V médiích se objevily úryvky z mého dopisu členům plzeňské ČSSD, který byl primárně určen k diskuzi uvnitř strany. Neměl jsem v úmyslu text veřejně publikovat, ale vzhledem k možnému vytržení věcí z kontextu, jsem změnil názor a celý dopis níže zveřejňuji. Vážená přítelkyně, vážený příteli, před více než půl rokem jsem na volebním sjezdu kandidoval na předsedu sociální demokracie. Vize, kterou jsem představil, neuspěla, a to zejména díky osobním ambicím a dohodám v zákulisí, a já se vědomě stáhl do pozadí. Řada členů strany a přátel se mne po celou dobu ptala, kam nyní naše strana míří. Odpovídal jsem vždy, že nové vedení musí dostat čas na to, aby mohlo představit nutné změny. Čas na to, aby ukázalo směr, kterým se máme vydat. Jako krajský předseda jsem veřejně vystoupil jen jednou, a to v době hlasování o důvěře vládě, kdy jsem upozorňoval především na to, že když do této koalice vstoupíme bez dodržení dlouhodobě veřejně deklarovaných podmínek, staneme se pro voliče zcela nesrozumitelní. Výsledek posledních voleb ukázal, že nesrozumitelní jsme. Není to úspěch, není to odražení ode dna. Je to pokračující pád. Proč jsme a zůstáváme pro naše voliče, ale také pro média a další politické partnery, nesrozumitelní? Vraťme se rok dozadu a vzpomeňme si na „kauzu lithium“. Tato účelově vytažená fraška měla jediný cíl: zkompromitovat před volbami vládní ČSSD a připravit ji o klíčová procenta. Téma vnesl do veřejného prostoru náš tehdejší a i současný koaliční partner. A to na základě zprávy dezinformačního webu a za vydatné podpory komunistů, kteří hrají třetího v dnešním vládním mariáši. Andrej Babiš tehdy jen několik hodin před otevřením volebních místností plamenně hovořil o krádeži za bílého dne, kterou tajně osnujeme. Tato vymyšlená kauza pro nás v loňských volbách podle některých analýz znamenala ztrátu 5-10% hlasů. A její výsledek? Ministerstvo průmyslu, které řídil náš člověk, bylo tehdy označeno za hlavního strůjce a viníka. Jak lze srozumitelně vysvětlit, že tentýž člověk pracuje i dnes na tomtéž ministerstvu, coby náměstek? Před pár dny jsme se navíc dozvěděli, že ona zahraniční firma získala v době vlády Andreje Babiše povolení k těžbě. A najednou to není žádná krádež za bílého dne. Nikdo nesvolává mimořádné parlamentní schůze. Nikomu nevadí, že lithium nebude těžit česká firma. Společně s ANO a komunisty se tváříme, že všechno je dnes konečně úplně normální. A nesrozumitelní jsme zůstali i v dalších měsících. Pojďme si je krátce zrekapitulovat: Abychom odblokovali situaci po volbách a umožnili sestavit vládu, přišlo tehdejší vedení socdem s několika pojistkami, které by vznik vlády umožnily, a které byly označeny jako nepřekročitelné. Mimo jiné šlo o neúčast trestně stíhaných osob ve vládě, o obsazení vybraných resortů nebo o vyrovnaný poměr sil v kabinetu. Přestože se k těmto pojistkám průběžně přihlásily i současné stranické špičky, jejich obsah byl následně v tichosti měněn tak dlouho, až z nich nezůstalo vůbec nic. A nebyl to jediný veletoč, jehož jsme se v přímém přenosu dopustili. Před druhou částí sjezdu jsme se většinově shodli na tom, že ukončujeme jednání s hnutím ANO, které se odmítlo o našich podmínkách bavit. Abychom po sjezdu znovu usedli k jednacímu stolu, na němž ale ležely podmínky, o nichž na sjezdu nebyla řeč. Ano, o vstupu do vlády jsme rozhodovali ve vnitrostranickém referendu. Otázky byly formulovány velice široce. A přestože žijeme v jedenadvacátém století, trvalo nám to celý měsíc. Celý měsíc jsme ukazovali, jak se zmítáme v mediálních křečích a postupně měníme principy za auta s majáčky. Do toho si nevíme rady s komunisty, takže na jedné straně tvrdíme, že platí Bohumínské usnesení, na straně druhé se naše vládní angažmá o hlasy komunistů opírá. A na konci této šarády obhajujeme její výsledek jako vítězný boj za prosazení našeho programu. V tomto světle pak pět ministrů, kteří jsou ve skutečnosti čtyři a z toho jeden nestraník, vydáváme dlouhé měsíce za paritní zastoupení ve vládě. Hrdě přitom přehlížíme, že veřejnost si ťuká na hlavu a že média jsou plná situace na ministerstvu zahraničí. Nikde si člověk nic nepřečte o programu pro voliče, jenž ministři za naši stranu ve vládě tvrdě prosazují. Ale zato se čas od času v tisku objeví jen málo důstojná zmínka o tom, jak premiér svého hodného poslíčka-oslíčka hladí po hlavě a chválí. A to nám podle všeho stačí. Když tyto výsledky posledního roku sečteme, pak není divu, že na našeho voliče působíme jako nesrozumitelná a rozhádaná parta lidí, kterým jde na konci dne jen o to, aby se za každou cenu udrželi u moci. Tomu vydatně přispívají i zničující osobní bitvy jednoho proti druhému, jež opět začínáme vést na veřejnosti. Socdem vždy byla stranou vnitřní diskuze, ale všechny souboje, které teď uvnitř strany vedeme, musejí mít pro veřejnost i pro naše členy věcné výsledky. A to nikde nevidím. Nezbývá už moc času na to, abychom našli z této situace cestu ven. Pokud se ale o zásadní změnu nepokusíme, je možné, že toto vládní angažmá bude poslední v dlouhé historii naší strany. Já ji vidím v těchto krocích: 1. Opřeme se o úspěšné komunální politiky Na výsledcích posledních voleb je jasně vidět, koho lidé podporují a koho ne. Uspěli ti kandidáti, a já jim všem ze srdce blahopřeji, kteří tvrdě pracovali a byli u toho vidět. Opřeme se tedy o ně. Určitě by prospělo, kdyby do vrcholového vedení strany přišlo více takových lidí z komunální politiky. 2. Odejděme z vládního kabinetu do opozice Nelze nadále zůstávat nedůstojným fíkovým listem této vlády. Měli bychom jasně formulovat naši cestu, jak z kabinetu odejít a případně tolerovat nově vzniklé vládní uskupení. Tolerance by byla možná za dodržení jasně stanovených podmínek. Hlavním lékem na naši neschopnost a nesrozumitelnost je ale tvrdé lůžko opozice, nikoliv teplo vládních limuzín. 3. Soustřeďme se na dvě hlavní politická témata, na nic jiného. Nemůžeme neustále hledat nová a novější neotřelá řešení a s nimi přicházet o další voliče. Musíme věcně uchopit dvě (maximálně tři) politická témata, která jsou dlouhodobá. Na ně se soustředit a následně veřejnosti předložit konkrétní výsledky. A nic jiného neřešit a netolerovat. Řada lidí se mne v průběhu uplynulých měsíců ptala, zda se chci znovu ucházet o nějaký post ve vedení strany. Všem jsem vždy opakoval, že nikoli. A stejnou zprávu chci předat dnes i veřejně. Pokud chce sociální demokracie znovu uspět, pak tento úspěch nemohou nést staré tváře. A tím myslím nejen sebe, ale i všechny ostatní dlouholeté funkcionáře strany, kteří se s každou novou funkcí tváří, že v tom minulé vedení vlastně nebyli. Sociální demokracie potřebuje ve svém čele nové obličeje, nové myšlenky a nový styl politiky. Jinak skončila. Ještě o jednu osobní záležitost bych se rád podělil. Před pár dny jsem vyhrál soud s vydavatelstvím MAFRA kvůli článku, jenž mne před dvěma lety lživě napadl za to, že jsem si koupil pod cenou v Plzni byt. Mám radost z toho, že spravedlnost v naší zemi stále funguje, i když čekám, že se protistrana ještě pokusí tento verdikt zvrátit. Je to ale jen jedna z řady zkušeností, jak fungují „média z holdingu“. Když jsem se, mimo jiné na základě Vašeho názoru, rozhodl nepodpořit tento vládní kabinet, vydal jeden z těchto deníků prefabrikovaný článek, jenž mne měl diskreditovat na základě lží o mém dědovi a jeho působení v sociální demokracii. Strávil jsme několik týdnů hledáním v archivech a tento nelehký lidský příběh se mi podařilo zrekonstruovat. Informace o tom, že by můj děd spolupracoval s komunisty na likvidaci socdem, byly naprosto vylhané. Děkuji Vám za pozornost, kterou jste věnovali čtení těchto řádek. Pevně věřím, že o nich budete přemýšlet a že Vám budoucnost sociální demokracie a celé České republiky leží na srdci stejně jako mně. S pozdravem Milan Chovanec

Zveřejnil(a) Milan Chovanec dne 15. October 2018