Vědci se v některých úsecích cesty na zkoumaná území museli dostávat pěšky skrz těžce prostupný prales. Pohybovali se v okolí hory Mount Wilhelm v nadmořských výškách od 200 až do 3700 metrů. "Pracovali jsme na osmi studijních plochách, z nichž ty nejzazší byly od sebe vzdálené třicet kilometrů. Bylo to hodně chození," říká Sam. Část cest si museli v džungli prosekat sami, vesničani se tak daleko do lesa většinou nepouští.
S nošením nákladu na zkoumaná místa jim pomáhali i papuánští nosiči. Ti i v hustém pralese často chodí bosí, ve větších nadmořských výškách se ale kvůli bodavým rostlinám a chladu obouvají. "Když v pralese chodím naboso, mám větší stabilitu. Zem většinou klouže, takže místo toho, abych měla nohu uzavřenou v pohorce a při třiceti stupních se v ní potila, je jednodušší a bezpečnější chodit naboso," líčí vědkyně.
Výzkumníci s sebou navíc nosili všechno jídlo, vybavení či náklad vodovodních PVC trubek a síťoviny. Z těch pak okolo stromů v pralese zhotovili konstrukce, které bránily přístupu predátorům. Některé stromy pak vědci natřeli lepem, aby se na ně nedostali mravenci. Vědce z Akademie věd a Jihočeské univerzity zajímalo hlavně to, jak se zvýší počet hmyzu a jaké to bude mít dopady na les. Výsledky výzkumu pak zveřejnili v časopise Journal of Biography.
"Zjistili jsme, že nám množství hmyzu vzrůstá v desítkách procent. Až o 200 či 300 procent na některých stromech," říká Sam. Průměrně pak hmyzu přibylo zhruba o polovinu. Na stromu žilo také více většího hmyzu, na jehož lov se ptáci soustředí. "Cvrček tak nevyroste víc, ale na stromě bude víc větších cvrčků. To způsobí větší okus listů," vysvětluje vědkyně.
Více hmyzu, který okusuje listy rostlin, ale znamená pro prales problém. Jelikož není v podrostu tropického lesa příliš světla, rostliny se jej snaží využít co nejvíce. "Každý kousek listové plochy, který se jim podaří vytvořit, slouží k tomu, aby nachytaly více světla a vytvořily další energii. Ztráta listů kvůli okusu hmyzem, i třeba o deset procent, je téměř smrtelná," popisuje vědkyně.
Kdyby dravci z džungle zmizeli, les sice podle Sam úplně nezanikne, ale bude se špatně obnovovat. To už se v současnosti děje. Jak uvádí výzkumnice, v tropických lesích nejvíce mizí hmyzožraví predátoři. Například malí hmyzožraví ptáci mají rádi temno a vlhko. "Ve chvíli, kdy se les poškodí například kácením, se v něm změní teplota. Začne v něm být větší horko, sucho a světlo. Na to reagují právě ptáci tím, že buď vymřou, nebo se z krajiny odstěhují," líčí ekoložka.
Některé velké dravce nahradit jde, šanci dostávají menší predátoři. Například mravence mohou v potravním řetězci nahradit pavouci. Hmyzožravé ptáky ale nahradit nelze. I pokud tak na místě kácení vyroste nový les, chybí v něm zhruba třicet druhů hmyzožravých ptáků, což má opět velký dopad na fungování lesa.
