Objev dne - V říjnu loňského roku požádala vládní úřednice Jana Nagyová svého známého generála a tehdy ještě šéfa vojenské tajné služby Ondreje Páleníka, aby pro ni jeho lidé sledovali manželku premiéra Nečase. Tak nějak zatím policie zdokumentovala začátek případu, v němž s pomocí odposlechů odhalila skandální zneužití vojenské tajné služby.
Z vyšetřovacích dokumentů také víme, že vojenští špioni byli na drátku vládní úřednice ještě téměř další půlrok a minimálně do letošního dubna ji osobně o výsledcích své práce informovali.
Přesněji nebyly vztahy mezi Nagyovou a špičkovými generály ještě veřejnosti popsány, Insider se alespoň pokusil za pomoci svědectví zpravodajských zdrojů a bývalých důstojníků z velení armády zrekonstruovat pravděpodobný scénář této skandální „operace“.
Osloven Páleník
Jana Nagyová si dohodla sledování Nečasovy manželky s generálem Páleníkem. S mužem, který v té době věděl, že ze svého postu v čele tajné služby přechází na strategické místo předsedy Státní správy hmotných rezerv. Páleník tam nastoupil od loňského listopadu, ale už více než měsíc se vědělo, že v tajné službě končí, a ani on sám se novým postem nijak netajil, stejně jako tím, že jej „dostal od Nečase.“
Dnes už se rýsuje jako zřejmé, že na věci „od Nečase“ měla Jana Nagyová značný vliv. Na její pokyn byli do prestižních státních postů dosazováni jí loajální lidé. „Anebo také odvoláváni, pokud se jí znelíbili,“ přidává svědectví jeden z bývalých ministerských náměstků, který nepřízeň Nagyové pocítil na vlastní kůži a dnes je bez práce.
Když pak Páleníka vystřídal v čele vojenské tajné služby Milan Kovanda, agendu od Nagyové si předali a sama první vládní sekretářka se – jak zachytila policie – s někdejším hrdinou afghánských a iráckých válečných operací setkala. Výsledkem bylo, že Kovanda v nezákonném sledování pokračoval a pak až do tohoto dubna o něm Nagyovou informoval.
Spolubojovníci z Afghánistánu
Že bylo předání štafety tak hladké, znalce poměrů v armádě nepřekvapuje. Milan Kovanda byli s Ondrejem Páleníkem dlouhá léta spojeni. Když stál Páleník v čele armádních speciálních sil, dělal mu Kovanda náčelníka štábu. A totéž platilo při nasazení speciálů v Afghánistánu. Páleník odešel do čela vojenského zpravodajství a Kovanda na generálovo doporučení zaujal jeho místo u speciálů. Na chlup stejné střídání stráží se konalo, když Páleník opouštěl koncem loňského roku post ředitele vojenského zpravodajství – vystřídal ho opět Kovanda. Takže s trochou cynismu lze také o sledování Radky Nečasové říct, že co opustil Páleník, převzal Kovanda.
Znalci poměrů k tomu všemu říkají, že sled těchto výměn může mít i ten účel, že druhý prvnímu vždy přikryl záda. Podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého se však Kovanda nechal do hry u Nagyové zatáhnout kvůli své nezkušenosti, naivitě a už zmíněné důvěře ke spolubojovníkovi z Afghánistánu. "A snad dokonce i věřil, jak nyní říká, že to dělal pro republiku. Tomu se tedy opravdu říká naivita jako hrom!" říká Šedivý.
Nesu ten flash disc
O Kovandově nezkušenosti, anebo také závislosti na Páleníkovi, svědčí i to, že ani po několika měsících ve funkci nenechal dodatečně prověřit, zda je sledování Radky Nečasové vůbec zákonné.
„Dne 15. 4. 2013 generálmajor Ing. Milan Kovanda doručil Mgr. Janě Nagyové obálku s flash discem. Flash disc obsahoval záběry, sekvence,“ nechá nás do zákulisí skandální akce a Kovandovy úlohy nahlédnout policejní dokument, který Insider minulý pátek zveřejnil.
Kromě přátelských vztahů mezi generály přimělo Kovandu k tomu, aby převzal sledovací akci, i Páleníkovo doporučení, že s Nagyovou je dobré vycházet. Něco ve smyslu: Já to sledování rozjel, a pokud Nagyové vyhovíš i ty, budeš to mít u ní dobré. To, že u obou generálů sehrála své i pověst Nagyové jako velmi vlivné ženy, koneckonců připouští i poslanec ODS a předseda sněmovního výboru pro obranu Jan Vidím.
Proč padl Pohůnek
Mnohem složitější je v případu role ředitele odboru vnitřní kontroly a bezpečnosti vojenského zpravodajství Jana Pohůnka. Zjednodušeně řečeno – jde o kontrarozvědku v kontrarozvědce, která bdí nad riziky případného selhání špionů a nad dodržováním zákonů při operacích tajné služby.
Pohůnek je totiž všeobecně považován za brilantního zpravodajce, který má v malíku i ty nejmenší detaily zákonných podmínek činnosti a nasazení rozvědky. Proto s ním také Ondrej Páleník citlivé a neobvyklé přání Jany Nagyové konzultoval. „Bez dobrozdání Pohůnka by do toho Páleník nikdy nešel,“ říká jeden ze špičkových zpravodajských analytiků.
Pohůnek podle informací Insideru sledování Radky Nečasové dokonce napřed odmítl s tím, že je taková akce mimo kompetenci vojenské tajné služby, a tudíž je i nezákonná. Vojenské zpravodajství může sice v odůvodněných případech nasadit sledování osob, ale jen v případě vojáků či zaměstnanců vojenské správy. A také pouze se souhlasem ministra obrany.
Pro všechny znalce vnitřního prostředí Vojenského zpravodajství je však záhadou, proč plukovník Pohůnek nakonec souhlasil.
„Jak ho znám, musel přání Nagyové a potažmo i Páleníka dlouho vzdorovat. To, že nakonec podlehl, muselo souviset s nějakým ředitelovým přáním či možná prosbou, aby našel „nějaký zákonný důvod“, jak Nagyové vyhovět. Rozkaz by Pohůnek určitě odmítl,“ konstatuje člověk, který obviněnou trojici Kovanda, Páleník, Pohůnek dobře zná.
Páleník s Pohůnkem jsou podle zdroje Insideru stále přesvědčeni, že před soudem sledování Radky Nečasové ustojí a obhájí. Jen málokdo se totiž prý vyzná ve zpravodajské legislativě tak skvěle jako právě Pohůnek. Pokud tedy opravdu našli zákonnou cestu (respektive díru v zákonech), která jim umožnila sledovat Radku Nečasovou, tyto argumenty nepochybně použijí jako trumf. Ale až u soudu. „Bude to ještě bitva,“ míní jeden z elitních zpravodajců.
Naproti tomu je třeba připomenout, že se Jan Pohůnek zatím chová, jako by si chybu uvědomil – obvinění neodmítá a ani se neodvolal.
Memento tří generálů
Zítra se má skandálem zabývat poslanecká komise pro kontrolu vojenského zpravodajství.
Měla by si připomenout, že dnešní skandál není ojedinělý a že už dříve měli poslanci náznaky, jak jsou některá místa Vojenského zpravodajství prohnilá.
Stačí si jen připomenout příběh, kdy Vojenské zpravodajství před několika lety neochránilo a nevarovalo generály Josefa Sedláka, Jiřího Halašku a Josefa Prokše, že se v jejich blízkosti pohybuje ruský špion Robert Rachardžo. „Vojenské zpravodajství sehrálo až podezřele aktivní roli při jejich odvolávání. Avšak nevarovalo české generály, třebaže Rachardža dlouho sledovalo. I ochrana vlastních lidí přece patří k práci rozvědky, a ne jen jejich sledování a čekání na to, co se z toho vyvine,“ připomíná už citovaný Jiří Šedivý.
O generálu Josefu Sedlákovi s bezkonkurenční vojenskou praxí se přitom hovořilo jako o jistém náčelníkovi generálního štábu. „Tehdejší minstr obrany Barták mě stáhl z bruselské centrály NATO a v přítomnosti Ondreje Páleníka a náčelníka generálního štábu Picka na mě řval, že si musím být vědom, čeho jsem se dopustil, a pokud si okamžitě nepožádám o odchod do civilu, do Bruselu už neodjedu a propustí mě bez finanční výsluhy,“ vzpomíná Sedlák.
Zeptal se tedy ředitele rozvědky, který se díval do počítače, čeho se vlastně dopustil, a také on prý vykřikoval něco o jasných důkazech. „Žádné mi ale neukázali. Podíval jsem se tedy na Vlastimila Picka – současného ministra obrany. Jen sklonil hlavu a mé propuštění bez slov podepsal. Nemělo smysl se dál bránit, a tak jsem s vyhazovem souhlasil. Hovořit o tom mohu vlastně až dnes, protože mě zavázali slibem mlčení, pod hrozbou drakonických sankcí,“ dodává kdysi velmi perspektivní generál v záloze Sedlák.
Jan Gazdík
