Analýza - Když Evropská komise v zimní ekonomické analýze hodnotila situaci České republiky, neuchýlila se ke slovům o parazitech jako sociální demokrat Jan Mládek, byť by souhlasila s tím, že vysoký počet tuzemských živnostníků (OSVČ) je hlavním důvodem zdejší ekonomické recese.
„Slušné údaje o trhu práce skrývají průběžný posun od regulérního zaměstnání k OSVČ a kratší pracovní době. Domácnosti tedy nejsou pod tlakem nízkých příjmů, ale nízké jistoty na pracovním trhu,“ vysvětlil bruselský dokument situaci.
Zaměstnanci přicházejí o místo a jejich poslední šancí je živnostenský list a švarcsystém, ve kterém nemají dlouhodobou jistotu výdělku. Proto se neodvažují k větším investicím do nemovitostí nebo třeba ke koupi dopravních prostředků.
Tvrzení Evropské komise potvrzují podrobná data Českého statistického úřadu. Za posledních pět let poklesl počet zaměstnanců o 200 tisíc, o 100 tisíc naopak přibylo živnostníků a jejich počet dosáhl tři čtvrtě milionu. Přitom podnikáním rodiny vydělají méně než dříve.
Celkové příjmy tuzemských rodin nepokrývaly příjmy z podnikání nikdy ani z pětiny. K této hranici se přiblížily v dobách před finanční krizí, od té doby však klesají.
Zmíněné pravidlo neplatí plošně pro všechny příjmové skupiny. Konkrétně pro třetinu nejchudších domácností zajišťují živnosti stále víc než pětinu příjmů. Podnikání naopak omezuje střední třída a bohatší rodiny. Vlastní firmy či živnosti jim zabezpečují jen sedminu příjmů a mnohem více spoléhají na výdělek z běžného zaměstnání.
Ještě před deseti lety přitom podnikání pokrylo zhruba stejný podíl příjmů u bohatých i chudých rodin.
Pomoc od ministrů financí
Podnikání se stalo poslední záchranou na pracovním trhu zásluhou daňových změn po roce 2005.
Ještě před osmi lety platil průměrný živnostník o třetinu vyšší daň z příjmu než zaměstnanec. To se podle ministerstva financí změnilo v následujícím roce, kdy daňová reforma ministra Bohuslava Sobotky zvýšila výdajové paušály z původních 40 až na 80 procent. Živnostníci poté platili dně o třetinu nižší než zaměstnanci.
K rozhodujícímu obratu došlo za Sobotkova nástupce Miroslava Kalouska v roce 2009. Topolánkova vláda tehdy zrušila živnostníkům minimální daň, během krize jim navíc odpustila čtvrtletní daňové zálohy. V roce 2009 se tedy žádné zálohy neplatily a živnostníci se k této povinnosti nepřihlásili ani později. Místo toho našli cestu, jak se odepisováním nákladů vyhnout daním úplně.
„Pokud OSVČ zabývající se řemeslnou činností, tedy s paušálním odpočtem 80 procent nákladů, má příjem 2,5 milionu a má dvě děti a manželku na mateřské dovolené, nezaplatí na daních nic,“ popsal modelový případ expert odborové centrály ČMKOS Martin Fassmann.
Průměrný živnostník proto odvedl v minulém roce na dani z příjmu jen 12 procent toho, co odvedl průměrný zaměstnanec. Tak příznivé podmínky umožňují přežít ve chvíli, kdy na trhu není regulérní práce.
Nejvyšší pojistné pro nejchudší
Daňový systém přeje podnikatelům, paradoxně nejméně je výhodný pro ty nejchudší. Pokud například pracuje živnostník ve švarcsystému za minimální mzdu osm tisíc korun, pak ho odvody státním institucím zasáhnou víc než zaměstnance.
Při tak nízké hrubé mzdě neplatí žádnou daň ani zaměstnanec. Za sociální a zdravotní pojistné zaplatí maximálně tisíc korun a další tři tisíce za něho uhradí firma. Ze živnostníka však nikdo nesejme povinnost, aby odvedl tři a půl tisíce korun za minimální pojistné.
Pro živnostníka s průměrnými příjmy jsou přitom výhodné i předpisy o sociálním a zdravotním pojistném. Podle zákona totiž mohou platit oproti zaměstnancům poloviční sazbu pojistného. Zároveň si mohou snížit daňový základ využitím výdajových paušálů či odepisováním nákladů a při milionových příjmech platit také jen minimální pojistné.
Tuto možnost využívají, jak svědčí údaje České správy sociálního zabezpečení. Průměrný živnostník neplatil polovinu pojistného průměrného zaměstnance, ale pouhých třicet procent.
Petr Holub
