Praha – Průzkumy ukazují, že v České republice rostou obavy z islámu. V Praze a Brně se nedávno demonstrovalo proti muslimům, čeští politici nebo kardinál Dominik Duka se vymezují vůči muslimské imigraci a islámu.
Arabista a islamolog Miloš Mendel, který působí v Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kritizuje české politiky a česká média za úroveň debaty o islámu.
Podle autora mnoha knih o islámu je Česko v tomto směru nejhorší zemí v Evropě.
A.cz: Co vám na české debatě o islámu tolik vadí?
Po té několikatýdenní vlně hysterie, demagogií a lží, ať už jsou způsobeny vědomě, nebo nedostatkem relevantních informací, už by se měl český diskurs o islámu zklidnit, hlavně začít používat korektní a zřetelnou terminologii. Měli bychom přestat hovořit o naší západní civilizaci, nebo dokonce judeo-křesťanské civilizaci, zaklínat se našimi kořeny, našimi hodnotami, globalizací, islamizací a podobnými bezobsažnými klišé.
O jaké civilizaci tu vlastně hovoříme? K čemu se tu hlásí třeba poslanci, kteří ani nevědí, co si mají reálně představit pod pojmem multikulturalismus, globalizace – ba ani islám? Dlouho jsme poslouchali významově vyprázdněná klišé o boji proti mezinárodnímu imperialismu, o socialismu jako táboru a záštitě míru, o dělnické třídě jako předvoji socialismu.
Ty dnešní floskule jsou úplně stejně prázdné a budou ještě prázdnější, pokud je nezačneme naplňovat konkrétními obsahy nebo je zasazovat do věcných a správných historických kontextů.
A.cz: Nemá ale to užívání floskulí - jak říkáte - v dnešní situaci přece jen víc společného s realitou, než jak tomu bylo před třiceti lety?
Ta diskuse v Česku na dané téma není věcná a my se navzájem obelháváme.
Vezměte si třeba výraz "islámská komunita na Západě" nebo "islám není demokratické náboženství". Pokud budeme praktikující muslimy žijící v zemích západní Evropy nazývat "komunitou", ochuzujeme se o věcné poznání reality.
Pokud budeme chtít, aby byl islám demokratický, je to příklad čiré demagogie. Které z tří abrahámovských náboženství kdy bylo v principu demokratické?
A.cz: Na internetu odpůrci islámu často citují některé verše z koránu, které mají dokládat násilnou a nesnášenlivou povahu právě tohoto náboženství. Dá se těmto lidem nějakým způsobem oponovat, že to nelze brát jako potvrzení jejich názorů?
Mám vám citovat aspoň několik veršů ze Starého zákona? Byly by stejně kruté jako ty z koránu a ode mne by to bylo hloupé. Oba texty – Pět knih Mojžíšových i korán – jsou především historické prameny, texty odrážející aktuální poměry a kulturního ducha své doby.
Dokazovat účelově vytaženým veršem z koránu, jak je islám krutý a nedemokratický – to je nízké. Islám je ovšem politicky příliš chytlavé téma, na které dnes může naskočit každá politická struktura nebo jedinec, který se chce před veřejností zviditelnit.
Vyjádřit se dnes k islámu a jeho nebezpečí pro "naše hodnoty" je módní a téměř povinné, chce-li být politik nebo intelektuál "in". Je skoro jedno, co říká, často to nedosahuje ani úrovně informací na Wikipedii.
Není důležité, co je skutečnost jako opatrné a kritické zřetězení historických faktů, nýbrž ta fikce, z níž kape krev, a to, že zase jednou můžeme kolektivně sdílet nebezpečí, že se máme čeho bát.
Po 7. lednu jen vyhřezla na povrch latentně přítomná islamofobie, kterou soustavně sleduji a zaznamenávám její projevy už řadu let. Česká diskuse o islámu nemá v Evropě obdoby.
A.cz: Říkáte, že česká diskuse o islámu nemá jinde obdoby. Ale existují průzkumy, že kolem čtyřiceti procent Němců má obavy z islámu, rozhodně je znát tento trend i ve Francii nebo Rakousku. Už jen tím, že sílí tamní krajní pravice, protipřistěhovalecké a vlastně dnes už i protiislámské strany. A co třeba takový Geert Wilders v Nizozemsku?
Diskuse o islámu v Německu, Rakousku nebo Francii vychází z úplně jiné reality. Má jinou kvalitu a opírá se o desetiletí zkušeností s miliony gastarbeiterů z Turecka, arabských a dalších zemí.
Když před několika lety německý politik Thilo Sarrazin vydal svou varovnou knížku o islámu, měla nesporný intelektuální náboj – a přesto ji většinový německý diskurs smetl jako kulturně rasistickou.
Francouzská představitelka krajně pravicové scény Marine Le Penová je zřetelně antiarabská a antiimigrační, ale nikdy by si nedovolila říci veřejně takové hlouposti, jaké jsme slyšeli z úst paní poslankyně Černochové. Kdyby čeští islamofobové aspoň papouškovali Wildersovy názory, ale to nemohou, protože u nás naprostá většina odpůrců islámu muslima nikdy neviděla.
A.cz: Jako znalec přece nemůžete popřít, že radikalismus v islámském světě je faktem a že určité nebezpečí představuje. Není prostě třeba i na toto upozorňovat a o tom diskutovat?
Ale jistě. Nemám důvod popírat, že odjezdy a návraty asi tří tisíc evropských občanů, kteří se identifikují s tzv. Islámským státem, představují pro západoevropské země bezpečnostní riziko. Ale tady se vracím k tezi, kterou v Česku nikdo neřeší: kdo je a kdo už není "dobrý muslim".
Je to ten, kdo řve "Alláhu akbar" a přitom vystřílí redakci trockistického časopisu? Je to ten francouzský policista "tmavší pleti", jménem Ahmed, který jel náhodou okolo a byl teroristy zastřelen, když se snažil plnit svůj úkol?
Stejně jako je hloupost říkat, že v Česku žije deset a půl milionu křesťanů, protože máme právě tolik obyvatel, je nesmyslné říkat, že Evropa je ohrožena islamizací, protože v ní žije dvanáct až patnáct milionů muslimů.
Jeďte se podívat do Marseille nebo provensálského města Grasse, abyste viděl, jak pestrá je francouzská "muslimská komunita". A to nehovořím o historicky ukotvených muslimských komunitách v jiných částech Evropy, jako je Bosna, Bulharsko nebo Polsko.
Dnes je to tak, že vyjma Česka a Islandu mají všechny evropské země s islámem určité historické či soudobé zkušenosti – včetně Slovenska, Maďarska, Finska, Polska, Běloruska nebo pobaltských států. A to nemluvím o Balkánu a Ruské federaci nebo o Španělsku.
A.cz: Čili je to tak, že Češi mají paradoxně strach z islámu, protože se s ním vlastně pořádně nikdy nesetkali? Ani ve středověku, ani v moderní době prostřednictvím muslimské imigrace?
Ano, a má to svou logiku.
Od odsunu Němců tvoříme etnicky a jazykově neuvěřitelně homogenní společnost. Přesto je dnes podle různých relevantních ukazatelů Česká republika nejvíce xenofobní společností v Evropské unii.
Mimo jiné je tomu tak přes to, že ve srovnatelných zemích co do rozlohy a počtu obyvatel není nikde k mání tolik seriózních didaktických a odborných monografií a článků o islámu a jeho kultuře, jako je tomu u nás. Poláci a Maďaři nám to závidějí.
A.cz: Dobrá, ale proč je tedy – podle vás – islamofobie v Česku tak silná?
Má už řadu let tři základní roviny. V tom nejnižším podlaží se rozvíjejí islamofobní občanské iniciativy, jež své názory dosud formulovaly na webových portálech. Patří mezi ně struktura Islám v ČR nechceme, ale také Antimešita v Hradci Králové a další.
Mnoho z nich publikuje na webových stránkách eurabia.com. Kdyby se jen desetina z toho, co se tam píše o islámu, napsala o judaismu a jeho vyznavačích, dávno by se autoři takových názorů stali důvodem pro podání podnětu k trestnímu stíhání podle paragrafu, který stíhá šíření rasismu, antisemitismu a xenofobie.
Pro islám ale u nás zřejmě platí jiná hodnoticí kritéria.
O úroveň výše je ta část českých intelektuálů, kteří soustavné demagogické výroky o islámské kultuře považují za součást svého image a domnívají se, že jim to česká společnost spolkne. To se většinou také děje, protože část společnosti tomu věří a ta druhá nemá čas a sílu na snůšky lží a účelově formulovaných polopravd odpovědět.
A.cz: Chcete říci, že nikdo jiný než orientalista nebo arabista nemá právo se na téma islámu vyjádřit?
To jsem neřekl. Na druhou stranu – víte, u nás platí, že do společenských věd může mluvit každý, každý ví, jak je to doopravdy.
Když budu v televizním studiu sedět s nějakým entomologem a on řekne, že prorok Muhammad byl psychopat a pedofil, já na to nebudu mít odpověď, ledaže bych mu poradil, ať si o dějinách islámu a jeho formativním období něco přečte. Bude to jeho hloupé, ale efektní tvrzení proti tvrzení odborníka – a v tom je síla islamofobů.
Oni jsou už teď vítězové. Hovoří v Parlamentu, pořádají mítinky, na které chodí poslanci Parlamentu, efektivně vytvářejí dojem, že to oni jsou znalci islámu a že jim leží na srdci osud naší země. Když jim pak etická komise pracoviště, na němž působí, místo zásadního odsudku vyjádří pochvalu za to, že se společensky angažují, nemám k tomu co dodat.
A.cz: A ta třetí rovina?
To je rovina politického diskursu. A to je něco, v čem jsme opět jednou na špici Evropy.
Islamofobie toho nejhrubšího zrna tu prorůstá od úrovně místní samosprávy až po nejvyšší patra české politiky. V tom smyslu považuji český politický diskurs v posledních měsících, a zejména po 7. lednu, za vážné ideové a mravní selhání české politické reprezentace jako celku – často totiž nejde o stranické nebo ideologické vymezení. Každý sbírá politické body.
Jsou strany, které mají xenofobii v popisu práce. Jsou jiné, kteří se potácejí na prahu volitelnosti do Parlamentu a nezdráhají se používat vpravdě populistického podtónu "islámského nebezpečí", zvláště když na tuto notu hraje i Hrad.
Jinak já osobně slovo populismus upřímně nesnáším, ale tady se hodí.
