Za kulisy událostí - Zpráva listu Financial Times o tom, že Polsko odstupuje z projektu společného 3D radaru čtyř zemí visegrádské skupiny, včera vyvolala úvahy o konci vojenské spolupráce i sérii ujištění polských představitelů, že Varšava má na společném projektu i nadále zájem.
Otázka nových radarů hodně pálí české vojáky. Jejich radary už jsou podle generálního štábu dávno za svou životností, jejich obměna byla plánovaná už v letech 2005 a 2008. „Ve hře jsou i rozdílné představy o termínech, počtech a především o podílu na výrobě. V případě ČR je faktor času zvlášť významný. Chvíle, kdy je třeba dospět k jasnému rozhodnutí, se krátí,“ řekl český ministr obrany Martin Stropnický. On a jeho polský kolega Tomasz Siemoniak o radarech mají jednat v pátek na Dnech NATO v Ostravě. O osudu společného projektu visegrádské skupiny by se pak mělo rozhodnout do konce září.
Spekulaci o polském odchodu ze společného projektu Poláci rychle a tvrdě odmítli. Projekt 3D radaru má dlouhou historii. Na jaře podepsalo dohodu o výrobě pět českých a slovenských podniků v čele s pardubickou firmou Retia, která už má vyvinutou anténu.
Na květnovém veletrhu v IDEB v Bratislavě polská strana přišla s návrhem projekt rozšířit na visegrádský. Podle informací partnerského deníku HN byla dosavadní jednání úspěšná, pouze se změnila jedna podstatná okolnost, která mohla být zdrojem oné „kachny“ ve Financial Times, který se odvolává na dva nejmenované zdroje. Tou okolností je fakt, že zatímco na počátku jednání panovala shoda o tom, že půjde o objednávku bez soutěže, tak nyní se vyjednavači kloní k jejímu vyhlášení.
To by mohlo otevřít dveře západním firmám nebo vrátit projekt zpět na česko-slovenskou úroveň, protože přesně není zřejmá polská role a česko-slovenské konsorcium už svůj model má jasný a vyrobitelný do roku 2017. Češi, Slováci a Maďaři chtěli dohromady 10 či 11 kusů radarů. S polskou účastí by počet mohl stoupnout až na 17. Cena jednoho se odhaduje na 325 milionů korun.
Titulky o konci visegrádské skupiny nicméně přehánějí jen do určité míry. Polská pozice se totiž zásadně liší od ostatních tří členů. „Z polské strany je zájem, aby některý ze společných visegrádských obranných projektů uspěl,“ uvedl Jakub Groszkowski, analytik polského institutu OSW. „Problém může být v tom, že Polsko je připraveno dát větší peníze, aby se zbavilo bývalé sovětské techniky, zatímco rozpočty partnerů ve Visegrádu se stále řídí režimem úspor.“
Příkladem může být projekt bojového vozidla pěchoty, o kterém se diskutovalo i na zbrojařském veletrhu v Kielcích před dvěma týdny. Poláci chtějí úplně novou koncepci a model, ostatní tři státy chtějí modernizovat staré BVP, k čemuž navrhla soukromá česká firma Excalibur Army projekt Šakal.
Polsko vydává na obranu 1,8 % HDP, plánuje rozsáhlé nákupy a výstavbu vlastní protiraketové obrany. Česká vládní koalice se nedávno dohodla, že zvýší podíl výdajů na obranu z dnešních 1,08 % HDP na 1,4 % do roku 2020. A včerejší analýza deníku Sme ukázala, že slovenský ministr obrany Martin Glváč sice plánuje velké nákupy, ale na investice mimo povinné nákupy munice a výstroje jeho resort nemá v rozpočtu téměř žádné peníze.
Martin Ehl
