Vyšehorky - Když si jezuitský kněz František Lízna uvědomil, že v Česku narůstá nevraživost vůči Romům, rozhodl se pro zvláštní řešení. Přihlásil se k romské národnosti.
„Když se tenkrát nad tím můj provinciál podivoval, řekl jsem mu, že neřešený problém s Romy může jednou skončit tak, že budou žít v koncentrácích. Já tam půjdu a budu se dobrovolně hlásit jako romský kněz," vysvětluje vězeňský kněz s minulostí disidenta a signatáře Charty 77.
Narůstající rasismus, extremismus a násilí ve společnosti sleduje s velkými obavami.
Tvrdí, že jeho slova se pomalu začínají naplňovat a je proto rád, že po žhářském útoku na Romy ve Vítkově se něco ve společnosti hnulo. „Celorepublikové akce výzvy Dost! připomenu na nedělní bohoslužbě," plánuje.
Jeho fara ve Vyšehorkách nedaleko věznice Mírov slouží také jako útočiště pro bezdomovce a lidi v nouzi. Pravidelně navštěvuje odsouzené ve věznicích i romská ghetta.
"Tisíce lidí nemají kde bydlet, ale fary zůstávají zavřené. Asi má církev strach, aby bezdomovci neumazali koberce," prohlásil už dříve František Lízna.
A.cz: Sledujete případ romské rodiny z Vítkova, na kterou zaútočili žháři?
Již na počátku své duchovní služby jsem vycítil, že je třeba se zabývat menšinami. Církev má být na straně utlačovaných. Každý člověk je tvor Boží, ať už Rom nebo Eskymák. Žádné násilí nemůže církev přehlížet, ani vybíjení komunistů by mě nenechalo chladným.
Co se Vítkova týče, nedokážu pochopit, že nějaký státní orgán mohl popáleného tatínka s dcerou, která stojí na kraji života, poslat do vězení.
František Lízna
- Narozen 11. 7. 1941 v Jevíčku
- Komunisty pětkrát vězněn z politických důvodů
- 1974 - vysvěcen na kněze
- 1978 - podepsal Chartu 77
- Od roku 1989 - působí jako kněz, převážně ve věznicích (Kuřim, Mírov), mezi chudými, bezdomovci a Romy
- 2001 - držitel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy o demokracii a lidská práva
- 2003 - cena Františka Kriegla za práci ve vězení
- 2004 - putoval pěšky ze Svaté Hory ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela ve Španělsku
- 2008 - podnikl další pouť ze slovensko-ukrajinské hranice až do krymského Chersones
Obávám se, že to byla nějaká provokace. Mělo by se to prošetřit. Poslal jsem prezidentu Klausovi poděkování za to, že mu udělil milost. Je to krásný čin, kterého si vážím.
A.cz: Myslíte si, že v české společnosti narůstá rasismus?
Rozhodně ano. Sleduji to s velkými obavami. Přijal jsem romskou národnost, abych vyjádřil solidaritu se skupinou, proti které ve společnosti začalo narůstat násilí. Obávám se, že dochází na má slova.
V Přerově na protirasistickém shromáždění jsem mluvil o tom, že bych byl rád, kdyby si Romové vyprosili novodobého Martina Luthera Kinga. S jeho příchodem nastal obrat.
Kdo by si kdy pomyslel, že Američané budou mít prezidenta - černocha? Říkám si že by bylo krásné zemřít za Romy. Kněz má být ochoten zemřít za druhé. To není póza, ale moje filozofie.
A.cz: Je to ale podivná představa, že by musel někdo zemřít, aby se věci daly do pohybu. Připomíná mi to právě tragédii ve Vítkově…
Musím říct, že mě velmi překvapilo, kolik lidí přehodnocuje své postoje. Zde je vidět, že i špatná věc může lidi sjednotit. Velmi povzbudivé je i to, že se dokázaly dát dohromady různé romské organizace, aby uspořádaly nedělní demonstrace. Dosud se Romové nemohli na ničem pořádně domluvit.
A.cz: Co si myslíte o lidech na druhé straně - hlásících se k rasismu nebo dokonce neonacismu? Proč se uchylují k násilí?
Jsou to lidé, kteří také potřebují pomoc. Zlobí se na společnost, třeba proto, že jim přijde příliš zaměřená na ekonomické záležitosti. Hledají místo, kde by se cítili jako rovný s rovným, často se totiž cítí nedocenění.
Násilí ani neberou jako velké zlo, chtějí reformu za každou cenu. Je důležité vést s nimi dialog. Často jsou to mladí lidé, kteří by byli schopni změnit své stanovisko, kdybychom s nimi více mluvili.
