Reportáž – Zpoza palet se slisovaným hliníkovým odpadem najednou vykoukne černá limuzína. Žádné audi nebo mercedes, ale šestimetrový prodloužený Lincoln Town Car. „To je, co? Jezdí nám sem hodně obchodních návštěv, tak je vozíme tímhle. A obvykle to pro ně bývá silný zážitek,“ směje se Filip Plevač, 39letý ředitel společnosti Moravia Cans.
Není divu, ve společnosti na aerosolové obaly jen pár kilometrů od slovenských hranic by limuzínu z New Yorku čekal málokdo. Jenže ikonický kolos se k firmě celkem hodí – on by totiž málokdo čekal i to, že se v Bojkovicích na úpatí Bílých Karpat ročně „narodí“ přes tři sta milionů nádobek na deodoranty, laky na vlasy či osvěžovače. Ty odsud míří do Austrálie, Latinské Ameriky, Spojených států a celé EU.
„V Evropě jsme jeden ze tří největších výrobců, máme zhruba desetinu trhu,“ vysvětluje před moderní halou Filip Plevač. Ambiciózní, soutěživý manažer vede podnik pátým rokem: „Baví nás porážet zahraniční konkurenci na hlavu. Jsme v tom dobří.“
To, co může znít jako nabubřelost, má oporu v číslech: roční obrat Moravia Cans je 1,5 miliardy korun, v roce 2012 byla ziskovost zhruba deset procent a loni se ještě zvýšila, přesná čísla firma ale zatím zveřejnit nechce. „V plánu je zvednout obrat ke třem miliardám,“ dodává vystudovaný strojař.
Pokud vše půjde, jak má, v příštích třech letech chce firma investovat do svého rozšíření zhruba miliardu a nabrat další stovku lidí, teď jich má čtyři sta.
Procházka podnikem je jako průlet kosmetickým vesmírem – Rexona, Axe, Adidas, Dove, Scholl… V „aerosolce“, jak provozu říkají místní, probíhá celý proces výroby. Z hliníkových kalot se na lisu protlačí dutinka, která se následně potiskne, vytvaruje, případně se do ní vlisuje reliéf, a zabalí.
Koncerny jako Unilever, Henkel či Procter & Gamble si pak nádobky už jen naplní a osadí rozprašovačem. Je pravděpodobné, že skoro každý Čech párkrát do roka vezme do ruky nějaký výrobek z bojkovické fabriky, aniž by to věděl.
„Naše výrobky jsou výrazně lehčí než konkurenční a splňují všechny normy. Snažíme se být hodně napřed,“ říká ředitel a přitom ukazuje, jak robot rovnající prázdné nádoby pozná díky laserovým snímačům, že se někdo moc přiblížil, a automaticky zpomalí.
Ačkoli Moravia Cans jede ve čtyřsměnném režimu, její kapacity nejsou plně vytížené, ve skladech má uloženého víc zboží, než by velela distribuční logika.
Proč? „To je záměr. Kdyby se cokoli stalo, nechceme, aby to naši klienti poznali. A ty výrobní kapacity jsou kvůli výzkumu,“ odhaluje Filip Plevač další důvod, proč Moravia Cans není tak úplně obyčejná firma.
Ročně totiž investuje desítky milionů do vědy a výzkumu, má podaných několik patentů, spolupracuje s vysokými školami. „Když pojedeme na plný výrobní výkon, ustrneme. Proto si necháváme část kapacit volnou, abychom mohli zkoušet nové věci, které sami vymýšlíme,“ dodává ředitel.
Společnost si dokonce pořídila loni a letos nové technologie za 120 milionů korun čistě kvůli testům a vývoji. Loni navíc začala nabízet výzkum jako službu jiným firmám, utržila za to několik desítek milionů. „Jsou mimořádně šikovní, byla jsem nadšená,“ chválí Moravia Cans i Rut Bízková, šéfka Technologické agentury, která finančně podporuje spolupráci akademického a komerčního sektoru a zavádění inovativních postupů do výroby.
„Jsme vlastně taková rodinná firma. A hlavně díky majitelům, kteří vytyčili směr a kteří například hodně podporují náš důraz na výzkum, jsme tam, kde jsme,“ chválí si spolupráci s britskými vlastníky ze společnosti Seaford Limited ředitel Plevač.
Vůbec stěžování si jako by v Moravia Cans bylo zakázané. Dokonce i když dojde na hledání zaměstnanců, což je bolavé téma většiny českých továrníků. „Nemáme problém najít lidi, naopak na některé pozice máme přetlak a lidé se k nám hlásí,“ tvrdí personální ředitelka Markéta Holíková.
Ostatně za motivační programy a práci se zaměstnanci, již v rámci managementu vymýšlí, už bojkovická společnost Moravia Cans dostala několik regionálních ocenění – například v soutěži Zlínského kraje o férovou firmu.
Luboš Kreč
