Praha - "To, co se událo, je epochální," shrnul ministr kultury Ilja Šmíd význam objevu dvacítky beden s originálními zvukovými a filmovými záznamy z procesu se skupinou komunistů kolem Rudolfa Slánského v roce 1952.
Byl to unikátní proces, který sáhl do špiček komunistické strany. Fakticky ho řídili Sověti, kteří se chtěli jednak pomstít Židům za to, že se Izrael nestal satelitem Moskvy, jednak chtěli ukázkovým procesem přinutit komunisty v podrobených státech ke slepé poslušnosti.
"Ministerstvo kultury bude podporovat, aby se ty dokumenty ukázaly na veřejnosti," prohlásil na představení podrobností o nálezu v kině Ponrepo ministr Šmíd. O peníze na jejich restaurování požádá vládu.
Nález v sobě obsahoval zajímavou symboliku: bedny ležely bez povšimnutí v tovární budově v Panenských Břežanech. V obci, odkud v roce 1942 vyrazil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich na schůzku se smrtí v podobě československých parašutistů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Do dějin obce po stopě hnědé totality přibyl i otisk té rudé.
"Nalezené filmové a zvukové záznamy jsou místy poškozené, ale vypadá to, že by mohly být kompletní," doufá historik Petr Blažek, který spolu s režisérem Martinem Vadasem materiály nalezené původně insolvenčními správci identifikoval. Objev, který podle prvotních odhadů představuje čtrnáct hodin záznamu, podle něj může změnit náhled na celý proces s někdejším generálním tajemníkem KSČ.
Jak doputovaly materiály do Panenských Břežan, není známo. Disponoval jimi archiv ministerstva národní bezpečnosti (později sloučeného s vnitrem), v roce 1957 byly předány archivu Ústředního výboru KSČ, za několik měsíců se vrátily na vnitro. Pak byly ve státním filmovém archivu.
Dosud byly známé zvukové záznamy, které pořídila západní média na středních vlnách. Ještě před rozsudkem veřejnost z rozhlasu slyšela, že se koná proces "se čtrnácti velezrádci a spiklenci, kteří zákeřně chystali útok na svobodu a nezávislost" a chtěli Československo "uvrhnout do kapitalistického otroctví". Dobové zvukové záznamy dokumentaristé v Ponrepu pustili.
Ano, ano, ano, doznával se zlomeným hlasem Slánský
Na jednotlivé dotazy, zda se přiznává k obviněním, Slánský okamžitě odevzdaným hlasem říká "ano" a přiznává se, že chtěl "odstranit Klementa Gottwalda ve službách západních imperialistů a uchazečů o světovládu".
Objev historiků tato Slánského slova připomněl shodou okolností v době, kdy se hromadnými e-maily před českou prezidentskou volbou šířily pomluvy, že Jiří Drahoš pracuje v žoldu světovládných iluminátů, podílí se na zničení České republiky a vyhlazení Slovanů.
Záznamy postižené plísní bude nyní nutné ošetřit pomocí technik vyvinutých v 70. letech v barrandovských ateliérech a na Karlově univerzitě. Filmaři ale nechtěli zatím říci, jak dlouho to potrvá, než Slánský promluví v synchronizovaném obrazovém a zvukovém provedení.
Pak bude možné zodpovědět otázku, nakolik je dosavadní poznání o procesu přesné. Například v procesu se Závišem Kalandrou, odsouzeným po boku Milady Horákové, totiž původní záznamy byly výrazně nepřesné a podle historika Petra Blažka v nich chyběly celé věty. Něco podobného se mohlo stát i v případu Slánského.
Režisér Martin Vadas připomíná, že pokud bude možné oskenovat originální negativy, dostanou se badatelé k poznání, které v dosud známých kopiích neměli. "Půjde identifikovat osoby v pozadí, dozvíme se, kdo byl přítomen, jak reagoval, jaká dělal gesta. Budeme 'účastníky' toho procesu, zažijeme ho jako na vlastní kůži. Zpřítomní se jeho atmosféra," těší se Vadas.
Server iRozhlas.cz napsal, že se k nalezeným materiálům přihlásil Václav Hlásek, likvidátor továrny, ve které byly nalezeny. Odmítl upřesnit, odkud je má. Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant nicméně serveru řekl, že filmové materiály vzniklé činností stranického nebo státního aparátu nikdy nemohly legálně přejít do soukromých rukou, protože archiválie nelze ze zákona zprivatizovat.
