžnější přístup. S Emou se často tulím, dívám se s ní na pohádky, čtu jí knížky, hraju si s ní. A Jakub je ten, který přijde, postaví si s ní z kostek komín nebo se nahání po domě a oba u toho šíleně ječí. 

Jakub: Neznamená to ale, že se s ní taky nepomazlím. Je to jen rozdílný přístup rodičovství, jak už jsme vysvětlovali.  

Jak budete jednou dceři vysvětlovat, že se narodila do "menšinové" rodiny a nemá maminku?

Norbert: Řekneme jí, že existují různé rodiny. Některé mají otce i matku, jiné dvě maminky či tatínky, další jenom jednoho rodiče. Postupně jí budeme informace dávkovat, nejspíše ale po konzultaci s odborníkem. Samozřejmě se také budeme snažit, aby s tím Ema sama neměla problém. Pevně ale věříme, že se nám podaří přehodit na ni náš postoj k diskriminaci. Tedy, že se utlačovaní rozhodně necítíme.

Jakub: Přizpůsobíme to i tomu, jak bude okolní svět na stejnopohlavní páry nahlížet v danou chvíli. Věřím, že až půjde Ema do školy, budou reakce ostatních vypadat trochu jinak a třeba ani nebude co vysvětlovat. Sdílíme naše životy na Instagramu, kde nás sleduje relativně hodně lidí, a doposud jsme se s žádnou negativní reakcí nebo nenávistnými zprávami nesetkali.

Věděli jsme, do čeho jdeme

Na Instagram dáváte fotky Emy a sdílíte různé příhody z vašeho rodinného života. Proč ho veřejně sdílíte?

Jakub: Abychom dokázali, že jsme normální pár s dítětem a není na nás nic divného. Jsme rodina jako každá jiná. 

Norbert: Instagram jsme měli nejdřív jen pro naše nejbližší. Ale pak jsme si řekli, proč? Neděláme nic zlého, Emu jsme neunesli, ani si ji nekoupili na černém trhu. Proč schovávat něco, za co jsme tak šťastní? Když chceme být rovnocenní s ostatními, proč se tak nechovat. 

Co je pro vás tedy ideální rodina?

Norbert: Taková, kde si každý uvědomuje své role a nesnaží se je vzájemně nahrazovat. Podle mě je chyba, když se role rodičů až moc prolínají. Každý chce tomu druhému dokázat, že vše zvládne. Přitom víme, že máme různé silné a slabé stránky. Je dobré umět s nimi pracovat a říct si u partnera o pomoc, když ji potřebujeme. V rodině by navíc mělo být obrovské množství tolerance, respektu a klidu.

Za současných právních podmínek není pro stejnopohlavní páry nejsnazší dítě vychovávat, proč jste se pro něj přesto rozhodli?

Jakub: Protože touha založit rodinu, mít se o koho starat a předat kousek sebe někam dál byla silnější než strach ze současných podmínek. Věděli jsme, že jsou, jaké jsou, a přesto se rozhodli, že do toho půjdeme a budeme jim čelit. Možná jsme i trochu doufali, že se třeba časem zlepší.

Norbert: V tomhle se nejspíš neshodneme s některými jinými homosexuálními rodinami. Ty totiž vytváří velký tlak a chovají se, jako by legislativa mohla za jejich situaci. Tak to ale není. Poukazujeme proto na to, že by mohla být lepší, ale akceptujeme ji. Nemyslíme si, že je fér od zákonodárců chtít, aby zákony rychle změnili jen proto, že jsme se rozhodli mít rodinu. Je ale fér, aby byla jednou rovnoprávná s těmi heterosexuálními. 

Takže současný stav nevnímáte tak, že by vám stát říkal, že nejste rovní?

Jakub: Tuhle problematiku vnímám jako strašně širokou. Zasahuje totiž do všech koutů české legislativy, a je proto třeba pečlivě promyslet, jaké bude mít dopady. Není rozumné vytvářet nátlak, protože se pod ním většinou dělají špatná rozhodnutí. Nakonec by dost možná vznikl nějaký právní polotovar, který by nepokryl ani nejzákladnější věci, které požadujeme.

Norbert: Pokud jste se ptala, zda máme pocit, že je náš vztah kvůli současné legislativě méně hodnotný, tak rozhodně ne. Myslím si, že by bylo zvláštní, kdybychom od státu potřebovali nálepku, že je náš vztah hodnotný. Přestaňme požadovat označení rovnoprávnosti a rovnoprávní buďme.

Iniciativa Jsme fér novelu prosazuje i s argumentem, že poslední legislativní úprava týkající se LGBTQ+ komunity bylo zavedení registrovaného partnerství v roce 2006. Novela o manželství pro všechny leží ve sněmovně tři roky.

Norbert: Z těch tří let bych určitě ubral rok kvůli koronavirové krizi. Nemyslím si, že by v té době bylo rozumné novelu řešit. Bylo potřeba postarat se hlavně o zdraví občanů. Nás současná podoba registrovaného partnerství na životě nijak neohrožuje. I když bych byl samozřejmě rád, kdyby se návrh projednal.  

Jakub: Je těžké chtít po sněmovně, aby menšině věnovala stovky hodin, když musí zároveň fungovat pro celou společnost. Naposledy se místo hlasování prosadil na program sněmovny bod o otravě řeky Bečvy. Protože se mě netýká, přijde mi to jako podpásovka. Stejně by ale mohli křičet lidé, kteří kolem řeky žijí a pokládají projednání problémů za důležité. Nechci to prodlužování omlouvat, ale rozumím tomu, proč se novele tři roky nikdo nevěnoval.

Jakub Musil a Norbert Peticky

Dva tátové Jakub Musil a Norbert Peticky (36) sdílí svůj rodinný život na instagramovém účtu Ema má táty. Chtějí tím ukázat, že duhová rodina je stejná jako každá jiná. Registrované partnerství neuzavřeli ani po deseti letech, co jsou spolu, jelikož jim dle nich nedává dostatečná práva k dceři. Norbert je hlavní pečující osobou a zůstává s dvacetiměsíční Emou doma, zároveň řídí rodinný on-line podnik Emamataty.cz. Jakub pracuje jako manažer v bance. S dvěma psy bydlí za Prahou v malém domku.

Okamura je nechlapsky teatrální, děti gayů netrpí, chceme stejná práva, říká Sidovský (30. 4. 2021)

Okamura neříká pravdu. Nemyslím si, že by dítě vychovávané stejnopohlavním párem mělo utrpět nadosmrti, říká producent Janis Sidovský. | Video: Michael Rozsypal
 

Právě se děje

Aktualizováno před 4 hodinami

Basketbalisté v generálce před kvalifikací na OH porazili Tunisko

Čeští basketbalisté završili generálku před olympijskou kvalifikací vítězně, když porazili v posledním utkání na turnaji v Hamburku Tunisko 85:55, a obsadili konečné třetí místo. Nejlepším střelcem zápasu byl Martin Peterka s 18 body, dalších 14 přidal Patrik Auda. Svěřence Ronena Ginzburga čeká v příštích dnech závěrečné soustředění v Praze a do dějiště kvalifikace v kanadské Victorii odcestují 25. června. První duel s Tureckem tam absolvují 1. července.

"Každý zápas, co jsme odehráli, nám dal hodně zkušeností. Času na tréninky jsme měli málo, ale myslím, že tenhle turnaj byl super. I když jsme některé zápasy prohráli, dalo nám to hodně zkušeností a dobře nás to připravilo na zápasy v Kanadě," uvedl v tiskové zprávě Auda, který se zotavil po zranění kotníku. "Těch pár dní volna a rehabilitace, které jsme měli s fyzioterapeuty, mi pomohly. Teď už jsem skoro stoprocentní na další dny, které budeme trénovat a hrát," uvedl Auda.

Češi, kteří se na turnaji představili bez hlavních hvězd Tomáše Satoranského, Jana Veselého, Jaromíra Bohačíka nebo Vojtěcha Hrubana, se snažili proti Tunisku napravit porážky s Německem (62:95) a Itálií (71:83). V úvodní čtvrtině se dostali díky 11 bodům Martina Peterky do šestibodového náskoku, soupeř ale ještě v závěru hracího období srovnal na 20:20.

Vyrovnaný boj pokračoval i ve druhé části, kdy Češi měli sice dál vysokou úspěšnost střel za tři body, soupeř ale s nimi stále držel krok. Klíčovou sekvenci proto Ginzburgův výběr zaznamenal hned po přestávce, kdy se po 13 bodech v řadě dostal do vedení 57:38. K Peterkovi se střelecky přidal Auda nebo Ondřej Sehnal.

"Po těch dvou prohrách to bylo těžké a tři zápasy ve třech dnech nás stály hodně sil. Celou dobu jsme to chtěli dotáhnout do konce a udělat vše pro to, abychom vyhráli. V poločase jsme se ještě trochu vyhecovali, že jsme chtěli zápas opravdu dotáhnout do vítězného konce," objasnil Auda.

V tuniském týmu byl následně vyloučen po pěti faulech osmibodový Salah Medžri, nicméně hvězda afrického celku se s verdiktem rozhodčích nehodlala smířit a v dalším průběhu zápasu se neustále vracela z kabiny na palubovku. Medžrimu musel nakonec domluvit i trenér Dirk Bauermann.

"Tak už to někdy bývá, že druhý tým, který prohrává, nemá co ztratit a začne hrát tvrději. Myslím si, že jsme to ustáli dobře až do konce," doplnil Auda

Třetí čtvrtinu Češi nakonec vyhráli 27:6 a náskok do závěrečného klaksonu navýšili na rozdíl 30 bodů. Na turnaji skončili s jednou výhrou třetí, Tunisané pořadí uzavřeli. Zvítězili domácí Němci, kteří v přímém souboji o první místo porazili Itálii 91:79.

Přípravný turnaj basketbalistů v Hamburku:

ČR - Tunisko 85:55 (20:20, 42:38, 69:44)

Nejvíce bodů: Peterka 18, Auda 14, Sehnal 12 - Mamáví, Mabruk a Hadidane po 9. Fauly: 24:25. Trestné hody: 18/13 - 18/8. Trojky: 12:3. Doskoky: 42:28.

Německo - Itálie 91:79 (42:46)

Konečné pořadí: 1. Německo 3 zápasy/3 výhry, 2. Itálie 3/2, 3. ČR 3/1, 4. Tunisko 3/0.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Policie řeší pokus o vraždu v pečovatelském domě na Plzeňsku

V zařízení sociálních služeb na Plzeňsku dnes odpoledne devětašedesátiletý senior nožem pobodal o rok staršího muže. Napadený musel být s vážným zraněním letecky přepraven do nemocnice. Útočníka policie zadržela, je podezřelý z pokusu o vraždu. Informovala o tom policejní mluvčí Michaela Raindlová.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 5 hodinami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy