Tomáš Kuba, učitel z waldorfské školy. | Foto: Tomáš Kuba

Tomáš Kuba, učitel waldorfské školy Dobromysl v Plzni

Při zadávání domácích úkolů je pro mě základem, aby dávaly smysl mně jako učiteli i žákovi. Patří do toho i to, že musím mít čas na ověření splnění úkolu, na jeho hodnocení, případně s úkolem dál pracovat. Teď vyučuji především třídy na konci druhého stupně základní školy a na střední škole, kde smysl domácích úkolů jednoznačně vidím.

Důvody pro jejich zadání jsou ale různé. Někdy je za úkolem snaha procvičit a upevnit látku třeba v matematice, kdy cílem je dát pocit, že "je to lehké". Někdy je důvodem dokončit práci, kterou ti rychlejší mohli stihnout ve škole, třeba dopsat zápis protokolu z pokusu nebo dokreslit obrázek. Někdy je domácí úkol ověřením znalostí, takovým testem nanečisto.

Převažují ale pravidelné úkoly a spíš ty lehčí. Častěji zařazuji dobrovolné úkoly nebo nechávám na žácích volbu rozsahu nebo obtížnosti v rámci širších mezí. Nikdy nezadávám domácí úkoly jako trest. Nevím, jak víc už bych mohl látku žákovi znechutit než takhle.

Učím na waldorfské škole, kde z mnoha dobrých důvodů neznámkujeme, tedy ani domácí úkoly. To neznamená, že bychom neměli domácí úkoly hodnotit. Naopak, když jim nevěnuji čas já, učitel, proč by měli žáci? Je dobré, pokud s úkolem následně pracujeme a žáci vidí, že úkol nedělali jen pro potěchu pana učitele.

Jako učitel mám velké pochopení pro to, že sem tam někdo úkol nepřinese, třeba i proto, že byl unavený a nechtělo se mu. Vždy se zajímám o důvod nevypracování. Do písemného hodnocení za měsíc nebo za pololetí odrážím až trendy - nosí vždy, většinou, někdy, vůbec? Zlepšilo se plnění úkolů a kvalita úloh? Snaží se vždy o nejlehčí varianty, nebo si nakládá? Je jeho volba obtížnosti úměrná jeho schopnostem? A pokud někdo opakovaně nosí chybné výsledky nebo úkoly neplní, třeba protože látku nechápe, nesnižuji hodnocení, ale ptám se a nabízím pomoc.

Čím jsou děti mladší, tím důležitější je pro ně pravidelný rytmus a předvídavost, zvlášť v dnešním světě. Ona je pravidelnost léčivá i pro nás dospělé, jen dokážeme v chaosu déle přežít, protože máme strukturu a řád v sobě právě z dětství. Domácí úkoly pomáhají učit žáky pravidelné domácí přípravě, posilují vůli. K tomu je důležité, aby děti opakovaně zažívaly úspěch. Proto jsem zastáncem spíš lehčích kratších domácích úkolů, zadávaných často a pravidelně, které zaberou málo času. Dobrý interval pro větší úkoly jsou 3 dny. Ze dne na den zadávám úkoly jen v případě, kdy je to předem známé.