Komentář – Když mi v manželské výměně názorů docházejí argumenty, vždycky ještě mohu hlasitě prásknout dveřmi. Mám pocit, že mnohé strany se touto situací pro závěr kampaně inspirovaly.
Hledáte diskusi o charakteru státu, o rovnováze svobody a odpovědnosti, o koncepci sociálních jistot pro 21. století, o mezinárodním směřování České republiky? Jděte do hospody. Rozhodně se ale nespoléhejte na volební kampaň – ta má, panečku, jiné hity.
Dalo se čekat, že poslední dva tři týdny budou drsné. Také se dalo čekat, že hesla částečně překryjí obsah politických programů. Míra, v jaké nás to potkává, je překvapující. Když si to nepamatují politici, mohli by aspoň jejich poradci vzpomenout, kam takové zjednodušení do podoby mobilizace zavedlo ODS. Asi nevzpomněli.
V disciplíně zjednodušování vede zatím SPOZ: „Za Miloše Zemana – 15“. Nevím, zda se autoři sloganu inspirovali slovy písničky: „Za císaře pána ...“, nebo je naopak neznají. Každopádně by tenhle slogan spíš slušel Koruně české než straně, která pretenduje na pozici trvalé součásti české levice.
Ostatní na tom nejsou o mnoho lépe. ODS se sice musí třást, aby nespadla do nebezpečného pásma sestupu, ale nabízí nám premiérku. To Schwarzenbergovo: „Dnes neodjížděj“ má aspoň vtip, i když je spíš voláním o pomoc než soustředěným útokem na ideové protivníky.
Jsem moc zvědav, s čím ještě přijde sociální demokracie. „Prosadíme dobře fungující stát“ je přeci jen málo úderné a klesající podpora ČSSD, kterou signalizují průzkumy, si žádá přitvrdit a zjednodušit. Lidový dům to přitom nebude mít snadné, protože o voliče se přetahuje hlavně se svými potenciálními koaličními partnery na levici a boj proti Kalouskovi už mu vzali Zemanovci.
Nějaké trumfy do závěru kampaně asi ještě vytáhnou strany, které se na pětiprocentní hranici dívají spíše zdola. Pěkně opepřený volební předkrm čekám od Úsvitu i od Hlavy (vzhůru), zatímco zeleným a svobodným jejich ideové ukotvení zřejmě takový způsob vedení boje nedovolí.
V dané situaci, zdá se mi, si chladnou hlavu zachovávají nemnozí. Určitě komunisté – ti vědí, že nemají co ztratit, a role rozvážného obhájce sociálně slabých jim jde. A překvapivě také lidovci, kteří balancují na hraně 5 %, a k nervozitě tudíž mají dobrý důvod. Že by opravdu klidná síla? Dostanou ale skutečně příležitost dát zemi do pořádku, až bude sociální demokracie prosazovat dobře fungující stát?
A pak je tu ještě jedna zajímavost. Roli hlavního otloukánka kampaně, kterou tradičně hráli komunisté, převzal Andrej Babiš. Ne že by kterákoli strana promeškala nějakou příležitost kopnout do kotníku kteroukoli jinou stranu. Na ANO se ale sype nevraživost ze všech stran – daleko víc než na protisystémový Úsvit nebo euroskeptickou Hlavu vzhůru. Ne, nechci hájit ani osobu, ani hnutí, jen si říkám: „Že oni by se toho Babiše skutečně báli?“ Že by se tady chystalo opravdu něco většího, něco ve stylu voleb roku 1990, které byly referendem o charakteru státu? Že by referendum o konci éry jedné politické garnitury? To by ovšem asi muselo k volbám přijít tolik lidí jako tehdy, ne nějakých 55 %, které zatím čekám. Ale proč, když zatím vrcholná politika semlela všechny, kdo kdy vstoupili do Sněmovní ulice?
Jan Herzmann
…
Pozn. red.: Pravidelné sloupky sociologa Jana Herzmanna vám přinášíme každé úterý – až do voleb. První díl si můžete zpětně dohledat v Insideru z 18. září – http://bit.ly/15pgVSi
