Glosa - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) připravila konkrétní návrhy, jak řídit daňové povinnosti nadnárodních firem, aby neunikaly do zemí s nižšími daňovými sazbami. Uvedená pravidla jsou sestavována v těsné spolupráci se skupinou zemí G20.
Agenda je velmi obsáhlá, ale snad by se dala vyjádřit dvěma principy:
1) dohoda o dvojím zdanění nemusí platit, pokud se ukáže, že dochází k přesunu zisků právě za účelem získání výhody nižšího zdanění,
2) hlavní zbraní by měla být transparentnost. Firmy budou povinny uvést, jaké zisky a jaké daně platí v té které zemi. Tyto informace budou sdílet zainteresované země a pro finanční úřady bude snazší vyhmátnout účelové účetní operace.
V dalším půjde formulováním technických kroků, jak budou zmíněné principy zajištěny v praxi. V tomto ohledu na to nebude OECD stačit sama, ale jistě do děje vstoupí přímo zástupci jednotlivých zemí, vždyť se může jednat o míru jejich příjmů do státních rozpočtů.
A jaké daně platí nadnárodní firmy u nás?
Zastavme se u automobilek, které patří velkým mezinárodní koncernům (přidejme pro srovnání český Microsoft).
Jak lze vyčíst z údajů níže, tyto firmy se daňové povinnosti v Česku nevyhýbají. Efektivní sazba daně z příjmů (tj. poměr vykázané daně z příjmů a zisku před zdaněním) se pohybuje nad patnácti procenty.
Sazba daně z příjmů zakotvená v zákoně je 19%. Vysvětlit rozdíl zákonného a pozorovaného danění, je možné jen detailním rozborem daňového základu. Ten se často liší od účetní položky zisku před zdaněním.
Lze tedy odhadnout, že budoucí daňové úpravy se českých zástupců mezinárodních koncernů příliš nedotknou a ani kvůli nám nejsou vymýšleny. To zejména Spojeným státům vadí, že např. velké technologické a farmaceutické firmy, nebo prodejci značkového spotřebního zboží ponechávají zisky v zahraničí.
Nakonec poznamenejme, že zahraniční koncerny se nemusí trápit výší daně v Česku, když ziskové české dcery jim přinášejí např. výhody nemalých dividend (viz opět tabulka).
Petr Hlinomaz
