Čtrnáctiletá Barbora hraje už šest let na hoboj a do loňska byla zvyklá několikrát ročně vystupovat před desítkami diváků. Na jaře 2020 však covid poprvé uzavřel základní umělecké školy a Barbora mohla hrát jen pro svého učitele, a to pouze prostřednictvím obrazovky smartphonu. Vydrželo to doteď, základní umělecké školy byly s krátkými pauzami zavřené téměř rok.
Kvalita obrazu i zvuku mobilní aplikace, kterou Barbora zprvu používala, byla špatná. Zkusila jinou, ale při slabém připojení slyšel učitel jen každý třetí tón. Výuka na dálku Barbořin pokrok ve hře na hoboj zbrzdila.
"Když mě vyučující pořádně neslyší, těžko mě může opravit. Navíc přenos byl zpožděný, takže učitel nemohl ťukat do rytmu a hrát na klavír jako na normální hodině," líčí Barbora. Kromě toho je hoboj náročný na údržbu, často se v něm něco pokazí a ani s tím učitel nemohl na dálku studentce pomoci.
Při výuce on-line se ztrácí barva zvuku i emoce
Mladí hudebníci se sice nyní mohou vrátit k individuální výuce a opět se setkávat s učiteli, jenže ne všem se podaří ztracené hodiny dohnat. "Za pár hodin prezenční výuky jsem se posunula dál než za půl roku té distanční. Skladba, se kterou jsem se na dálku mořila dlouhé hodiny, mi najednou jde," popisuje Barbora.
"Žádná z platforem, které se pro on-line výuku používají, není uzpůsobena pro přenos zvuku a rychlé střídání tónů. Zvuk je proto zkreslený, melodie zpožděná," vysvětluje Zuzana Kolářová, která v ZUŠ Horní Slavkov vyučuje hru na klarinet. Při distanční výuce tedy například nemůže učitel doprovázet žáka na klavír.
Anebo na kytaru, jak potvrzuje ředitelka ZUŠ v Jablonci nad Jizerou Jana Bartoničková. Melodie, kterou žák k jejímu doprovodu hrál, se k učitelce dostala o dvě až tři sekundy později.
Potíž s přenosem zvuku vylučuje on-line vyučování sborového zpěvu nebo orchestrální hry. Vést vokální sbor je podle Bartoničkové téměř nemožné. A podobně nereálné je, aby on-line společně hrál dechový soubor třinácti dětí, který řídí Simona Šmejkalová na pražské ZUŠ Taussigova. "Jedinou možnou formou výuky je individuální studium jednotlivých partů," vysvětluje.
Výuka na dálku je podle ředitelky Stipendijní akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART Dany Syrové dobrá pro udržení disciplíny, kontaktu s učitelem nebo technické úrovně. "Ale při přenosu barvy či kvality zvuku nebo emocí přes obrazovku, při vysvětlování úchopu a držení nástroje narážíme na zásadní limity," popisuje. Žáci si tak doma fixují chyby, které by jinak nedělali.
Přesto on-line výuka v některých aspektech prospěla alespoň žákům sólového zpěvu, kteří byli zvyklí na neustálou klavírní oporu - nyní zvládnou udržet intonaci i bez doprovodu, potvrzuje učitelka zpěvu na ZUŠ Klementa Slavického v Kadani Alena Benešová. Ta s žáky pracovala přes platformu Zoom. Při výuce skladby nahrávala a na konci hodiny je s žáky procházela, aby si uvědomili, kde se mohou posunout dál.
Se ztrátou motivace se u studentů nesetkávala. Zažila ale kuriózní vyučování přes klasický telefonní hovor, kdy jí žák vysvětlil: Jsme dnes na koních, tak to bude bez videa. "Žáci o výuku nechtěli za žádnou cenu přijít, i když byli mimo dosah wi-fi," podotýká.
Učitel populárního zpěvu na mostecké ZUŠ Jan Hönig zase oceňuje, že se někteří studenti naučili více pracovat s novými technologiemi. "Distanční výuka je vedla k samostatnosti - žáci si začali sami nahrávat písničky, někteří se naučili pracovat například s nahrávacími softwary či zvukovou kartou, hledat hudební podklady nebo sledovat nové trendy v populární hudbě," líčí. S dětmi se někdy spojoval také o víkendu, protože ve všední dny byly často vytížené vypracováváním úkolů do školy.
"Škola mě občas sice trochu zahlcovala, ale dalo se to zvládnout. Byla to super zkušenost, že se zpěv i klavír dá přenášet přes mobilní telefon," říká dvanáctiletý žák Matyáš Walter, který kromě populárního zpěvu studuje rovněž hru na klavír. Když byly potíže s přenosem a připojením, posílali si s učitelem videa, která potom konzultovali.
Někteří žáci se ale doma před rodiči nebo proto, že bydlí v panelovém domě, styděli zpívat naplno, zaregistrovala ředitelka jablonecké ZUŠ Jana Bartoničková. "Při nynější prezenční výuce tedy musí opět obnovit sílu v hlase a také pěveckou techniku," vysvětluje.
Platit školné za "sezení u počítače" někteří rodiče nechtějí
Někdy však dětem v distanční výuce hudby bránili rodiče. Podle ředitelky kadaňské ZUŠ Jitky Stasinka Slivoňové si nepřáli, aby děti trávily po škole další čas u počítače. "Část rodičů nesouhlasila s distanční výukou jako takovou, protože to znamenalo, že dítě sedí před počítačem i celé odpoledne," uvádí. A tak jejich děti do ZUŠ on-line "nechodily".
Ačkoliv byla prezenční výuka již částečně obnovena, objevil se další problém. "Pozoruji, že se základní umělecké školy začínají potýkat s odlivem žáků. Učím na dvou a v obou za dobu covidu ubylo více žáků, než bylo do té doby obvyklé," říká Zuzana Kolářová ze ZUŠ v Horním Slavkově a ZUŠ Kynšperk nad Ohří. Rodiče nevnímají výuku na dálku jako plnohodnotnou náhradu té prezenční, a nechce se jim proto dál platit školné.
"Slyšela jsem od kolegů, že hodně žáků skončilo třeba proto, že rodiče neměli kvůli covidu peníze na uhrazení školného či půjčovného za nástroj, nebo že před pandemií velmi šikovný, pilný a talentovaný žák najednou zlenivěl. Mně osobně kvůli covidu skončili tři žáci," potvrzuje učitelka Šmejkalová.
Školy především v malých městech v chudších regionech se tak podle pedagožky Kolářové mohou dostat do existenčních potíží - mnozí rodiče kvůli obavám z dalšího zavírání škol děti do ZUŠ raději nepřihlásí, i když by to za normálních okolností udělali.
Motivaci však už ztrácejí i některé děti. Chybí jim společné hraní, vrstevníci, vystupování před publikem. Ztrátu zájmu o další studium zaznamenala i učitelka Kolářová. "K výuce patří veřejné vystupování, hra v souborech, orchestrech, zpívání ve sborech, to vše je už rok zakázané. Mnozí nevidí žádný důvod ve studiu pokračovat," říká.
Například učiteli hry na klavír a hudební nauky na ZUŠ v Kadani a ve Vilémově Jakubovi Jonášovi se kvůli chybějící motivaci odhlásili čtyři žáci z 21. Většina jich však distanční výuku zvládla a s některými z nich se díky tomu učitel i více sblížil.
"Přes kameru jsme si ukazovali, jaká doma máme zvířata. S některými žáky jsem si volal i mimo vyučovací hodiny. A jednomu žákovi se po mně tak stýskalo, že mi nabídl, ať k nim přijedu na štědrovečerní večeři," vzpomíná Jonáš.
Učitelé nyní doufají, že se školy nebudou znovu zavírat a ZUŠ nepřijdou o další děti. Ale zároveň se obávají dopadů, které dlouhodobé uzavření uměleckých škol může mít na žáky, kteří se chtějí hlásit na konzervatoře. "Kvůli pandemii a nemožnosti se prezenčně studiu věnovat je na školu nemusí přijmout," připouští Zuzana Kolářová ze ZUŠ v Horním Slavkově.
