Objev dne – Spisovatel Václav Klaus si ke svému prezidentskému platu připisuje i stotisícové částky, aniž by je musel komukoli přiznávat.
Insider na to přišel, když se – pár dní předtím, než Klaus vstoupí do svého posledního roku v úřadu - zaměřil na prezidentovy příjmy.
Klaus není žádný Michal Viewegh. Ani počtem prodaných knih, ale ani tím, jaké tajnosti se dělají kolem jeho výdělků.
Hlava státu - na rozdíl od poslanců, senátorů a členů vlády - nemusí zveřejňovat přehled o majetku, i když ho prokazatelně zvětšuje i díky tomu, jaký post zastává.
Je známo, že vydání knihy Modrá, nikoli zelená planeta sponzoroval ruský koncern Lukoil. Insider ale zjistil, že Klaus má víc takových dárců. Ve Slovinsku to podle nového zjištění byla velká papírna, která už dnes – po změně vedení firmy - na svém webu přísahá na zelené technologie. Papírna Vipap Videm Krško, největší v zemi, která ovládá celý balkánský region, zaplatila u Klausovy knihy překlad a papír.
„Modré, nikoli zelené planety, která již byla přeložena do osmnácti jazyků, se prodalo v České republice více než dvacet tisíc kusů. Ve světě pak dalších několik tisíc,“ řekl prezidentův mluvčí Radim Ochvat.
Klaus výrazně ušetří za propagaci svých literárních děl. Nejednou zvládl představení knihy v rámci svých oficiálních zahraničních cest placených z veřejných peněz.
Na svém webu se Klaus pochlubil, že spis Evropská integrace bez iluzí se stala rovnou bestsellerem, prodalo se už 11 tisíc výtisků.
Když dojde řeč na příjmy z knih, sdílnost Hradu klesá. Otázky ohledně výše vedlejších příjmů nechal mluvčí Ochvat bez odpovědi.
V evropských zemích v internetových obchodech stojí Klausova „Planeta“ průměrně solidních 20 euro, tedy 500 korun. Prodeje provokativní publikace nejsou zanedbatelné.
Insider oslovil Klausovy zahraniční nakladatele. Jakob Kvist z dánského People’s Press napsal, že od roku 2009 prodal 1600 výtisků „Planety“ (v cizích jazycích bývá překládaná pod názvem „Modrá planeta v zelených okovech“). „To pro nás znamená průměrný zisk. Ani velký úspěch, ale není to ani špatné,“ napsal Kvist, jehož nakladatelství vydává literární všehochuť. „Ekonomické náležitosti spolupráce s autorem jsou ale soukromou záležitostí,“ odrazil dotazy na smluvní podmínky vydání knihy.
Hrad nicméně sám sdělil, že vydání v Dánsku sponzorovala tamní investiční banka Saxo Bank.
Pokud u Klause nakladatel zachoval obvyklou sazbu 15 procent ze zisku, pak jen na dánském vydání Klaus tržil 120 tisíc korun. A to samozřejmě není vyloučené, že nakladatelství nejdřív muselo zaplatit za autorská práva.
Že prezident za knihy inkasuje honoráře jako každý jiný autor, potvrdil mluvčí slovinského nakladatelství Mladinskaja knjiga Mojca Hribar. „Ano,“ odpověděl bez dalších detailů mluvčí firmy.
Podle zákona jsou Klausovy literární „brigády“ v pořádku.
„Zákon nezakazuje prezidentovi vedlejší příjmy, které ho nestaví do střetu zájmu, tudíž může publikovat, přijímat honoráře za přednášky nebo pokud bude chtít, třeba i hospodařit na farmě,“ řekla Helena Navrátilová, bývalá daňová poradkyně Václava Havla, zesnulého prvního prezidenta samostatného Česka.
Na první pohled se Klaus řadí vedle mnohé další světové státníky, o jejichž knihy je prostě zájem. Jenže je tu jeden zásadní rozdíl. Světoví politici vydávají knihy zpravidla až po odchodu z veřejné funkce, Klaus je ve výlohách knihkupectví coby veřejný činitel. Například americký prezident Barack Obama má k literární tvorbě také blízko. Vydal už dvě knihy, Cesta za sny mého otce (poprvé vydáno 1995) a Smělost naděje (2008). Po zvolení ale žádnou.
