Glosa – Dubnová výzva polského premiéra Donalda Tuska k jednotě Evropy v otázkách energetické budoucnosti v britských Financial Times je chvályhodná. Škoda, že zůstala spoutaná tradicí polské energetiky a trochu se vytrácí ekonomika a ekologie.

Polská optika

Pero Donalda Tuska (návrhy energetické unie viz tabulka v tomto vydání) bylo nepochybně vedeno snahou o maximální snížení energetické závislosti na Rusku. Také však snahou o navrácení důležitosti polskému uhlí, což je více domácí téma než evropské.

Krytí energetické potřeby Polska je totiž zabezpečeno více jak z devadesáti procent právě využitím fosilních paliv a pokles těžby uhlí přinesl a přináší nemalé sociální problémy. Těžba uhlí v Polsku klesla mezi léty 1990 a 2010 na polovinu a dále pokračuje.

Cestou bruselských „recepisů“

V realizaci a v nákladech se návrhy spoléhají na bruselskou direktivu. Při takovém postupu mohou snadno zanikat ekonomické principy a tržní motivace, mohou se vytratit prvky konkurence.

Tusk se však trefil do černého návrhem zbavit utajení bilaterální smlouvy o nákupech a dodávkách plynu, tím zprůhlednit trh a znemožnit různé cenové licitace. Může to být mnohem účinnější postup než samotná nařízení Evropské komise. Pravdou nicméně zůstává, že kromě překonání odporu Ruska (Gazpromu) bude nutno dříve překonat bariéry  v některých evropských zemích.

Tři bílá místa

Alespoň tři témata, která mohou obsahovat řešení, zůstala stranou:

Kritizovat je snadné a není to cílem. Je třeba vyzdvihnout minimálně dva rysy zmíněných návrhů:

Petr Hlinomaz