Zahraničí - Bilaterální rozhovory politiků různých zemí a státnické návštěvy mizí ze zorného pole světových médií i veřejnosti. Málokoho zajímá, že italský premiér přijel do Francie, německý prezident do Brazílie nebo řekněme íránský ministr zahraničí do Turecka.
A teď už to platí i pro cesty amerického prezidenta Baracka Obamy do Izraele a k Palestincům. Jelikož všichni vědí, že průlom lze sotva čekat.
Obamova třídenní návštěva v tomto ohledu cesty všech amerických prezidentů ještě předčila - tak málo se od ní očekávalo. Z hlediska řešení blízkovýchodního problému vlastně nic.
A tím je paradoxně vlastně zajímavá a výjimečná.
První muž USA dopředu avizoval, že žádný recept na mírovou dohodu nepřiváží, a sám nepřímo řekl, že přijíždí jen proto, aby přijel. Ještě nikdy netrvalo americkému prezidentovi tak dlouho, než se ukázal v Izraeli. Více než pět let od uvedení do funkce.
„Přijel jsem hlavně proto, abych naslouchal. Budu považovat za úspěch, když si v pátek na zpáteční cestě řeknu, že lépe chápu to, co brání cestě k míru,“ uvedl americký prezident.
Laťku si tedy stanovil velmi nízko. Zejména v kontrastu s tím, že před pěti lety deklaroval dosažení dohody mezi Izraelci a Palestinci za jednu z priorit.
V Izraeli si získal nemálo kritiků za to, že žádal zastavení výstavby židovských osad na Západním břehu Jordánu a stanovení hranic budoucího palestinského státu tak, aby tento útvar byl životaschopný.
Když pak byl ruchovými mikrofony během rozhovoru s Nicolasem Sarkozym přistižen při tom, jak říká, že musí s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem bohužel často jednat, byl na světě příběh o Izraeli nejméně nakloněném americkém prezidentovi od roku 1948.
Na popularitě mu nepřidalo ani údajné váhání vůči Íránu a jmenování Chucka Hagela ministrem obrany. Muže, který si občas na americké poměry do Izraelců tvrdě rýpne. Netanjahu naopak v americké předvolební kampani ani neskrýval, že sympatizuje s radikálně proizraelským Mittem Romneym.
To se ale během uplynulých tří dnů zdálo v Tel Avivu a Jeruzalémě být zapomenuto. Obama i Netanjahu se usmívali, notovali si o íránském nebezpečí a kritika židovských osad z úst amerického politika vůbec nezazněla.
Naopak - ujistil hostitele o pevném spojenectví a přátelství, které, jak řekl, „přetrvá navěky“.
„Skoro to na chvíli vypadalo, že nás má rád,“ napsal v úvodníku izraelský deník Jednot Achronoth.
U palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse se Obama zastavil a poseděl s ním. Ve znatelně chladnější atmosféře. Jak už to obvykle při cestách amerických politiků do Izraele a k Palestincům bývá.
Někteří Palestinci a Arabové doufali, že po svém znovuzvolení přestane Obama brát ohled na potenciální voliče a na lobbistické skupiny, které ve Washingtonu usilují o co nejtěsnější spojení a názorové souznění mezi USA a Izraelem.
Dopadlo to naopak, prezident s postupujícím mandátem na kritice Izraele zřetelně ubírá.
Martin Novák
