Liberec/Praha - Tanky, obrněné transportéry a další vojenská technika dorazily do Liberce 21. srpna 1968 kolem druhé hodiny ranní a ještě ten den tekla v ulicích města krev.
Liberecké ulice zaplnily v krátké době stovky lidí, kteří proti přítomnosti cizí armády bouřlivě protestovali. Okupační jednotky se skládaly ze sovětských vojáků dislokovaných v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) a v Polsku. Přes Liberec směřovali k Praze. Jejich cesta vedla kolem Šaldova divadla, hlavní pošty a radnice na hlavním náměstí, které se v té době ironicky jmenovalo Bojovníků za mír (dnes náměstí Dr. Edvarda Beneše).
Jak vzpomíná Petra Erbanová, tehdy dvacetiletá, před radnicí se kolem tanků shromáždil dav lidí: "U radnice jich byla spousta. Křičeli, nadávali, hrozili pěstmi. Několik lidí házelo z lešení radnice na projíždějící tanky rajčata. Nikdo se ale nechoval násilně."
O tom, co se před radnicí odehrálo jen o chvíli později, nevěděla. S kamarádkou pokračovala ulicí 5. května v cestě do práce na dnešní Šaldovo náměstí: "Kousek za námi se objevil tank. Z něj vykukovali dva vojáci. Začali po nás všech střílet. Prchali jsme proto do malého podloubí. Chtěla jsem utéct, ale najednou jsem upadla. Koukla jsem se na nohu a z ní se řinula krev. Měla jsem roztržené lýtko, nemohla jsem se na tu nohu postavit, byla jak kus hadru," popisuje Petra Erbanová. Před dalšími střelami ji zachránili dva muži, kteří ji schovali do vchodu jednoho z domů a poté odnesli na rukou do nemocnice.
V té době došlo před radnicí ke krveprolití. Jako zázrakem ho přežil tehdy čtyřiadvacetiletý Petr Šída, a mohl proto nepřiměřenou reakci sovětských vojáků na protesty místních obyvatel popsat.
Vojáci začali z bezprostřední blízkosti pálit do davu a Petra Šídu zasáhlo celkem sedm střel. Měl prostřelená obě kolena, dvakrát levou holeň, levé chodidlo, lehké střelné zranění měl i na paži a nejvážněji byl zraněn v oblasti pánve.
Video: Petra Šídu 21. srpna 1968 sedmkrát v Liberci postřelili
V nemocnici měl ono osudové ráno 21. srpna 1968 službu MUDr. František Plhoň. O obsazení Československa se dozvěděl cestou do práce. Když dorazil do nemocnice, už se operovalo na osmi stolech a desítky zraněných čekaly trpělivě na ošetření.
BOX: Liberecké oběti okupace
- BŘEZINA Vincenc (67 let): Zasypán zborceným zdivem při nárazu sovětského tanku do podloubí domů na náměstí v Liberci. Utrpěl tříštivé zlomeniny obou bérců, k nimž se přidaly další komplikace a gangréna. Zemřel na zánět plic v liberecké nemocnici.
- ČÍŽEK Miroslav (23 let): Zasypán padajícím zdivem po nárazu tanku do podloubí. Zemřel při převozu do nemocnice.
- DRAGOUN Zdeněk (19 let): Střelen do hrudníku u radnice, následně vykrvácel do pohrudniční dutiny při převozu do nemocnice.
- FIALKA Josef (64 let): Postřelen u radnice, na následky zranění -průstřelu břicha a následného vykrvácení do pobřišnicové dutiny - zemřel v liberecké nemocnici ve 12.30 hodin.
- KOBR Bohumil (72 let): Těžce zraněn nákladním cisternovým vozem sovětské armády snažícím se vyhnout tanku, který narazil do podloubí. Zemřel v nemocnici v Liberci v důsledku mnohočetných zlomenin žeber a komprese hrudníku.
- KULIŠ Jindřich (25 let): Postřelen při střelbě u radnice. Zemřel v nemocnici v důsledku průstřelu hrudníku, břicha a následného vykrvácení.
- LIVEČKOVÁ Eva (31 let): Zasažena zezadu do krku střelou sovětského vojáka u ostrůvku tramvaje nedaleko pošty. Zranění podlehla v liberecké nemocnici 23. srpna.
- STARÝ Rudolf (63 let): Postřelen na náměstí. Podle lékaře byl zasažen nejspíše odraženou střelou, v důsledku čehož došlo k zásahu plic a k následnému vykrvácení do pohrudniční dutiny.
- VESELÝ Stanislav (43 let): Těžce zraněn sovětským vojákem. Střela jej zasáhla do hrudníku. Příčinou smrti bylo zasažení míchy a následné ochrnutí životních center. Zemřel na následky zranění v liberecké v nemocnici 24. srpna.
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů
"Nakonec bylo čtyřicet osm zraněných a devět mrtvých. Pamatuji si, že byla operována sestra Livečková, která pracovala v nemocnici. Právě šla do práce a střelili ji do krku. Umřela. Ty lidi, kteří zemřeli, si budu pamatovat do smrti. Lidé tehdy v nemocnici leželi na sálech, na vozících na chodbách i jen tak na zemi. Ti, kteří měli třeba jen prostřelené ruce, trpělivě čekali. Všude vládla úžasná solidarita," popisuje lékař.
Zanedlouho začaly sanitky přivážet další raněné, tentokrát po zřícení podloubí, když do jeho podpěrných sloupů narazil sovětský tank. "Mezi nimi byl pán, který mi prakticky umřel v rukou. Všechna žebra měl zpřerážená," vzpomíná František Plhoň na nejhorší službu svého života.
Následky nárazu sovětského tanku číslo 314 do podloubí na rohu náměstí viděl tehdy pětadvacetiletý Jan Bartoš, jehož kolega Jindřich Kuliš zemřel dvě hodiny předtím při střelbě před radnicí, stejně jako jeho kamarád Zdeněk Dragoun. Jana Bartoše tehdy zachránilo, že se vracel domů pro fotoaparát, kterým poté pořídil řadu cenných snímků.
Bouřlivý průběh okupace v Liberci popsal v roce 1985 v knize Dálkový výslech také Václav Havel, který byl onu noc zcela náhodou v Liberci s hercem Janem Třískou a okamžitě se zapojili do libereckého protiokupačního hnutí: "Působili jsme v tamějším rozhlase, já psal každodenní komentáře, Honza je předčítal. Vystupovali jsme i v televizním studiu, narychlo zřízeném na Ještědu."
Stejně jako mnoho dalších obyvatel Liberce vzpomínal Václav Havel na solidární pospolitost. "Lidé nám do rozhlasu nosili potraviny, květiny, léky. Budova rozhlasu byla obklopena obrovskými transportéry s velikými betonovými kvádry, které měly zabránit jejímu dobytí. Různé fabriky nám daly závodní průkazy, abychom se v případě osobního ohrožení mohli skrýt mezi dělníky."
Obyvatelé Liberce dávali svůj odpor vůči okupantům najevo i v následujících dnech okupace. Na věži radnice vlála velká černá vlajka, na radnici visel obří portrét prezidenta Ludvíka Svobody. Na troskách podloubí byl nápis v azbuce "Eto vaše dělo", tedy "To je vaše práce".
Podpořte Paměť národa
Paměť národa je veřejně přístupná databáze vzpomínek pamětníků na 20. století na www.pametnaroda.cz. Vznikla v roce 2001 a v současnosti obsahuje kolem 7 tisíc výpovědí. Spravuje ji nezisková společnost Post Bellum spolu s partnery - Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů. Pomozte vyprávět příběh Paměti národa - podpořte výstavu k 100. výročí republiky, která je až do 9. prosince v Praze na Letné pod bývalým Stalinovým pomníkem. Jde to jednoduše na www.nastalina.cz. Děkujeme!
Před radnicí drželi mladí lidé čestnou stráž u katafalku se jmény sedmi obětí z 21. srpna, v rukou černé prapory a československé vlajky. Jejich pohřbu se v libereckém krematoriu 24. srpna zúčastnilo přes pět tisíc lidí. Nad rakvemi zahalenými do státních vlajek recitoval Jan Tříska básně Františka Halase, vedle něj stál tehdy ještě ne moc známý Václav Havel.
Rok poté, 21. srpna 1969, už Liberečtí památku obětí okupace připomenout nesměli. Ulice zaplnili příslušníci SNB, kteří udržovali "pořádek" pomocí obušků a slzného plynu. Jakýkoli projev piety okamžitě trestali. Obětem srpnové okupace byl odhalen pomník na liberecké radnici až v roce 1989.
Video: Jan Bartoš vypráví o ránu, kdy Liberec zažíval peklo
