Analýza - Vyjednavači polostátní skupiny ČEZ a těžební firmy Czech Coal, ovládané Pavlem Tykačem, finišují práci na dohodě, jež má ukončit sedmiletý spor o dodávky Tykačova uhlí pro elektrárnu Počerady. Na výsledek s napětím čeká celý český energetický trh.
Majitele tuzemských tepláren a elektráren děsí představa, že by cena hnědého uhlí měla stoupnout během několika let na dvě třetiny ceny uhlí černého, jak z probíhajícího jednání těsně po Vánocích prosáklo: „Kdyby to k tomu opravdu vedlo, znamenalo by to hromadné zavírání velkých tepláren,“ tvrdí Petr Paukner, majitel firmy Carbounion Bohemia, jeden z největších obchodníků s uhlím v zemi. Jinak ale podle něj ukončení sedmileté uhelné války znamená „katarzi pro všechny“.
„Byla by to bilaterální dohoda mezi dvěma největšími hráči na trhu. Výsledek bude zajímavý ze soutěžního pohledu,“ souhlasí předseda výkonné rady Teplárenského sdružení Mirek Topolánek, zároveň šéf dozorčí rady Elektráren Opatovice ze skupiny EPH. Mimochodem - firmy, jíž se výsledek obzvlášť těsně dotkne.
K dohodě prý chybí málo: cena
Server Česká pozice těsně po Vánocích zveřejnil parametry údajné dohody, na nichž se podle něj ČEZ a Czech Coal už domluvily. Jenomže zprávu o definitivním ukončení uhelné války vzápětí dementovaly obě strany. ČEZ a Czech Coal zatím oficiálně připustily pouze to, že jsou domluvené na provizorní ceně dodávek na prvních deset dní letošního roku – a to za 39 korun za gigajoul. „Jednání o smlouvě dál pokračuje, nebudeme je komentovat,“ říkají nyní shodně mluvčí obou stran Jan Chudomel a Barbora Půlpánová. Podle neoficiálních informací se dá konečná dohoda čekat nejdříve koncem ledna, takže provizorní „dekádová“ smlouva o zásobování Počerad za 39 korun se nejspíš bude prodlužovat.
Jak tvrdí nyní zdroje blízké vedení obou firem, je dlouhodobá dohoda v podstatě uzavřená, až na jednu „drobnost“: pořád se jedná o ceně. Ovšem právě cena je pro dlouho očekávaný kontrakt zásadní. „Cena uhlí, jakou mezi sebou ČEZ a Czech Coal domluví, se stane benchmarkem, měřítkem platným i pro jiné obchody,“ říká šéf a spolumajitel Sokolovské uhelné František Štěpánek. „Zafunguje jako precedens pro zbytek trhu,“ shrnuje analytik J&T Banky Michal Šnobr.
I když není jisté, zda dohoda bude nakonec vypadat tak, jak ji popsala s odkazem na anonymní zdroj Česká pozice, má smysl se zveřejněnou nepotvrzenou podobou zabývat. Na veřejnost ji nepochybně záměrně „pustila“ jedna ze zúčastněných stran (možná po dohodě s druhou), a to nejspíš proto, aby otestovala reakci trhu. Jaká ta reakce je? Shrnout ji lze třemi slovy: Úleva, zděšení i nedůvěra.
Hnědé uhlí podle černého
Podle České pozice se obě strany dohodly na dodávkách na 40 let, tedy do vyčerpání zásob lomu Vršany, u nějž Počerady stojí. Czech Coal má do Počerad dodávat pět milionů tun uhlí ročně. Dodávky začínají letos na 39 korunách za gigajoule výhřevnosti, což je proti loňsku o osm korun víc. Cena však má do osmi let vzrůst na dvě třetiny ceny černého uhlí, podle dnešní úrovně tedy na 54 korun. V dalších letech se má cena uhlí dál odvíjet od téhož vzorce. ČEZ může dohodu po dvou nebo pak znovu po osmi letech vypovědět, Czech Coal bude moci v takovém případě počeradskou elektrárnu koupit.
Údajná dohoda vypadá jako solidní kompromis: ČEZ si nechá nejvýnosnější hnědouhelnou elektrárnu a má pro ni jisté palivo až do ukončení životnosti, takže se mu vyplatí tu investovat. Musel ovšem ustoupit a kývnout na výrazně vyšší cenu.
Czech Coalu zůstane klíčový zákazník pro jeho lom Vršany, přitom dostává šanci se na jeho ziscích víc podílet. I Tykač musel ovšem ustoupit – dřív prosazoval model, aby cena hnědého uhlí stoupla nikoliv na dvě třetiny, ale na 80 procent ceny uhlí černého.
Nad 50 korun? Problém!
Většina energetiků, kteří jednání sledují, však tvrdí, že růst cen hnědého uhlí – alespoň nižší kvality, jakou dávají Vršany - nad 50 korun je nemyslitelný. Pokud by ČEZ a Czech Coal takovou dohodu uzavřely, zdeformuje to celý energetický sektor, tvrdí například Petr Paukner. „Odvozovat cenu hnědého uhlí od černého je nesmysl,“ dodává. Stejně mluví i šéf Sokolovské uhelné Štěpánek: „Jde o zcela rozdílné, vzájemně nezastupitelné komodity, nemůže to fungovat.“
Pro cenu černého uhlí je spíš než energetika určující vývoj v hutnictví, které je ovšem stiženo vleklou krizí s nejistým vývojem. Černé uhlí teď nejde na odbyt vůbec, v Polsku ho leží na haldách kolem 11 milionů tun, dokonce i česká těžařská firma OKD má problém s odbytem. Černouhelný trh kolabuje a není jasné, jak se bude dál vyvíjet. Proto i experti, kteří před krizí navrhovali oceňovat hnědé uhlí podle černého, obchodovaného na komoditních burzách, od tohoto modelu dnes ustupují.
Podle Topolánka by vazba na černé uhlí nebyla dobrá ani pro těžaře: „Cena černého uhlí je extrémně volatilní (nestálá – pozn. red.). Docházelo by k prudkým výkyvům, což není dobré pro těžaře ani odběratele.“ Czech Coal podle něj projevuje „iracionální přístup, který nahrává spekulacím o porušování dominantního postavení na relevantním trhu.“
Topolánek sice zdůrazňuje, že do svého komentáře nepromítá „subjektivní pocit ani komerční zájem Elektráren Opatovice“, v jejichž dozorčí radě zasedá. Na druhou stranu jeho razantní hodnocení je pochopitelné. První a jednoznačnou obětí dohody ČEZu a Czech Coalu o zdražení uhlí je totiž vlastník Opatovic, Energetický a průmyslový holding (EPH), vlastněný skupinami PPF a J&T a Danielem Křetínským. Opatovice jsou závislé na Tykačově uhlí, už teď se obě strany soudí o dodavatelský kontrakt a nedá se počítat s tím, že by Tykač právě Křetínskému slevil pod hladinu cen dohodnutých s ČEZem. Mezi oběma muži panuje příliš silná osobní averze.
Křetínský nechce probíhající jednání komentovat, případné důsledky prý bude řešit, až to bude nutné. Opatovice už se ale na prohru začaly chystat, především poptávají uhlí u Severočeských dolů skupiny ČEZ. Naděje na výhodné dodávky odtud jsou chabé, ČEZ si těžko může dovolit nakupovat draho uhlí od Tykače a vlastní uhlí levně prodávat Křetínskému. Opatovice proto začaly přestavovat kotelnu na vodnaté, sirnaté a celkově méně kvalitní uhlí z německých dolů Mibrag, jež patří rovněž skupině EPH. Pokud na uhlí z Mibragu dojde (podle analytika Šnobra jeho vývoz nemusí povolit Němci), výrazně to srazí zisk opatovické elektrárny.
I pro ČEZ je ale například podle obchodníka Pauknera v příštích letech „jakákoliv cifra začínající pětkou za vršanské uhlí mimo mísu“. „ČEZ dělá v Počeradech asi miliardu korun zisku ročně a je schopen ustát zvýšení na 40 korun, ne víc,“ soudí Paukner. „Je přirozené, že se Czech Coal pokouší narovnat dlouhodobou nerovnováhu na trhu, má to ale špatně načasované. Tlačí na prudký růst v nejméně vhodnou dobu,“ dodává. Ceny elektřiny šly kvůli krizi v posledním roce dolů, podle expertů není letos ani napřesrok na růst žádná naděje. Což oslabuje argumenty těžařů a firmě ČEZ to zmenšuje prostor pro ústupky.
Tykač jako mírotvůrce?
Celkově se ale čeští energetici na ukončení sedmileté války a stanovení jasných pravidel na uhelném trhu těší a růst ceny nad 40 korun vesměs vítají. „Nám by dohoda mezi ČEZem a Czech Coalem vyhovovala. Konečně skončí nehorázné chování ČEZu, který zneužívá dominance a diktuje dodavatelům nepřijatelně nízké ceny,“ říká ředitel Sokolovské uhelné Štěpánek.
Podle něj je žádoucí, aby ČEZ platil za odebírané uhlí mezi 40 až 50 korunami za gigajoul. Sokolovská nyní také vyjednává s polostátním energetickým gigantem dlouhodobou smlouvu o dodávkách pro jeho elektrárnu Tisová. ČEZ jí za uhlí nabízí podle Štěpánka pouhých 25 korun. „Devětatřicetikorunová dohoda“ ČEZu s Czech Coalem je proto pro šéfa Sokolovské vítaný precedens. O růstu nad 50 korun spekulovat nechce a z jeho slov i tónu lze vyčíst k takové variantě značnou skepsi.
Zatímco pro ČEZ (a EPH) by dohoda o růstu ceny uhlí pro Počerady nad 50 korun znamenala výrazný pokles zisků, zbytku energetického trhu žádná velká tragédie a hromadné zavírání kapacit, před nímž varuje Paukner, hrozit nemusí. „Kromě EPH odebírají severočeské hnědé uhlí hlavně teplárny. Dovedu si představit, že pro výrobce tepla Tykač nastaví cenu šetrněji než pro elektrárny. Čímž se postaví do pozice mírotvůrce, který nakonec stabilizuje energetický trh,“ soudí analytik Šnobr. Konec uhelné války je nepochybně na dosah, poražených v ní kromě Křetínského nakonec nemusí být mnoho.
Zuzana Kubátová
