Objev dne – Patnáctiletý investiční program státní společnosti ČEPS je příležitostí nejen pro nové hráče typu vznikajícího Nionexu miliardáře Petra Pauknera a jeho společníků. Představuje šanci na další růst i pro lídry domácího trhu elektromontážních zakázek, tedy pro pětici elektromontážních firem z holdingu EP Industries ovládaného Danielem Křetínským.
Mohl by být šancí i pro další zavedené firmy. Jak ovšem Insider zjistil podrobnou analýzou Věstníku veřejných zakázek, okruh společností, jež pro ČEPS pracují, je překvapivě úzký.
Bezpečným vítězem v boji o zakázky ČEPSu jsou dvě společnosti ze zmiňované Křetínského skupiny, EGEM a Profi-EMG. Jen tento tandem získal od roku 2010 u státní firmy spravující domácí elektroenergetickou soustavu na dvě desítky zakázek v celkové hodnotě blížící se 4,5 miliardy korun. O takovém výsledku si Křetínského konkurenti mohou nechat jen zdát.
V úspěšnosti u ČEPSu se s Křetínským může srovnávat pouze slovenský SAG Elektrovod Holding. Ten od roku 2010 získal u ČEPSu práci za necelé tři miliardy. Zčásti však i díky tomu, že některé zakázky vyhrál ve spojení s některou z Křetínského firem.
Slušně si u ČEPSu stojí ještě firma ASE (od roku 2010 získala zakázky za dvě miliardy). Kdo inkasuje její zisky, však není jasné, vlastníky má zčásti anonymní, zčásti skryté za právníky kanceláře Rowan Legal.
Po vzoru ČEZu
Lidé z méně úspěšných elektromontážních firem tvrdí, že zakázky od ČEPSu, stejně jako od ČEZu, získává hlavně klub vyvolených dodavatelů na základě dobrých vztahů jak na samotný management státních energetik, tak na politiky, kteří mají na zmíněné státní společnosti vliv. V tomto klubu má Křetínským ovládaný holding EP Industries (kromě Křetínského ho ze 40 procent vlastní J&T) výsadní postavení.
Spekulace o protekčních dodavatelích s politickou podporou posiluje fakt, že v dozorčí radě ČEPSu sedí od roku 2004 jako jeden ze zástupců státu také právník Vladimír Johanes. Tedy lobbista, který se léta pohybuje kolem státních energetických firem. Je dlouholetým kamarádem bývalého šéfa ČEZu Martina Romana, jemuž kdysi pomáhal budovat vazby na politiky. S někdejším sociálnědemokratickým ministrem průmyslu Milanem Urbanem přišel před lety jako poradce na ministerstvo průmyslu a přežil tam pak několik změn vlád i ministrů. Málokdo tak dokonale zná vztahy a vazby mezi politickými stranami, státními energetickými firmami a jejich prominentními dodavateli jako tento muž.
Prostor pro klientelismus v ČEPSu se v příštím období ovšem může ještě zvýšit. ČEPS totiž pro svůj rozjíždějící se 60- až 90miliardový investiční program změnil organizační strukturu. Po vzoru ČEZu, který má na dodávky velkých investičních projektů vlastní dceřinou firmu Škoda Praha Invest, založil také on svou investorskou dceru – ČEPS Invest.
ČEPS Invest vznikl vyčleněním útvarů „Realizace akcí“ a „Nákup“ z mateřské ČEPS a akvizicí inženýrské části společnosti Energotis ze Šumperka. Nákup skupiny specialistů, kteří pro stát v minulosti řídili například budování přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně v Jeseníkách, přišel podle informací Insideru asi na 100 milionů korun.
Mohl to být EGEM
„Dceřiná firma ČEPS Invest zajišťuje pro mateřskou společnost technická a projektová řešení staveb, související komplexní inženýrské činnosti a účinnou kontrolu oblasti řízení investičních akcí a dodávek,“ říká mluvčí ČEPSu Tereza Soukupová. Jinými slovy, ČEPS Invest má – stejně jako Škoda Praha Invest v případě ČEZu – na starosti kompletní dodávku jednotlivých investičních projektů.
Má při tom mnohem volnější ruce než matka: Dceřiná firma na rozdíl od externích dodavatelů nemusí o zakázky na služby pro vlastní matku soutěžit. Může si ale na ně brát vlastní subdodavatele. A ty už nemusí vybírat klasickými veřejnými soutěžemi jako běžná státní firma. ČEPS Invest, který funguje od začátku loňského roku, také podle Věstníku veřejných zakázek zatím žádné veřejné výběrové řízení neuspořádal.
Původně ČEPS zvažoval ještě jinou variantu, jak si pořídit dceřinou firmu na řízení investičních projektů: před třemi lety, když se investiční program začínal chystat, chtěl ČEPS stejného cíle dosáhnout převzetím Křetínského společnosti EGEM.
Koupi EGEM tehdy prosazoval šéf ČEPSu Vladimír Tošovský. Pro Křetínského a jeho partnery z J&T by šlo o fantastický obchod. Když v roce 2008 kupovali od původních vlastníků firmy EGE-montáže a EGE-Energovod, jejichž spojením vznikl EGEM, zaplatili za ně 640 milionů. V roce 2010 se v souvislosti s akvizicí EGEM mluvilo o kupní ceně kolem 1,5 miliardy.
Plán ale narazil u šéfa dozorčí rady ČEPSu Tomáše Hünera. „Přišlo mi absurdní, aby stát kupoval za velké peníze firmu, jejíž cena vyskočila právě díky státním zakázkám. A u které, když stát chce, může omezením přísunu zakázek zase hodnotu srazit,“ prohlásil Hüner. Z prakticky domluveného obchodu tak nakonec sešlo.
Touha po Temelínu
Velká část investic, jež ČEPS plánuje – až 40 miliard korun –, je určena na rozvoj přenosových linek. Osmnáct miliard má jít na budování nových rozvoden.
Miliardové projekty nových vedení jsou určeny mimo jiné i pro nově budované elektrárny. ČEPS už prakticky dokončil dvě nové přenosové linky, jež zajišťují vyvedení nových kapacit z modernizované elektrárny ČEZu v Ledvicích a z nedávno dokončené paroplynové elektrárny ČEZu v Počeradech. Ty ale zatím nejsou plně využité, takže investice do nich vložené zatím nepřinášejí státu očekávaný efekt.
Výstavba Ledvic má totiž už zhruba dvouletý skluz, nové paroplynové Počerady postavené za 17 miliard korun se ČEZu v dnešní době vzhledem k nízkým cenám elektřiny vůbec nevyplatí spouštět a není jasné, kdy se rozjedou. Do nových drátů tak není co pouštět.
Může se stát, že podobný osud bude mít i plánovaná 60kilometrová přenosová linka pro nové temelínské bloky. Přestože je stále méně jasné, zda a kdy se budou reaktory v Temelíně budovat, připravuje ČEPS už nyní stavbu vedení, jež je má připojit na rozvodnou síť. Podle zdrojů z ČEPSu firma už začala vykupovat pozemky a chystá studii EIA.
První náklady se tak rozbíhají a ČEPS počítá s tím, že by měl linku dostavět tak, aby mohla začít fungovat po roce 2022, kdy se původně se spuštěním nových temelínských bloků počítalo. Dodržení termínu je ale čím dál méně pravděpodobné, nedávno prohlásil dokonce už i ministr průmyslu Martin Kuba, že nové jaderné bloky nebude Česko potřebovat dřív než v roce 2030. ČEPS zatím s přehodnocením svého investičního plánu nepočítá. Což je dobrá zpráva pro Křetínského i další podnikatele v elektromontážní branži.
Zuzana Kubátová
