Reportáž – Padesátimetrovým zásobovacím tunelem sklepů benediktinského pivovaru v Kladně se nejdřív jen rozléhá cinkot lahví. Pak jsou i vidět – některé se tyčí v krabicích a basách podél stěn, jiné, ty prázdné, leží v drátěných boxech. „Původně jsme tu měli pronajatou jen část sklepa, pak jsme to ale zabrali celé,“ směje se pod mohutným klenutým stropem devětadvacetiletý Cyril Holub.
Je spolumajitelem společnosti F. H. Prager, která podobně jako jiné malé nápojářské firmy těží z toho, že Češi ve velkém objevili nový drink – cider.
„Letos chceme vyrobit sto tisíc litrů, loni to bylo padesát. Poptávka je velká,“ dodává Holubův partner v podnikání Ondřej Frunc. Polovinu produkce stáčí do lahví, druhou do sudů, jejich klienty jsou tři stovky restaurací a kaváren po celé zemi. „V obchodech moc nejsme. To, kde prodáváme, si vybíráme podle toho, zda se nám tam líbí, jestli bychom do toho baru sami šli,“ přikyvuje Holub, který vystudoval marketing na univerzitě v britském Bathu.
Právě na ostrovech vznikla jeho i Fruncova láska k cideru, nízkoalkoholickému pití, které se vyrábí kvašením jablečné šťávy. Začínali v roce 2010 v jednom libeňském sklepě, před dvěma lety se pak přestěhovali do Kladna. Dnes mají osm zaměstnanců, roční obrat se počítá v jednotkách milionů. „O cideru se teď mluví jako o letním pití, ale my cítíme silnou poptávku kontinuálně,“ vysvětluje vystudovaný etnolog a environmentalista Frunc.
Důvod, proč je o cideru nyní víc slyšet, tkví v tom, že se dostal do byznysových plánů největších tuzemských pivovarů. Má nahradit uvadající zájem o ještě nedávno velmi populární ochucená piva – takzvané radlery. Staropramen začal dovážet britský Carling, Budvar prodává Sommersby od dánského koncernu Carlsberg, Plzeňský Prazdroj má vlastní řadu Kingswood.
„Ačkoliv cider nemá nic společného s pivem, mohl by být alternativou pro nejčastější spotřebitele ochuceného piva – ženy a mladé lidi,“ uvedla už v červnu Lucie Hrušová z výzkumné agentury Nielsen, která před letní sezonou upozornila na to, že Češi se opět vrací od radlerů k pivní klasice.
Úkrok k višním
Ačkoli v Česku dosud cider moc známý nebyl, ve Španělsku, Skandinávii a především Británii je už dlouho velmi populární.
A právě v Británii má kořeny láska českých průkopníků k cideru. Kromě zakladatelů jablařství F. H Prager tam získal zkušenosti s výrobou i Filip Slouka z hranické moštárny Rossbach. Syn farmáře po návratu domů dokonce založil speciální sad, kde začal kromě českých odrůd jablek pěstovat i ty anglické typu vintage. „Roste počet domácích i zahraničních poptávek, které však s naší kapacitou a technologií nejsme schopni pokrýt,“ říká Slouka.
Zatímco jeho konkurenti zpod kladenského pivovaru vnímají reklamní ofenzivu Staropramenu či Prazdroje jako nepřímou pomoc vlastnímu podnikání, Slouka je opatrný: „S jejich příchodem na tuzemský trh se kvalita nápoje snížila, což může jeho oblibě uškodit.“
Jak Sloukův Rossbach, tak F. H. Prager se snaží rozkročit – jednak vyrábějí cidery nejen jablečné, ale i z hrušek či višní, jednak prodávají také přírodní mošty a limonády.
Dražší drink
Jinou cestou jde Jáchym Kliment, který je majitelem cidrerie ze Všenor na severovýchodním okraji Prahy – nabízí jen Cidre Premier. Kliment používá speciální metodu fermentace známou jako keeving – nápoj několik měsíců zraje v tancích a pak ještě dlouho v lahvích.
„Pociťujeme znatelný růst segmentu, i mimo Česko cidery zažívají renesanci. Letošní rok ale přináší zlom v informovanosti široké veřejnosti, a tím pádem i skokový nárůst zájmu,“ pochvaluje si sedmadvacetiletý podnikatel, který svůj nápoj vyváží i do restaurací na Slovensku. Že by tu ale cider někdy v oblibě dohnal pivo, tomu nevěří: „Piva a cidery se pohybují v jiných cenách, tak mají i jinou cílovou skupinu.“ Třetinka cideru totiž vyjde dráž než půllitr dvanáctky.
Luboš Kreč, Eliška Dokulilová
