Projekt Čistý festival funguje již pět let a za dobu svého trvání si připisuje zatím samé úspěchy. Díky němu mají návštěvníci letních hudebních festivalů možnost třídit odpad hned na dvaadvacet letošních akcích. Za zájem o recyklaci lze navíc získat body, které jsou následně směnitelné za věcné dárky.
Iniciátor projektu, nezisková obalová společnost EKO-KOM, navíc neustále přichází s novými vylepšeními, jako jsou interaktivní expozice o třídění a druhotném zpracování odpadu nebo systém speciálních barevných košů určených na třídění odpadu, které budou označeny viditelnými vlajkami. Pro letošní rok se tváří projektu Čistý festival stal hudebník Dan Bárta, který třídění odpadu považuje za naprostou samozřejmost.
V roce 2012 ses stal tváří projektu ČISTÝ FESTIVAL. Proč ses rozhodl podporovat třídění odpadu?
Na festivalech jsem se v závějích kelímků nejednou zeptal sám sebe, kam se to asi všechno vysype. Dnes si už taky v podstatě neumím představit Středoevropana, který by se rozhodl nepodporovat třídění odpadu. Navíc se tu a tam angažuji v oblasti ochrany přírody a občanské odpovědnosti k prostředí, i když to zní jako suchařina.
Vyzkoušel sis někdy třídění odpadu na letních festivalech?
Popravdě si teď nedokážu vybavit, jestli jsem se na festivalech setkal s popelnicemi šedivými, nebo barevnými. Na druhou stranu, jakmile vidím barevný kontejner, odpadky už rozděluju automaticky. Reflexivně oddělím krabku od cigaret, celofánek sem, box zase tam a staniol … ten třeba taky tam.
A co doma, třídíš tam odpady?
Třídím, samo sebou. Přiznávám, že poslední dobou trochu zanedbávám papír, ale snažím se. Dokonce i suším pečivo a vaječné skořápky mámě pro slepice, ale na to jsem zvyklý. To se u nás dělalo, co si na sebe pamatuju.
Jaké výrobky by měly vzniknout z recyklovaného odpadu, který vytřídíš?
Těžká otázka, nevím, nepřemýšlel jsem o tom. Recykloval bych asi na výrobu obalů. Lidi potřebují mít každou volovinu zabalenou zvlášť, asi jim to připadá luxusní. Teď mě ale napadá, jestli by se nedala z pet lahví udělat třeba recyklovaná krabička na cédéčka.
Hodně cestuješ po světě. Setkal ses někdy s nějakým zajímavým způsobem třídění odpadů?
Upřímně řečeno, jezdím hlavně do destinací, kde si lidé s takto civilizovanými návyky hlavu moc nelámou. Takže jsem se setkal spíš s neuvěřitelným bordelem. Ve Swazilandu, tedy na hraničním přechodu z JAR do Swazilandu, vám všechno, co si koupíte, zabalí do černého mikroténového pytlíku. Chlápek si koupí pikslu piva, prodavačka mu ji strčí do pytlíku. On zaplatí, ujde metr, pikslu z pytlíku vyndá, pytlík odhodí. Z každého stromu vlají desítky černých igelitek jako smuteční fábory, lidé jsou hubení, tak zvláštně bezprizorní, každý třetí je HIV pozitivní.
V takovém prostředí třídění odpadů jistě není tím nejpalčivějším problémem.
Se zajímavým přístupem jsem se setkal také v Indii, ve městě Munnar. V hotelu je tam v každém pokoji koš vyložený igelitem. Ráno přijde hodný mladík, usmívá se na celý vesmír, pytel vymění za čistý, prázdný. Všechny ty zpola plné sesype do velkého koše a začne třídit. Vyndá všechny velké petky, vyhrabe víčka a lahve pečlivě uzavře. Pak je jednu po druhé nahází s rozmachem a dojemnou vážností přímo do proudu řeky.
Na kterých čistých festivalech se letos objevíš a s jakými hudebními projekty?
S Alicí hrajeme na dvou z nich, takovou retro chvilku si uděláme, v Žamberku a ještě někde.
Vzkázal bys něco návštěvníkům festivalů, kteří třídí odpady?
Vlastně nic moc, jen, že stejně jako oni věřím, že to je k něčemu dobré.
A nějaký vzkaz pro ty, co ještě na fesťácích netřídí?
Prubněte to, schválně, co se stane!
