Zahraničí – Drobné lokální podnikatele by si obce měly hýčkat. Jednou mohou být všem obyvatelům prospěšní víc, než by kdo na první pohled čekal.
Rakouské městečko Gols, které leží u Neziderského jezera, už dostalo přes třicet milionů korun jen díky svému místnímu vinaři Georgu Allacherovi. Peníze pocházejí od dvojice českých bratrů, kteří je městečku odkázali ve své závěti.
Řád pro lovce nacistů
Osud Jiřího a Radima Jetelových je v mnoha ohledech pozoruhodný. Z Nymburka utekli s rodinou před komunistickým režimem ještě předtím, než se zvedla hlavní vlna emigrace po pražském jaru v 60. letech minulého století. V roce 1965 uprchli přes Jugoslávii do Rakouska a odtud po dvou letech do Švédska.
„Naše rozhodnutí vzít život do vlastních rukou přišlo přesně v době, kdy probíhala maďarská revoluce v roce 1956. Když jsem slyšel, jak tam lidé umírají, Budapeští jezdí tanky a nikdo nehne prstem, tak jsem měl jasno,“ popisoval před dvanácti lety své rozhodnutí Jiří.
Bratři se dokázali prosadit ve svém oboru i v zahraničí. Jiří si ve švédském Falköpingu založil gynekologickou ordinaci a vedle ní se věnoval své malířské vášni – mnoho obrazů nasbíral a sám i namaloval. Radim se vrátil do Rakouska a působil ve Vídni jako lékař. „Jiří celý život plánoval, že se tam také přestěhuje,“ vypráví rodinný přítel bratrů Jiří Černý, pracovník nymburského městského úřadu. V rakouské metropoli se bratři do posledních dní aspoň často vídali.
Díky rodinnému bohatství, o jehož původu nic nevědí ani přátelé Jetelových, a schopnosti pohybovat se přirozeně mezi smetánkou se stali bratři Jetelovi vlivnými osobnostmi rakouské společenské scény. „Charakterizoval bych je jako soukromé diplomaty, kteří nezastupovali nikoho než sami sebe. Nepatřili k žádné straně, a přitom se znali s politickou špičkou a vyvíjeli aktivity, na které by normální člověk nedosáhl,“ říká Černý.
Ve Vídni se také spřátelili se slavným lovcem nacistů Simonem Wiesenthalem. Právě na základě jejich podnětu ho v roce 1999 Václav Havel ocenil nejvyšším českým vyznamenáním, Řádem bílého lva.
Kromě malování měl Jiří i další vášeň – cestování. Na jednom místě ho neudržela dokonce ani partnerka – mimochodem exmanželka bývalého rakouského prezidenta Thomase Klestila. A jeden z rakouských výletů předznamenal události ve městečku Gols.
Dědictví modré frankovky
„Jezdili k nám asi třikrát čtyřikrát do roka. Nejčastěji když Jiří přijel autem ze Švédska. Koupili si víno, většinou u nás pak poseděli. Stali jsme se přáteli,“ popsal místním médiím vinař Georg Allacher. Jiří dokonce pro vinaře navrhl na lahev modré frankovky etiketu s rakouskou krajinou.
Miliony korun z pozůstalosti (vedle prodaných domů po Jetelových jde i o sbírku 400 převážně impresionistických obrazů) však připadly celému městu, nejen Allacherovi. „Nejdřív jsme si se starostou Schrummelem mysleli, že je to vtip,“ uvedl Dieter Horvath, tajemník obecního úřadu v Golsu. Nad neobvykle štědrým darem kroutili hlavou i švédští notáři.
Starosta města chce utratit peníze za multifunkční středisko. Vzhledem k bohatství bratrů není vyloučené, že se objeví další závěti. A Gols bude zase o něco bohatší.
Adéla Skoupá
