17. února – úterýNa ranní schůzi vlády se jako hlavní bod probírá zpráva ministra Drtiny (na snímku) o zneužívání Sboru národní bezpečnosti komunisty (v Praze bylo odvoláno osm obvodních velitelů SNB, čímž se pražská policie ocitla zcela v rukou komunistů). Gottwald během dne informuje prezidenta Beneše o počínající krizi a úmyslu nekomunistických stran ustavit úřednickou vládu. KSČ vyzývá pracující lid k „ostražitosti a připravenosti zasáhnout proti reakci“ a vyhlašuje pohotovost v pražské Státní bezpečnosti, zpravodajských odborech a u několika pohraničních vojenských pluků.

18. února – středaNa zasedání užší komise Národní fronty odmítá předseda Gottwald jednat o vnitřních poměrech v Národní frontě i o situaci ve vládě. Představitelé tří nekomunistických stran se rozhodli bojkotovat schůzi, dokud nebude provedeno usnesení vlády (zastavit kádrové změny v SNB). Proběhla návštěva národních socialistů Zenkla a Ripky u Beneše, který měl trvat na provedení vládního usnesení a podpořit je v otázce demise („Buďte neústupní. Já také neustoupím. Můžete se mnou počítat…“). Obsah rozhovoru byl později předmětem sporů a rozdílných výkladů.

19. února – čtvrtekV některých vládních stranách sílí rozhodnutí podat demisi ministrů. Koná se řada konzultací, včetně jednání komunistů s představiteli sociální demokracie, aby společně vytvořili levicovou vládu, což sociální demokraté odmítají. Gottwald informuje prezidenta, že nekomunističtí ministři chtějí „rozbít vládu“, Beneš odmítá úvahy o úřednické vládě. Nečekaně do Prahy přilétá náměstek zahraničí SSSR Valerian Zorin a urychleně se vrátil i americký velvyslanec L. A. Steinhardt.

20. února – pátekNa očekávanou schůzi vlády se dostavili jen ministři KSČ a ČSSD. Protože nebylo splněno usnesení vlády ze 13. února 1948, ministři tří nekomunistických vládních stran nepřichází na vládu a podávají demisi. Jan Masaryk podat demisi odmítá. Sociální demokraté sice demisi nepodali, ale žádají splnění usnesení vlády. Gottwald jedná odpoledne na Hradě s Benešem, navrhuje přijetí demise a následné doplnění vlády podle komunistického návrhu. KSČ na svou podporu plánuje svolat velkou demonstraci na Staroměstské náměstí.

21. února – sobota

22. února – neděleV pražském Průmyslovém paláci se v plné režii komunistů konal sjezd závodních rad. Schválená rezoluce vyslovila podporu Gottwaldovu řešení vládní krize, žádala pokračovat ve znárodňování a vyhlašovala hodinovou generální stávku na 24. února. Vedení KSČ projednávalo (smyšlenou) informaci Státní bezpečnosti o chystaném puči. Informace byla nicméně záminkou pro zatčení vybraných osob a ozbrojování části Lidových milicí a prohlídky stranických sekretariátů. Do Prahy se začaly přesouvat útvary pohraničních pluků.

23. února – pondělíStátní bezpečnost zatýká vybrané příslušníky stran, jejichž ministři podali demisi, probíhaly domovní prohlídky. Gottwald vzkázal jednajícím sociálním demokratům, že strany, jejichž ministři podali demisi, se již nebudou moci účastnit vlády a samy se musí ještě dnes rozhodnout, „zda jdou s nimi nebo proti nim“. S Gottwaldem jednal prezident Beneš, který se jej snažil přesvědčit k udržení stávající Národní fronty, ale Gottwald to odmítl. Bezpečnost provedla prohlídku ústředního sekretariátu národních socialistů. Po 20. hodině se konal na podporu prezidenta desetitisícový průvod na Hrad z popudu národněsocialistických vysokoškoláků.

24. února – úterýVe 12 hodin začala generální stávka, jíž se zúčastnilo 2,5 milionu pracujících. Došlo k zatýkání dalších funkcionářů národně socialistické strany, která odmítla vytvoření akčního výboru. V lidové straně byl akční výbor částí straníků vytvořen a okamžitě převzal kontrolu nad deníkem „Lidová demokracie“. Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociálních demokratů a poté Lidový dům. Předsednictvo se pod tímto tlakem rozhodlo pro účast v Gottwaldově vládě. Dále komunisté soustředili nátlak na prezidenta organizováním dělnických rezolucí požadujících jeho přijetí demisí.

25. února – středaKSČ od rána připravuje velkou demonstraci na Václavském náměstí, která se má v případě prezidentova odporu přesunout na Hradčany. Vedení národních socialistů chce jednat s prezidentem, ale Beneš je nepřijímá. Dopoledne podali demisi sociální demokraté Majer a Tymeš – tím již podala demisi nadpoloviční většina vlády a Beneš měl možnost čistě ústavního řešení: odvolat vládu jako celek a vypsat předčasné volby. Beneš však místo toho přijímá demisi a nechává doplnit vládu podle Gottwaldova návrhu. Gottwald referuje o výsledku vedení KSČ a poté odjíždí na Václavské náměstí, kde jej bouřlivě vítá stotisícový dav.