Praha - V Poslanecké sněmovně patrně nejsou větší nepřátelé než Miroslav Kalousek (TOP 09) a Andrej Babiš. Šéf ANO v minulosti tak často opakoval, že za všechno může Kalousek, až jeho bonmot zlidověl. A předseda TOP 09 zase Babiše označuje za největší ohrožení demokracie.
Nezměnila to ani souhra okolností, která je na několik hodin posadila do jedné lavice - tak blízko, že kdyby chtěli, mohli se během projevů na téma těžby lithia držet za ruce. To byla pro politiky, kteří mají tak málo společného, nová situace. Neexistuje například ani mnoho fotografií, kde by byli vedle sebe.
Politici to zjistili ve chvíli, kdy přišli do sálu a hledali svou židli. Po úvodních zmatcích, kdy poslancům s pátráním po jejich jmenovce na stole pomáhali kolegové a zaměstnanci sněmovny, zamířili Kalousek a Babiš doprostřed levé řady. Po chvíli se oba usadili. Téměř spolu nehovořili, seděli, nedívali se na sebe, četli si a pracovali na mobilech či počítači. Případně korzovali v kuloárech.
"Jsou zasedací pořádky a pak jsou třeba příbuzní. Dobře vím, že co se týče zasedacích pořádků a příbuzných, tak si člověk nevybírá," řekl Kalousek a pokračoval: "S lidovci jsem si také dříve říkal bratře. Proč bych dnes nemohl sedět vedle Babiše. Šéf ANO i lidovci nás za ty čtyři roky připravili o velký kus svobody," komentoval nezvyklé uspořádání Kalousek.
Poslanci se na mimořádnou schůzi sněmovny svolanou právě kvůli kauze lithium museli přesunout do jiného sálu i budovy. Obvyklá jednací místnost totiž prochází rekonstrukcí. Změnil se tak i zasedací pořádek. "Jde o náhodu. To se nedá nic dělat," uvedl ředitel tiskového odboru sněmovny Roman Žamboch. O tom, jak se jména poslanců rozdělí ke stolkům, rozhodoval sněmovní archiv, do jehož kompetencí zasedací pořádek spadá.
"Sál je sesazený tak, že poslanci sedí podle klubů. V čele sedí předsedové klubů a dále dostali přidělené židle podle abecedy," popsal Žamboch systém, který umístil Babiše a Kalouska do jedné lavice. Kdyby poslanci chtěli, mohli si židli na začátku jednání vyměnit. Šance však nikdo z nich nevyužil.
Druhá - dost možná ještě větší komplikace - nastala v průběhu hlasování. Hlasovací zařízení totiž v náhradním sále nebylo, nahradila ho tak stará technika postavená na bloku a propiskách. Třináct sčítačů, kterým se říká skrutátoři, si rozdělilo přítomné poslance do sektorů a ručně kontrolovali, kdo a jak zvedal ruku.
"Před každým sčítáním zjistí, kolik je přítomno poslankyň a poslanců, a pak počítají hlasy pro, proti a zdržel se. Měli na to školení," poznamenal Žamboch s tím, že kolegové museli techniku trénovat, protože už ji v praxi prakticky nepotřebují. "V minulosti se to využívalo třeba při společných schůzích sněmovny a Senátu ve Španělském sále, kde probíhala volba prezidenta republiky," dodal Žamboch.
