Liberec - Na české straně stání hranice s Polskem leží pozemky o celkové rozloze větší než dva tisíce fotbalových hřišť, které nemají žádného majitele.
Skutečná území nikoho přitom nepatří do odlehlých oblastí někde v pohraničních horách, ale spadají do katastrů obcí a dokonce na nich stojí obydlené domy.
"Stojí tam domy a bytovky. Některé byly postaveny ještě před rokem 1958, jiné později," uvedla například starostka Vidnavy na Jesenicku Eva Pavličíková.
Stejná území se nacházejí podél celé česko-polské hranice, převážně na severní Moravě a ve Slezsku. Odhadem jde o osmnáct set hektarů. Týká se to tedy téměř všech pozemků, které v roce 1958 připadly Československu v rámci územního vyrovnání s Polskem.
Vyrovnání staré 50 let
A přestože na českém území leží bývalé polské pozemky, se kterými si místní úřady ani stát nevědí rady, má teď Česká republika převést Polsku celkem 369 hektarů svého území. Je to dluh ze stejného vyrovnání, při kterém vznikla dnešní území nikoho.
| Čtěte více: Která území chce Česko dát Polákům? |
"Ty starší domy nemají žádného vlastníka. Léta se o ně staráme a bydlí tam nájemníci města. Nejsou ale naše a vše se tím komplikuje," popsala starostka Vidnavy Pavličíková.
Historie problému
- 1918 - po zániku Rakouska-Uherska si území Těšínská nárokuje Československo i Polsko
- 1920 - po ozbrojeném střetnutí se území dělí mezi oba státy
- 1938 - Polsko obsadilo východní část českého Těšínska
- 1945 - Spor o hranice na Těšínsku, ale i Oravě a Spiši, se opět rozhořel. Po zásahu Stalina Polsko souhlasilo, že hranici se velké změny vyhnou. Prosadilo ale, že se narovnají a zkrátí
- 1958 - dochází k 85 směnám a hranice je kratší o 80 kilometrů. Polsko ale zjistilo, že přišlo o 369 hektarů
- 1989 - po pádu komunismu spor obnoven
- 1992 - v rámci dělení Československa přebírají nástupnické státy historické závazky vůči Polsku
- 2005 - Polsko žádá Českou republiku o kompenzace
- 2007 - Česko se rozhodlo vyhovět a vláda pověřila vnitro, aby kompenzace připravilo
Nejen tedy, že po padesáti letech bude Česko vracet území Polsku, ale není vyřešen ani problém, komu patří pozemky, které si státy mezi sebou vyměnily v roce 1958.
Katastrální úřady uvádějí, že se jedná o neznámé vlastníky z Polska. A to je problém.
"Když jsme chtěli dělat novou kanalizaci, nemohli jsme ji vést, jak jsme potřebovali," uvedl starosta Bílé Vody Miroslav Kocián. "Museli jsme to komplikovaně řešit, protože pro stavby na takzvaných pozemcích z Polska nedostaneme stavební povolení."
Vlastníci se nehlásí
V současnosti zřejmě neexistuje způsob, jak by se obce tohoto nedobrovolného břemene mohly zbavit. Nemohou je totiž ani získat do svého vlastnictví. A to přesto, že se o ně desetiletí starají.
Původ historického problému je potřeba hledat právě na konci padesátých let.
"Původní koncepce byla získané pozemky na obou stranách zestátnit. K tomu ale nedošlo. Ikdyž byl socialismus, nikdo nenašel odvahu takto výrazně zasáhnout do vlastnických práv," uvedl státní zmocněnec Stanislav Jelen.
Od devadesátých let dohledává zájemcům pozemky, o které změnou hranic v roce 1958 přišli.
"Během komunismu tento stav nikomu nevadil a ani nebyla potřeba ho neřešit. Soukromé vlastnictví tehdy nic neznamenalo. Po revoluci pak nemohlo být o vyvlastňování řeč a oba státy se dohodly, že posvětí vlastnická práva platná před rokem 1958," vysvětlil Stanislav Jelen.
Avšak zpět původním majitelům převedly oba státy jen zanedbatelné množství pozemků. Restituenti o nich vůbec nevědí, nebo prostě nemají zájem. "Zapsat je do katastru je dost finančně a časově náročné. Je potřeba si zajistit dokumenty v jazyce země, kde nemovitost zapisujete, a tlumočníka pro jednání s úřady," sdělil vládní zmocněnec.
V průběhu let 1958 až 1989 totiž nemohly původní majitelé se svým majetkem nijak nakládat, a to ani dědit. Chybí tedy dokumenty, dokládající vlastnictví.
O bývalých vlastnících mlčí i katastry. V padesátých letech totiž nebylo povinností do nich nemovitosti zapisovat.
