Praha - Uplynulých pět let jezdili čeští zoologové pravidelně do Senegalu. Když se řekne, že z cest přivezli trus, není to žádné znevažování. Nasbírali totiž 17 000 vzorků trusu antilop, z něhož se dozvídají informace o životě těchto sudokopytníků.
Kromě toho čeští vědci v Senegalu zkoumali netopýry, kteří mohou přenášet nemoci. A také ptáky, parazity a další živočichy.
Opustit Dakar? Nikdy
V západoafrickém Senegalu se zatím žádný terénní systematický výzkum neuskutečnil, vysvětlil při setkání s pražskými novináři hlavní koordinátor českých zoologických expedic Petr Koubek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd v Brně.
"Mnoho zahraničních expedic radši dělalo výzkum v těsné blízkosti obydlených míst, klimatizace a vychlazeného piva," popsal situaci docent Koubek.
"Nepodařilo se nám ani získat ke spolupráci místní vědce a studenty. Společné bádání zkrachovalo na představě, že by museli odjet dál od hlavního města Dakaru, spát v buši a mít za to tak nízké diety jako my," vyprávěl Petr Koubek. Už představa, že by museli jet asi čtyři sta kilometrů autem a nikoli letět letadlem, byla pro senegalské odborníky i studenty nepřekonatelná.
Místní silnice, v nichž je jedna díra vedle druhé, jsou skutečně postrachem. Neumožňují větší rychlost než dvacet třicet kilometrů v hodině.
Trus vypovídá
Čeští vědci uskutečňovali svůj výzkum ve třech různých oblastech Senegalu, včetně tamního nejrozsáhlejšího národního parku Niokolo Koba o rozloze 9130 čtverečních kilometrů. Tam žijí vzácné antilopy, mezi nimi i západní poddruh antilopy Derbyho.
"Letecká pozorování, na nichž jsme se podíleli, ukázala, že jich tam žije necelých dvě stě jedinců," řekla účastnice expedic Pavla Hejcmanová z České zemědělské univerzity v Praze.
Jak uvedla, život vzácných zvířat je možné zkoumat vzdáleným pozorováním, a také průzkumem trusu. V období sucha se trus dostatečně nashromáždí, než jej odstraní termiti. Z toho se pak dá poznat, kolik antilop tam je a kudy se pohybují.
Analýzy trusu určí složení potravy; velikost trusu ukáže na stáří zvířete. Další data ještě vědci vyhodnotí podle vzorků trusu, které si přivezli.
Parazit podle plukovníka
Čeští zoologové, vědci i studenti, každý rok uskutečnili dvě až tři měsíční expedice se čtyřmi až šesti účastníky, celkem se jich vystřídalo dvacet osm, někteří do Senegalu jezdili opakovaně.
Spotřebovali ročně jeden a půl milionu korun od Grantové agentury Akademie věd.
Spolupráci s místními jim zajistily zejména úplatky. "Třeba řediteli, či přesněji veliteli národního parku Niokolo Koba, jsme dávali 1500 eur z našich diet," říká docent Koubek.
Pojmenovali pak po něm i jednoho dosud neznámého živočicha, kterého v Senegalu našli. Velitelem parku je plukovník Mame Ballu Gueye. Čeští vědci jeho jméno dali malinkému živočichovi Thelastoma gueyei. Možná nepřekvapí, že to je parazitická hlístice...
"Ochrana" před pytláky
Ochranu přírody má v Senegalu na starosti armáda. Musí bojovat s pytláky, kteří v rezervacích řádí. A proto ozbrojení vojáci doprovázeli i české vědce.
"Jednou jsme šli v noci vybírat pasti na drobné hlodavce. Narazili jsme na pytláky, a někdo z nich vystřelil z kulovnice, možná naším směrem, možná do vzduchu jako varování," vypráví docent Koubek. "Voják vypálil jako odpověď dávku ze samopalu. Vzápětí z úplně jiné strany zazněly další výstřely z kulovnice. Pytláci byli kolem nás. Rychle jsme se vrátili na naši základnu."
Příběh ovšem pokračoval. Když se pak vědci, spící na zemi před místní chatrčí, ráno probudili, zjistili, že vojáci, kteří je "chránili", se radši zabarikádovali v chýši a nevylézali...
DNA ukáže cesty nákazy
Zoologové v Senegalu zkoumali také netopýry a kaloně. "Některé jejich druhy se dají rozeznat jen podle DNA, jejíž vzorky teď porovnáváme s údaji jiných ústavů," líčí další účastník zoologických výprav Jaroslav Červený z Ústavu biologie obratlovců.
Netopýři mohou přenášet viry smrtelných krvácivých horeček Ebola nebo Marburg i další choroby. Když tedy vědci určí, kde se kteří netopýři vyskytují, zjistí tím současně, kde se může která jimi přenášená choroba vyskytovat.
Podobný smysl mělo i studium krys. Zatímco v Evropě krysy dávno ustoupily svým dravějším příbuzným potkanům, v Africe je tomu naopak - tam krysy převažují.
"Krysy sem zavlekli portugalští mořeplavci v 15. století, a s tím, jak se šířil obchod, se rozšířili i tito hlodavci," vysvětluje jiný účastník expedic Adam Konečný z Ústavu biologie obratlovců. "Žijí pouze v příbytcích lidí, ne v přírodě. Díky našim genetickým testům můžeme teď lépe určit, jak se šířily a šíří."
Což má význam i pro poznání možných postupů chorob, které krysy přenášejí.
Zachráněný loket
Posluchač doktorského studia Adam Konečný byl za celých pět let jediným účastníkem výprav českých zoologů do Senegalu, který vážněji onemocněl.
"Šlo o bakteriální infekci. Možná právě z pitvané krysy. Byl jsem sice opatrný, ale stejně na to zvíře sedají mouchy a pak lezou po vás, i po rozškrabaných ranách od komářích štípanců," připouští.
Nákaza se projevila horečkami a oteklým, hnisajícím loktem. Ale Adam Konečný zrovna odjel ze Senegalu na konzultace do Francie. Takže ihned putoval do nemocnice specializované na tropické choroby. Tam dostal infúze silných antibiotik, loket mu rozřízli a vyčistili.
"Říkali mi, že jsem o ruku mohl přijít. Ale naštěstí mi zůstala," říká a lehce si přejede dlaní druhé ruky po loktu, na němž se stále rýsuje jizva.
