Historie - Hydroplán odlétal z Norska a směřoval na Špicberky. V šestičlenné posádce seděl i Roald Amundsen, nejznámější a nejúspěšnější polární výzkumník všech dob. Chtěl se připojit k akci na pomoc trosečníkům z havarované italské vzducholodi Italia. Mezi nimi na záchranu čekal i jeden nadějný český fyzik.
Amundsenův hydroplán však při letu zmizel, zřejmě ztroskotal v mlze nad Barentsovým mořem. Jeho plovák se později našel, upravený jako záchranný vor. Ale bez lidí.
Roald Amundsen zemřel tak, jak celý život žil. Dobrodružně. Stalo se přesně před osmdesáti lety.
Jako datum jeho smrti se obvykle uvádí 18. červen 1928, kdy hydroplán startoval. Některé publikace zmiňují 19. červen, kdy bylo letadlo prohlášeno za pohřešované. Možná bojoval i déle, jak naznačuje upravený plovák hydroplánu. Jeho život se prostě nevejde do puntičkářských encyklopedických kolonek.
Magnetický pól putuje
Amundsen se narodil roku 1872 v norské námořnické rodině, ale slíbil matce, že se dá na bezpečnější živnost a bude lékařem. Když matka zemřela, bylo Amundsenovi 21 let a odešel z univerzity. Na moře.
V pětadvaceti letech poprvé zažil zimu v Antarktidě na palubě lodi Belgica. Stal se kormidelníkem, zbrázdil všechna moře, ale hlavně ta polární. Mezitím se doučoval fyziku, astronomii a geodézii na německých observatořích.
Objev, že severní magnetický pól Země není na jednom místě, ale přemisťuje se, ho stál dvě zimy strávené v lodi Gjoa zamrzlé v polárním ledu (v zimě 1903-1904 a 1904-1905). Ocelové plavidlo, původně určené pro lov tuleňů, pouze se sedmičlennou posádkou úspěšně proplulo Severozápadním průjezdem mezi Atlantikem a Pacifikem v Arktidě. Před ním se o to pokoušela výprava Angličana Johna Franklina se 135 muži v polovině 19. století. Všichni tehdy zahynuli.
(Na doplnění: Severní magnetický pól, tedy místo, v němž zemské magnetické pole směřuje přímo dolů, se přesně nekryje se severním pólem, neboli místem, kudy prochází pomyslná zemská osa. Magnetický pól neustále mění svou polohu o zhruba deset až čtyřicet kilometrů ročně, ale zůstává v polárních oblastech.)
Vítězství na jižním pólu
Amundsen měl velký cíl: být prvním člověkem, který se vstoupí na severní pól. Když ovšem sháněl peníze na výpravu, což šlo pomalu, dozvěděl se, že na severní pól už vstoupili jiní.
Prvenství si nárokovali Američané Frederick Cook a Robert Peary. Dnešní poznatky říkají, že Peary byl roku 1909 opravdu na severním pólu první; záznamy Cooka jsou nepřesvědčivé.
Nicméně Amundsen pochopil, že když chce být někde on sám první, musí to být na jižním pólu.
Závodil s Robertem Scottem. Tento Angličan, špičkový polární badatel, se k jižnímu pólu vypravil s motorovými saněmi taženými navíc poníky. Selhalo to, poníci hynuli.
Amundsen ze svých dřívějších zkušeností v polárních oblastech věděl, že Eskymákům se pro pohyb na ledu osvědčují sáně tažené psy, kteří se dají v případě potřeby sníst. A s nimi dosáhl jižního pólu. Bylo to 15. prosince 1911.
Když na jižní pól dorazil Robert Scott, bylo to 18. ledna 1912, našel tam Amundsenův stan a zprávu, kdo tam byl první. Musel to být hrozný šok. Ale už o tom nikomu nepověděl. Při návratu zpět všichni lidé ze Scottovy výpravy v březnu zemřeli.
Spor s Nobilem
Svět rozvíjel techniku. Vzducholodě závodily s letadly těžšími než vzduch, o to, kdo ovládne oblohu. Italský generál Umberto Nobile v květnu 1926 využil vzducholoď nazvanou Norge pro let nad severním pólem, jehož se Amundsen účastnil. Po návratu vznikly mezi oběma osobnostmi spory, kdo si zaslouží víc uznání: Nobile jako pilot, nebo Amundsen jako vůdce expedice.
Oba špičkoví výzkumníci se rozešli ve zlém.
Nobile pak připravil novou expedici. Jeho vzducholoď Italia přeletěla v roce 1928 severní pól. Na její palubě byl také nadějný český fyzik, třicetiletý František Běhounek. Ten se tak stal prvním Čechem, který nad severním pólem přeletěl.
Při návratu vzducholoď ztroskotala. Deset lidí, včetně Nobila a Běhounka zůstalo na ledu.Jeden z nich na místě zemřel, další zahynul při pokusu jít pro pomoc.
Ostatních šest členů posádky vzducholodě ve zbytku plavidla vítr odvál dál. Hlavní inženýr Ettore Arduino, kterého odnášel vítr, okamžitě pochopil situaci a naházel na led všechny užitečné věci, které měl po ruce a které lidem dole mohly pomoci přežít. Pak ve zbytku vzducholodi odletěl a nikdo jej, stejně jako zbytek posádky, už nikdy nespatřil.
Běhounek to přežil
Ztroskotaná posádka si postavila stan, vysílala rádiové signály a čekala na záchranu. Mezi těmi, kdo spěchal na pomoc, byl i Roald Amundsen, navzdory dřívější neshodě s Nobilem.
Ale nedoletěl.
Po složitých peripetiích zachránil osádku vzducholodě po sedmi týdnech pobytu na ledové kře sovětský ledoborec Krasin.
Na pevninu odvezl i Františka Běhounka, který se pak stal v Československu akademikem v oboru radioaktivity látek, byl profesorem na Karlově univerzitě a pak na pražské technice, vedl Státní radiologický ústav. Zemřel v roce 1973. Ale české dobrodružné duše jej znají. Stihl totiž napsat několik docela čtivých sci-fi knížek. Jedna nevycházela z jeho fantazie. Jmenovala se Trosečníci polárního moře (původně vyšla jako Trosečníci na kře ledové) a byla přímo z jeho života.
| Další články z rubriky věda najdete zde. |
