Vážený pane předsedo Topolánku, vážené delegátky a delegáti, vážení hosté, dámy a pánové,
děkuji za pozvání a za příležitost pozdravit Váš Kongres. Vaše dnešní rozhodování o budoucnosti strany stojí v centru pozornosti nejen Vás zde v sále, Vašich členů a voličů, ale celé republiky. To proto, že je zároveň rozhodováním o vládě. A protože se Váš sjezd odehrává čtyři týdny před zahájením českého předsednictví v Evropské radě, je logicky též v centru pozornosti politiků a občanů Evropské unie.
Od počátku koaličního vládnutí bylo jasné, že se sociální demokracie nespokojí a nesmíří s rolí opozice a bude konstantně dělat vše pro to, aby křehkou vládní většinu ve sněmovně zvrátila na svoji stranu. To se jí mohlo podařit pouze tím, že někteří koaliční poslanci či poslankyně přestanou podporovat vlastní vládu, respektive vlastní politickou stranu.
Pesimista řekne, že se to opozici podařilo. Optimista řekne, že koalice má stále ve sněmovně většinu. A realista řekne, že za oslabením našeho vládnutí není opozice, ale sebepoškozování. A především, že je nejvyšší čas s tím sebepoškozováním skončit. Vyjednat si klid ve vlastních stranách i s opozicí v zájmu reputace České republiky. Máme čtyři týdny na to, dát se dohromady a ukázat Evropě a světu, že na to máme.
Někteří z Vás mají pochybnosti, zda je smysluplné pokračovat v trojkoaličním projektu vládnutí, který je z podstaty samotné založen na kompromisech. Někteří z Vás považují vládní kompromisy za doklad slabosti vedení Vaší strany. Přesně stejným názorům a hlasům jsem musel čelit před třemi měsíci na sjezdu Strany zelených.
O čem tyto názory a hlasy vypovídají? O tom, že sny o volebním úspěchu cestou odmítání kompromisů jdou dnes napříč politickým spektrem. Kritici si představují, jak by ta která strana rozhodovala a vládla lépe, principiálněji a populárněji, kdyby nemusela dělat kompromisy. To jsou atraktivní úvahy ovšem pouze do té doby, dokud nedomyslíme, k čemu by odmítnutí koaličního modelu spolupráce politických stran či dokonce omezení plurality politických stran změnou volebního zákona v naši zemi dlouhodobě vedlo. Ano, bez ochoty uzavírat kompromisy v koalicích lze také politicky existovat: buď v opozici, nebo ve velké koalici s ČSSD. Podle libosti.
Zcela čerstvým důvodem, proč někteří z nás začali pochybovat o smysluplnosti trojkoaličního projektu, je volební debakl koaličních politických stran v podzimních volbách. Populismus opozice zvítězil u voličů, kteří přišli k volbám, nad reformním étosem vlády.
Má to však být důvodem k tomu, že společný projekt ukončíme, složíme ruce do klína či změníme politický program reformní vlády na populistické podlézání voličům za cenu rezignace na vlastní ideály? Máme rezignovat a umožnit neudržitelný rozvoj naší země a žití na úkor budoucnosti? Podle mne nikoli. Tato vláda má reformní charakter, odhodlání, nasazení i vůli dotáhnout vládnutí do konce. Koaliční projekt je stále dobrým a smysluplným projektem a je na Vás delegátech sjezdu, abyste zvážili, zda v něm chcete nadále pokračovat.
Jedno staré německé přísloví praví: "Změnit se a zlepšit se jsou dvě různé věci." Já jsem pro zlepšení, protože nevidím nic racionálního na tom ochudit se po jednom volebním debaklu o příležitost posunout naši zemi směrem k modernizaci, efektivitě a inovacím.
Přeji Vašemu Kongresu co nejvíce moudrých a státnických rozhodnutí.
Děkuji Vám za pozornost.
