Nejhorší situace je na severu Gazy, kde lidé v téměř dvou třetinách domácností uvádějí, že deset dní z měsíce vůbec nejedí. Ve zbytku pásma to platí pro třetinu domácností. Škody, které způsobila invaze, znemožňují lidem také přístup k vodě i hygieně. V centrech pro lidi, kteří nemají vlastní zázemí, připadá jedna sprcha na 3 tisíce lidí a jedna toaleta na jeden a půl tisíce lidí, ukazuje zpráva iniciativy IPC.
Situace je nicméně kritická už nyní. „Už jsou reportovány i případy úmrtí hladem, protože dodávky potravin a dalších úplně základních potřeb jsou naprosto minimální oproti tomu, co by bylo potřeba, aby do Pásma Gazy proudilo,“ uvedla pro iRozhlas manažerka komunikace Charity ČR Lenka Pipková.
Důvodem jsou i velké škody na místní zemědělské infrastruktuře. Takřka polovina polí je zničená a k těm, co nejsou, se zemědělci nemohou kvůli poškozeným cestám, vojenským blokádám a bojům dostat. Navíc jim chybí základní potřeby pro pěstování plodin, jako je palivo, semínka či hnojiva.
Do Gazy humanitární pomoc proudí, ale ve velmi omezeném množství. Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN pomoc komplikují uzavírky silnic, blokády, ale hlavně ozbrojené útoky na konvoje i zadržování personálu. „Odhaduje se, že dlouhodobě by bylo potřeba do Gazy dostávat zhruba 300 kamionů denně s dodávkami potravin,“ uvedla Pipková z Charity ČR.
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk uvedl, že „izraelské omezování dovozu a distribuce humanitární pomoci palestinským civilistům v Pásmu Gazy by mohlo být považováno za válečnou strategii, a tudíž za válečný zločin“.
Izrael svou vinu na nedostatku humanitární pomoci odmítá a viní z něj humanitární organizace a OSN, které prý nejsou schopny pomoc zajistit a rozvést.
„Nic neospravedlňuje akt Hamásu, ale ani nic neospravedlňuje kolektivní trest vůči palestinskému lidu,“ reagoval generální tajemník OSN António Guterres na útok palestinského teroristického hnutí Hamás ze 7. října loňského roku, ale i následnou izraelskou ofenzivu v Pásmu Gazy.