Reportáž – Leninova téměř pětimetrová socha zůstala v centru Kramatorsku i poté, co ukrajinská armáda po těžkých bojích vyrvala město z rukou separatistů.
Ale ti, kdo si přejí, aby Kramatorsk zůstal na Ukrajině a neskončil v Doněcké lidové republice, ho vylepšili. Na krk mu přivázali ukrajinskou vlajku.
Stotisícový Kramatorsk byl dějištěm jedné z nejtěžších bitev, protože prakticky ještě ve městě, hned vedle normální bytové zástavby, je letecká základna, klíčová pro zásobování ukrajinských vojáků v celé oblasti.
Okna a balkony i ve vyšších patrech jsou utržené po ostřelování, někde nejsou vůbec. U autobusové stanice v místě, kde stál kiosek s novinami a občerstvením, není nic. Raketa ho srovnala se zemí.
Armádní kolony městem pořád křižují ve všech směrech, na frontu v okolí Doněcka to je odsud blízko. A separatisté tvrdí, že se sem vrátí, že Kramatorsk dobudou zpět.
Pro někoho je to postrach, jiní se modlí za to, aby se tak stalo.
Šestaosmdesátiletá Anna Petrovna prožila ve městě celý život. I druhou světovou válku. Otec narukoval do Rudé armády, s matkou přežívaly v krytech.
Letos, po sedmi desítkách let, znovu musela do sklepa. Na ulici skoro nevycházela, dělostřelecká palba procházela nad jejich čtvrtí.
"Vůbec by mě nenapadlo, že po tolika letech a v takovém věku tady ještě něco takového uvidím. Naštěstí máme nová plastová okna, tak zůstala celá. Všem, kteří mají stará dřevěná okna, sklo vyletělo," vypráví.
Vnučka kvůli válce odjela do Kyjeva, dcera sehnala práci také jinde. Denně jí volají.
"Nedej bože, aby se to zase vrátilo. Jen to ne," říká ke zprávám, že separatisté se strategicky důležitý Kramatorsk chystají získat silou zpět.
"Je mi moc líto, že mladí lidé umírají na obou stranách. Bohužel dnes je velká nenávist mezi západem a východem Ukrajiny. Nevím, co bude dál, ale myslím, že nic dobrého," říká.
Vládu a prezidenta Petra Porošenka kritizuje za to, že válku nenazývají válkou, ale antiteroristickou operací. "Tady umírají lidé a oni tomu říkají 'operace'.“
Vodu a jídlo v malém bytě má, elektřina už funguje. Původně měla celá rodina dva byty, v jednom jsou teď uprchlíci z Doněcka. Mnoho lidí Kramatorsk opustilo, když začaly boje. Když skončily, jiní z oblastí, kam válka teprve dorazila, našli útočiště tady.
"Mám vedle přes chodbu dlouholetou známou, jsme kamarádky desítky let. Ta podporuje Doněckou lidovou republiku. Říkám jí pořád, že takhle to nejde. Že musí být mír a pak se všichni musíme nějak domluvit. Nerozumíme si."
Sergej už je rovněž v důchodovém věku, pracuje jako taxikář. Ale dříve? "Byl jsem důstojníkem sovětské armády. Sloužil jsem nějakou dobu v Maďarsku. Pak přišla perestrojka, skončil Sovětský svaz," říká.
Jeho znechucený pohled na kolonu ukrajinských obrněnců a tanků na silnici v Kramatorsku hovoří za vše. "V Kyjevě je mnoho fašistů a tady se tak chovali. Odvážel jsem lidi ze Slavjansku, když byl v obklíčení. Stříleli po nás. V takové Ukrajině žít nechci."
I on ale přiznává, že rodina není jednotná. "Syn se snachou žijí v Kyjevě a snacha tvrdí, že za to může Rusko. Také ji už zpracovali," stěžuje si bývalý důstojník.
V nemocnici na okraji města pracuje lékařka Irina Vinniková. Je proti separatistům. Ukrajinským vojákům na kontrolních stanovištích vozí jídlo a pití. "Snažím se pomoci, jak mohu. S několika přáteli nakupujeme chleby, sýry, vody a nosíme jim to. Jsou za to vděční, zásob mají málo," říká lékařka.
Životem v nemocnici podle ní konflikt naprosto otřásl. Ředitel nemocnice a jeho zástupkyně podporují Doněckou republiku. "Zástupkyně, se kterou jsme dosud měli dobré vztahy, říkala dřív, že nechce nikde vidět žádnou ukrajinskou vlajku, že přece s Ukrajinou už nemáme nic společného. Teď tu není, odjela za dcerou do Moskvy."
Podle Iriny Vinnikové spory rozvracejí i manželství a vztahy mezi rodiči a dětmi. Odhaduje, že ve městě je poměr stoupenců Ukrajiny a separatistů zhruba šedesát ku čtyřiceti procentům ve prospěch Ukrajiny.
"Čtyřicet procent je i tak dost na to, aby to zde bez problémů znovu obsadili, když přijdou. Bojím se toho, protože své proukrajinské názory nijak neskrývám. Možná odjedu nakonec pryč. Ne kvůli strachu, ale protože jsem zoufalá z toho, co se tu děje."
Vypráví také příběh místního kardiologa Grišina. Jeho syn zemřel při ostřelování města, když šel do práce. Zabili ho separatisté, palba vycházela z jejich pozic.
"Grišin si svolal všechny kolegy a řekl jim: kdo z vás přede mnou řekne něco dobrého o té jejich Doněcké republice, uškrtím ho. Věřila bych mu, je to obrovitý chlap se silnýma ruka," dodává lékařka.
Podle ukrajinských médií se v Kramatorsku ani nedalekém Slavjansku téměř nezměnilo složení městských zastupitelstev. Jsou tam nadále poslanci, kteří tam byli za separatistů a podporovali je.
Vojáci hlídkují v ulicích, občas se ozývá střelba nebo výbuchy. Ve Slavjansku nedávno zadrželi muže, který se snažil podpálit dům aktivisty známého kritikou separatistů. V Kramatorsku naopak příslušníci jednoho z ukrajinských vojenských praporů zatkli novináře místního časopisu, hájícího separatisty a Doněckou lidovou republiku.
Na náměstí je velký billboard s nápisem Děkujeme ukrajinské armádě za osvobození Kramatorsku. Někdo ho pocákal rudou barvou…
Martin Novák, Kramatorsk
