Zahraničí - V Sýrii přibývá bojovníků z okolních zemí, kteří přijíždějí pomoci povstalcům porazit režim Bašára Asada. V zemi už zahynulo několik Tunisanů, se zbraněmi se pohybují v některých částech země také Libyjci a Iráčané. Je zřejmě jen otázkou času, kdy dorazí i dobrovolníci z ostatních zemí.
Asadova neústupnost a brutalita má za následek radikalizaci opozice. Původně nenásilné protesty nejprve přerostly v ozbrojený odpor vůči vojákům a Asadovým milicím. Poté, co se ukázalo, že vláda s nikým nepovede dialog a jediné řešení vidí v umlčení veškerých protestů násilím.
Pokračuje to taktikou známou z Iráku. Sebevražednými atentáty. Výbuchy v Damašku minulý týden, při kterých zemřelo 55 lidí, jsou podle všeho počátkem dlouhé série zabíjení, podobně jako tomu bylo v Iráku.
Západní zpravodajské služby se domnívají, že sebevražedné útoky mají na svědomí skupiny, které dříve působily v Iráku a teď se přesunují do Sýrie. Přitom syrská exilová opozice ani povstalecká Syrská svobodná armáda, hlavní ozbrojené křídlo opozice, se k extremistům velebícím ideologii Al-Káidy nehlásí.
„Mnoho Arabů z jiných zemí mi nabízí, že pošle do Sýrie bojovníky. Odmítám tyto nabídky. Nepotřebujeme muže, potřebujeme zbraně. A nechceme dát režimu záminku k tomu, aby tvrdil, že revoluce je dílem teroristů ze zahraničí,“ uvedl velitel Syrské svobodné armády Chálid Hammúd, který koordinuje útoky rebelů z Turecka.
Syrský konflikt, který si za rok vyžádal už přes 12 tisíc životů, se tak stává nezvladatelným pro jakoukoliv stranu. Režim se stále může opřít o podporu elitních a dobře vyzbrojených armádních jednotek, stejně tak jako loajálních milicí. Silou jej tak povstalci bez intervence zvenčí, podobné té libyjské, neporazí.
Na druhé straně ale Asad nemá po masivních dezercích a partyzánské taktice povstalců dost sil na to, aby opozici zcela rozprášil. Na to se povstání už příliš rozrostlo a má příliš mnoho stoupenců. Rozsáhlé části severní Sýrie už režim neovládá a maximálně je schopen tam jednou za čas poslat tanky a obrněné transportéry jako jakousi trestnou výpravu.
Příkladem je město Rastan severně od Damašku. V lednu ho po několika měsících Asadovi vojáci dobyli zpět, ale pak se stáhli a nyní je znovu v držení rebelů. V pondělí tam přišlo o život třiadvacet vojáků věrných prezidentovi.
Rusko dál dodává zbraně Asadovi a pevně za ním stojí, zatímco rebelové s podporou Turecka a některých arabských zemí postupně sílí, i co se týká zbrojního arzenálu a schopnosti zasáhnout režim na citlivých místech.
Naděje na mírové uspořádání mizí, stejně tak jako šance na úspěch pozorovatelské mise OSN, která zatím násilí zabránit nedokázala. Sýrii zřejmě čekají roky krveprolití jako Irák po pádu Saddáma Husajna.
Přitom násilí se může rozšířit i do dalších zemí. Kvůli sektářskému rozdělení: režim se opírá o šíitské alávity, zatímco v opozici jsou hlavně sunnité. V libanonském přístavním městě Tripolis se o víkendu místní sunnité a alávité střetli v pouliční přestřelce, zemřelo osm lidí.
