Chceme mír, chceme domů, říkají uprchlíci. Na doklady musí čekat dlouhé hodiny

Chceme mír, chceme domů, říkají uprchlíci. Na doklady musí čekat dlouhé hodiny
Záběr na sál Kongresového centra v Praze, kde bylo dne 4. 3. 2022 otevřeno centrum pro pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.
Záběr na sál Kongresového centra v Praze, kde bylo dne 4. 3. 2022 otevřeno centrum pro pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.
Záběr na sál Kongresového centra v Praze, kde bylo dne 4. 3. 2022 otevřeno centrum pro pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.
Záběr na sál Kongresového centra v Praze, kde bylo dne 4. 3. 2022 otevřeno centrum pro pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.
Foto: Lukáš Bíba / HN
Radek Bartoníček Julia Makhinchuk Radek Bartoníček, Julia Makhinchuk
8. 3. 2022 17:19
Lidé prchající před válkou z Ukrajiny zaplňují centra pomoci v Praze i v řadě dalších míst v Česku. Jen někteří mají v zemi zajištěné ubytování, většina hledá bydlení i práci. S jejich registrací úředníkům pomáhají policisté i dobrovolní tlumočníci, Ukrajinci, kteří v Česku dlouhodobě žijí. Reportéři Aktuálně.cz navštívili Kongresové centrum v Praze, největší místo, kde se uprchlíci registrují.

"Nepředbíhejte, tady musí všichni dodržovat pravidla, na Ukrajině jsme slušní," křičí jedna z žen v davu uprchlíků v pražském Kongresovém centru. Je na ní znát vyčerpání, stejně jako na mnoha dalších, kteří tu stojí několik hodin, už od páté ranní, a ještě mají daleko k tomu, aby se dostali na řadu.

Je úterý, pražské asistenční centrum pro ukrajinské uprchlíky se znovu otevřelo a hned se začalo plnit. Podle původních představ mělo odbavit kolem 1500 lidí za den, už teď ale zvládá dvojnásobek i více. Do Česka zatím z Ukrajiny přišlo více než 100 tisíc lidí prchajících před ruskou invazí. Mají tři dny na to, aby se zaregistrovali a dostali zvláštní vízum. Podle úřadů se na cizinecké policii a v asistenčních centrech stihlo ohlásit téměř 54 tisíc z nich.

Paní Galina přijela do pražského centra pomoci uprchlíkům ze Záporoží.
Paní Galina přijela do pražského centra pomoci uprchlíkům ze Záporoží. | Foto: Radek Bartoníček

Každý uprchlík se v Kongresovém centru musí postavit do dlouhé fronty. "Všem vysvětlete, že přednost mají pouze maminky s dětmi v kočárku a v náručí, případně těhotné ženy a hodně staří lidé," říká jedna z policistek překladateli do ukrajinštiny Ihorovi, který stojí před vchodem do budovy, kde se už v přízemí tísní tisíce lidí čekajících na odbavení.

Naprostá většina z nich skutečně spořádaně čeká, občas se někdo pokusí dostat dopředu, hlavně lidé s malými dětmi. Pravidla jsou ale jasná. Přednost mají jen ty nejmenší. "Pokud má někdo třeba pětileté dítě, musí čekat stejně jako ostatní," zdůrazňuje policistka.

Dětí je ve frontě spousta a čekání je pro ně zdlouhavé. Chvíli se lepí na rodiče, chvíli si sedají na zem nebo se dívají do mobilů. Čas od času přicházejí dobrovolníci, kteří roznášení bagety, sendviče či nějakou menší sladkost a vodu. Některé ženy se po pár slovech rozpláčou a vzpomenou si na své muže, kteří zůstali na Ukrajině. V armádě nebo v domobraně bojují za svou vlast.

"Chceme, aby se nám vrátil táta, nebo abychom se my vrátili k němu. Je to můj manžel, otec mých dětí," vypráví se slzami v očích jedna z žen, která přijela se dvěma dětmi a s babičkou. "Přejeme si, aby vše co nejrychleji skončilo. Aby byl zase mír. Aby děti usínaly v klidu. V klidu chodily do školy. Radovaly se ze života," vypráví dál a její hlas nabírá na naléhavosti. "Čím rychleji přijde mír, tím méně zemře lidí a tím méně dětí přijde o rodiče. Ale stejně už to nebude jako dřív. Chci domů," opakuje.

Paní Oksana přijela se dvěma dětmi. Velkou oporou je pro ni otec, který v Česku delší dobu pracuje.
Paní Oksana přijela se dvěma dětmi. Velkou oporou je pro ni otec, který v Česku delší dobu pracuje. | Foto: Radek Bartoníček

Vedle další ženy, paní Oksany, stojí také dvě děti, Danylo a Anna. Výhodu mají v tom, že v Česku pracuje jejich dědeček. "Přijeli jsme z Volodymyru a ubytovali se u něj. Doufáme, že nám tady pomohou něco najít, abychom měli své bydlení. Nechceme viset někomu na krku," říká Oksana.

Zajistit bydlení je ale problém. Pokud jej někdo skutečně naléhavě potřebuje, pracovníci uprchlického centra mu provizorní ubytování zajistí. Jen to ale nebude v Praze, kde už jsou kapacity plné.

Bydlení by potřebovala také Taťána. Z města Vinnycja na střední Ukrajině odjela vlakem nejdříve do Užhorodu poblíž slovenské hranice. "Uprchli jsme před válkou s mámou a bratrem. Cesta byla těžká, ve vlaku nezbylo jediné místo na spaní. Přes slovenskou hranici jsme se dostali pěšky a pak jsme čekali na pomoc přátel z Prahy," popisuje cestu, která zatím končí v centru pro uprchlíky. Přátelé je odvezli do Prahy a ubytovali na jeden den.

"Přespáváme ve stanu. Do Prahy jsme dorazili ve čtvrtek a od té doby se snažíme zaregistrovat. Běží nám k tomu už třetí, poslední den. Na cizinecké policii jsme dnes strávili dvě hodiny, než na nás přišla řada. Řekli nám, že musíme do Kongresového centra. Po několika hodinách ve frontě mám obavu, že mě nejspíš dnes nezaregistrují ani tady," obává se.

Domluvila si práci předem. Mám to vychytané, říká

Třídenní lhůta pro registraci uprchlíky děsí, v přeplněných centrech je jen těžko zvládnutelná. Že si to uvědomují i jejich pracovníci, viděli reportéři Aktuálně.cz na místě. Jedna z policistek před Kongresovým centrem čekající lidi uklidňovala, že mohou přijít i po této lhůtě. Sama uvedla deset dnů.

Klíčové bude středeční jednání vlády. Ministr vnitra Vít Rakušan ze STAN v úterý oznámil, že na něm vláda lhůtu prodlouží. Jednat bude také o tom, jak systém pomoci dále vylepšit, protože uprchlíků přichází mnohem víc, než úřady předpokládaly. Rakušan zopakoval, že Česko je schopné postarat se o 250 tisíc lidí. 

O finanční pomoc navíc prosí vládu kraje, které potřebují peníze na ubytování pro uprchlíky. Aby zvládly jejich příval, objednaly pro ně místa i v penzionech či hotelech. Musí je ale z něčeho zaplatit.

Ukrajinci, tísnící se v Kongresovém centru, však uvádějí, že zdaleka ne všichni počítají s dlouhým pobytem. Mnozí věří, že válka rychle skončí a za pár týdnů se budou moci vrátit domů. Někteří si už ale našli v Česku práci, často přímo z Ukrajiny. Třeba Olena, která v davu na první pohled zaujme růžovou čelenkou, batohem na břichu a klidným pohledem.

Mezi uprchlíky chodí hasiči i další dobrovolníci, kteří nabízejí občerstvení.
Mezi uprchlíky chodí hasiči i další dobrovolníci, kteří nabízejí občerstvení. | Foto: Radek Bartoníček

"Práci jsem si u vás našla po telefonu. Hned jak jsem si ji domluvila, sbalila jsem kufr a vyrazila ze Lvova. Přes hranice jsem šla pěšky, naštěstí nám dobrovolníci sehnali ubytování. Všechno je Boží vůle. Proč bych k vám putovala, kdybych to neměla vychytané?" říká.

Další Ukrajinka si přivezla černého foxteriéra, kterého má ve frontě na rameni a opakovaně jej hladí. "Jasně že jsme ho vzali. Je členem rodiny, nemohli jsme ho nechat napospas v Oděse," vysvětluje. Cesta autem z přístavního města na břehu Černého moře jí do Prahy trvala pět dní, během kterých si sehnala ubytování přes Booking.com. "Něco nás to bude stát. Potřebuji proto co nejdříve zjistit, jak je to u vás s prací, s pojištěním a vízy," vysvětluje. 

Polské vízum znamená problém

Během půl dne v tlačenici je v Kongresovém centru vidět, jak široká je škála případů, které tu musí pracovníci řešit. Někteří Ukrajinci mají polské vízum. Ti se dozví, že se v Česku nemohou registrovat. A pokud ano, nemají nárok na žádné výhody. "Nemůžete být pojištěni a nemůžete využívat volný přístup na pracovní trh," slyšela například rodina, která vysvětlovala, že polské vízum má proto, že sem přijela přes Polsko.

Někteří se o problémech s polským vízem dozvídají až po několikahodinovém čekání, ve chvíli, kdy se dostanou k první dveřím v přízemí Kongresového centra. Tady dělá cizinecká policie první "předvýběr". Každý si tu připraví pas a další dokumenty a čeká, zda ho policisté pustí do prvního patra k úřednímu kolečku.

I u dveří pomáhají překladatelé, díky nimž je možné čekající nasměrovat. Třeba mladíka se syrským občanstvím a jeho ukrajinskou přítelkyni. Dorazili do Česka spolu. "Vy bohužel nebudete odbavený. Se syrským pasem musíte jinak," vysvětluje tlumočník Oleh. Syřan je v Česku poprvé a netuší, na koho se obrátit. "Asi mu koupím SIM kartu, aby si mohl zavolat," říká Oleh, který na místě pracuje jako dobrovolník.

Když se dvojice dostane k policistům, stane se přesně to, na co je tlumočník upozorňoval. Mladíka s velkým kufrem vyprovodí pracovníci z Kongresového centra ven, žena může do prvního patra pro vízum a další dokumenty.

Oleh a Ihor jsou rádi, že mohou pomáhat svým krajanům. Řada informací pro prchající Ukrajince je sice na internetu, oni je ale chtějí slyšet od lidí v centru a pokud možno ukrajinsky.

Ihor přišel do Česka před 30 lety a říká, že je tady šťastný. "Je mi 60 let. Když Rusové zaútočili na Ukrajinu, přihlásil jsem se jako dobrovolník. Říkal jsem si, že můžu být ještě užitečný," vypráví. Oleh je v Česku 16 let. Po invazi se obrátil na ukrajinskou ambasádu. "Chtěl jsem jít bojovat na Ukrajinu, ale řekli mi, že víc pomůžu, když budu překládat," popisuje.

V přeplněném Kongresovém centru jsou oba překladatelé potřeba. V pondělí museli například uprchlíkům vysvětlovat, že je autobusy převezou k vyřízení dokumentů mimo Prahu. I to ale bude stále složitější, protože se rychle plní i jiná centra pomoci.

V Příbrami například jedno centrum otevřeli v úterý ráno, zhruba po třech hodinách ale museli příjem zastavit. Pracovníci tu nabádají uprchlíky, aby přišli až ve středu nebo v noci, kdy dostanou lístky pro státní ve frontě. "Když na tom trvají, tak jim lístek dáme, vědí ale, že budou čekat třeba deset hodin ve frontě," upozornil Tomáš Horvát z Hasičského záchranného sboru ČR.

 

Právě se děje

Další zprávy