Byznys – Stavební společnosti jsou už několik let ochotny udělat téměř cokoliv, aby získaly zakázku, a tedy i práci pro své zaměstnance. Podle aktuálních údajů společnosti CEEC Research totiž nemá české stavebnictví v průměru využití pro více než jednu pětinu svých výrobních kapacit.
Přestože produkce tohoto odvětví nepřetržitě klesala v meziročním srovnání pět let za sebou, na celkovém počtu podnikatelů a firem v oboru se to ale nijak negativně neprojevilo. Naopak. „Podle ředitelů firem, které jsme oslovili, je přebytek kapacit na trhu až 28 procent. Ve srovnání s rokem 2008, kdy bylo stavebnictví na svém vrcholu, je v oboru více firem než tenkrát,“ říká Jiří Vacek, ředitel CEEC Research.
Čísla statistického úřadu hovoří jasně. Počet obchodních společností, které podnikají ve stavebnictví, se za posledních pět let zvýšil o více než padesát procent. Rostl i počet soukromníků podnikatelů. Ve srovnání s počtem firem ale o „pouhá“ čtyři a půl procenta. Aktuálně tak ČSÚ eviduje přes 300 tisíc firem a podnikatelů – fyzických osob v tomto odvětví.
Růst počtu stavebních firem v tak těžkém období, jaké stavebnictví zažilo během posledních pěti let, může být pro někoho, kdo si pamatuje neustálé stesky stavařů na těžké časy, překvapivý. Vysvětlení je ale poměrně jednoduché. Za růst počtu stavebních společností totiž ve velké míře mohou propuštění zaměstnanci stavaři.
„Když se velké společnosti začaly přizpůsobovat dopadům krize, jedním z kroků bylo i propouštění. A většina propuštěných jsou stavaři. A co pro ně bylo jednoduššího než si založit vlastní malou společnost s ručením omezeným?“ říká Vacek.
Jestliže existuje ve stavebnictví skupina firem, která už pocítila dopad dlouholeté krize na počtu svých „členů“, pak jsou to společnosti s padesáti a více zaměstnanci. Zatímco ještě v březnu 2008 jich ČSÚ evidoval přes 750, během šesti let se jejich počet snížil skoro o dvě stovky.
To ale neznamená, že všechny tyto firmy zkrachovaly. Pouhá jedna pětina z nich podle údajů CEEC Research doopravdy ukončila svou činnost. Naprostá většina se jenom vlivem krize zmenšila tak, že propustila část svých zaměstnanců.
Situace, kdy stavební společnosti dlouhodobě nevyužívají velkou část svých kapacit, je podle představitelů těchto firem neudržitelná. Firmy ve snaze získat zakázky nabízejí nesmyslně nízké ceny, které nepokrývají jejich náklady. Podle Vacka někdy i šidí kvalitu stavby. „Čtyři firmy z pěti porušují pravidla řízení rizika, jenom aby získaly zakázku,“ říká Vacek.
Podle Marcela Sourala, předsedy představenstva developerské a stavební společnosti Trigema, existují dva způsoby, jak nadměrnou výrobní kapacitu snížit. Firmy mohou takzvaně zeštíhlovat. Snižováním počtu strojů a propouštěním zaměstnanců klesá objem stavebních prací, které jsou schopny například během jednoho roku provést.
Druhou možností je odchod některých firem z trhu. Aby se trh vyčistil a z letošního očekávaného oživení si ukrojila většina firem, muselo by podle Vacka skončit třináct až sedmnáct procent stavebních firem. To představuje přibližně šest tisíc společností. Podobně to vidí i Soural z Trigemy: „Aby se nabídka přizpůsobila poptávce, muselo by z trhu odejít deset až patnáct procent firem.“
Radek Bednařík
