Londýn - Když její dvě děti odejdou do školy, zapne Kinda Haddad počítač a pustí si záběry, které by si většina lidí dobrovolně nepustila. Jsou na nich k vidění mrtvá těla na hromadách suti, plačící děti, zranění lidé. Na pozadí zní dozvuky leteckého náletu.
Z vlastní vůle a z tepla svého domova nedaleko Londýna Kinda počítá civilní oběti ruských a koaličních náletů v Sýrii.
Když před dvěma lety s touto prací začínala, měla obavy, že o tom, kolik nevinných lidí zemře při vzdušných úderech, nebude mít k dispozici dostatek informací. Nakonec však byla překvapená. "Těch informací není málo, je jich dokonce skoro příliš," sdělila americkému listu Washington Post.
Kinda je novinářka, která sama v Sýrii vyrůstala. Teď žije ve Spojeném království a živí se tím, že dokumentuje válku ve své rodné zemi. Za dva roky dokázala se svými kolegy v projektu Airwars identifikovat více než 1300 civilních obětí náletů v Sýrii a Iráku.
Airwars je nezávislý projekt vedený britským investigativním novinářem Chrisem Woodsem, který monitoruje vzdušné údery Ruska i koalice vedené USA ve válce proti takzvanému Islámskému státu a ostatním islamistickým skupinám v Sýrii, Iráku a Libyi. Celkem je do projektu zapojeno osm novinářů z Británie, USA, Sýrie a Iráku.
Jak to dělají? V první fázi získávají informace z oficiálních armádních zdrojů, OSN a humanitárních organizací či nezávislých zpravodajských serverů, které ale nepracují přímo na místě. Nespoléhají proto jen na ně. Obracejí se i na samotné obyvatele válkou zmítané země, kteří na internetu sdílejí záběry z míst po leteckých útocích.
Pro představu: za období od srpna 2014 do poloviny letošního května koalice doposud potvrdila účast na 272 civilních úmrtí v Sýrii a Iráku, zatímco podle webu Airwars se skutečný počet obětí civilistů pohybuje mezi 548 až 894.
Je to práce časově i emocionálně náročná. "Snažím se nepouštět si zvuk, protože pak jsou ty obrazy ještě mnohem horší," říká novinářka, která sleduje syrové záběry zachycené mobilními telefony. Hledá je na sociálních sítích včetně Facebooku a Twitteru, kde je sdílejí Syřané ve snaze zdokumentovat hrůzy války.
Více, než co Rusko a USA přiznají
Tvrzení o počtu obětí se mohou lišit. Haddad proto hledá přímé důkazy: konkrétní lidi, jejich jména, příbuzné. Zprávy v arabštině přímo z místa překládá do angličtiny a spolu s kolegy je analyzují. Výsledky pak řadí do pěti kategorií.
V první skupině jsou informace o obětech, za které přiznalo odpovědnost útočící letectvo, tedy Rusko nebo koalice vedená USA. Ve druhé kategorii jsou oběti potvrzené nejméně dvěma zdroji přímo z místa, ve třetí jsou pak ty zprávy, které pocházejí jen z jednoho zdroje, ale jsou podepřené fotografiemi a videozáznamy.
Do posledních dvou kategorií pak spadají případy, u nichž analýza nedokáže potvrdit, zda oběti byly skutečně civilisté nebo zda zemřely následkem útoku koalice či Ruska a ne syrských jednotek nebo rukami džihádistů z takzvaného Islámského státu.
Despite a 35% jump in alleged Russian civilian casualty events in April, claimed Coalition events still higher - for 4th consecutive month pic.twitter.com/AiNYt0Mug7
— Airwars (@airwars) May 12, 2017
Videa na YouTube, která zobrazují následky náletů, jsou často po několika dnech smazána. Proto je právě na novinářích z Airwars, aby je archivovali. Zájem o jejich databázi už projevila i armáda Spojených států.
Dokázat, že civilisté umírali během náletů vedených koalicí nebo Ruskem, je ta nejtěžší část práce. Zprávy o obětech musí sedět s informacemi o uskutečněných náletech.
Spolupráce s armádou
Americká armáda od loňského listopadu prozkoumala více než 350 případů, ve kterých podle Airwars následkem náletů umírali civilisté. U téměř 80 z nich žádá podrobnější analýzu. Novináři od té doby americké armádě každý měsíc zasílají zprávu s novými informacemi k prověření. Spolupráce začíná fungovat oboustranně. V některých případech dokonce vojenští úředníci poskytli přesné geografické souřadnice útoků.
"Je to neobvyklé, ale musím přiznat, že v těchto případech mohou být nějaké důkazy, které my nemáme," nechal se slyšet americký vojenský mluvčí v Bagdádu Joe Scrocca. "Nejsme schopni promluvit si s každou obětí nebo s jejich rodinami. Na to nemáme lidi."
Na počtu obětí se přesto neshodnou. Armáda podle novinářů z Airwars udává příliš nízká čísla a naopak podle armádních představitelů jsou počty webu Airwars příliš nadsazená. Navíc novináři nemají přístup ke klasifikovaným vodeozáznamům, které mají k dispozici vojenské štáby.
Kinda Haddad je ale k oficiálním číslům přiznaným armádou skeptická, protože jsou často v rozporu s tím, co sdílejí Syřané a Iráčané. "Oni věří jen tomu, co ukazují jejich kamery," říká. A upřímně řečeno, to mi připadá šílené."
