Praha - Zadlužené Řecko v úterý nesplatilo Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) část svého dluhu. Co to pro Atény znamená? A co se teď bude dít?
Jaká by mohla být cesta k tolik diskutovanému odchodu Řecka z eurozóny? Projděte si odpovědi na klíčové otázky tak, jak je sepsal americký The Wall Street Journal.
Zmíněné záchranné lano – neboli program ELA (Emergency Liquidity Assistance, pozn. red.) – je ve skutečnosti dost flexibilní. Pro poskytování pomoci ale platí, že banky musí být solventní. Navíc, je důležité připomenout, že ani ECB nepůjčuje zadarmo a vyžaduje zástavu – tzv. collateral.
Program ELA by tak pro Řecko mohl skončit dvěma cestami – insolvencí, nebo zjištěním, že poskytnutá zástava jednoduše není dostačující.
Zatím jsou řecké banky solventní. Mají aktiva, především ve formě úvěrů, které převyšují jejich finanční závazky - tedy zejména vklady a úvěry od centrální banky. To se ale může změnit. Některé z jimi poskytovaných úvěrů mohou mít sníženou hodnotu, mnohé nemusí jít vymáhat. Řecké banky ze státního dluhu drží pouze malý podíl, a i kdyby ten nebyl splacen, podle WSJ by banky zřejmě zůstaly solventní.
Něco jiného je bankovní záruka neboli zástava. ELA se totiž spoléhá na směsici záruk – některé jsou od bank, jiné z krytých dluhopisů a částečně záleží i na vládním dluhu. U čtveřice velkých řeckých bank pak tvoří část zástavy vládní dluhopisy.
Aby mohl program ELA zůstat otevřen, musí ECB věřit, že vládní záruky jsou solidní natolik, aby byla zástava dostatečná. A to je věc posouzení.
