Věda - Spider-Man zrovna na plátně zachraňuje svou lásku Mary Jane před ničivým umělým sluncem, které stvořil šílený doktor Octopus. Opodál stojí jiný vědec a pobaveně se směje. „To slunce nemá být takhle žluté, mělo by zářit bíle, takovou barvu má i naše Slunce. Že ho vidíme žlutě, je pouze důsledek rozptylu světla v atmosféře,“ popisuje Achim von Keudell.

Je úterý večer a německý profesor právě skončil svou přednášku nazvanou Plazma v Hollywoodu, v posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT ji sledovalo několik desítek posluchačů.

Darth Vader bez meče

V odborných kruzích jsou Keudellova vystoupení dobře známá – první se konala už před sedmi roky na letní škole pro mladé fyziky plazmatu na univerzitě v Bochumi. „Říkali jsme si tehdy, že by bylo hezké mít nějakou zábavnější přednášku, kterou by se dal zakončit náročný den,“ vzpomíná muž, který tak přibližuje složitá vědecká témata i širší laické veřejnosti.

Během sedmdesátiminutového semináře upozorňuje na chyby, jichž se dopustili scenáristé a režiséři slavných snímků, kteří do svých filmů zakomponovali Keudellovu specialitu – plazmu, tedy čtvrté skupenství hmoty.

„Nejhorší je film Jádro z roku 2003. To je pro fyzika doslova mučení. Když koukáte na záhadný paprsek, který rozřezává most v San Francisku, protože se na obloze udělala jakási trhlina…“ upozorňuje profesor.

Jeho pozornosti se ale dočkala také Řetězová reakce s Keanu Reevesem v hlavní roli, již zmíněný Spider-Man 2, vesmírná sci-fi o záchraně Slunce Sunshine nebo celá série Hvězdných válek – tam Keudella zaujaly světelné meče a následné debaty fanoušků, zda by se něco takového dalo vyrobit ve skutečnosti. A profesor jim věcně a zároveň vtipně odpovídá, že nedalo, aniž by za sebou Luke Skywalker a Darth Vader tahali obří generátory.

Stačilo by málo

„Jestli je nějaký film, kterého si i jako vědec, nejen jako divák, vážím, je to 2001: Vesmírná odysea. A z poslední doby bych zmínil Gravitaci, hlavně kvůli tomu tichu, že tam nic nebouchá a ukazuje to, jaké to ve vesmíru opravdu je,“ dodává badatel, který svou přednášku o filmech už zopakoval na přibližně patnácti různých místech po celé Evropě.

Do letošního letního semestru dokonce zařadil pro studenty na své katedře v Bochumi nový seminář Film a fyzika. Při hodinách v něm rozebírá různé oblasti fyziky jako mechanika, optika či hydrodynamika a porovnává fakta s tím, jak si je slavní filmaři ohýbají podle svých potřeb.

„Naprostá většina filmové fyziky vychází z mechaniky. Jsou tisíce takových nepřesností. Například když hlavní hrdina vystřelí na padoucha a ten po zásahu odletí tři metry pryč. Nebo když po průstřelu okna střepy vypadnou proti směru letu kulky. Jsou to maličkosti, které by přece nebylo tak složité napravit, ne?“ vzkazuje tvůrcům padesátiletý von Keudell.

O tom, že by sepsal přímo knihu, která o hollywoodských nesmyslech pojednává, prý ale neuvažuje: „Několik knih už existuje. V USA je třeba publikace o fyzice Hvězdných válek. Příkladů, kdy se ve filmu používá plazma, ale zase není tolik, aby to vydalo na celou knihu. To je ideální pro přednášku,“ doplňuje vědec s tím, že v uplynulých letech navíc vznikla s přispěním EU obsáhlá publikace o 1500 stranách, která fyzikální omyly filmařů mapuje.

Luboš Kreč