Praha - Evropská unie se nemůže dohodnout na osekaném rozpočtu, čtvrteční summit hrozí skončit fiaskem.
Úředníci z euroinstitucí v Bruselu se bouří proti úsporným opatřením, která budou znamenat propouštění a menší platy. Vyhrožují, že na summitu odmítnou poskytovat veškerý servis, takže schůzka totálně zkolabuje.
Při veškerých úsporách ale dál funguje praxe, kterou někteří kritici označují za "eurocirkus." Poslanci Evropského parlamentu (EP) mají pořád dvě sídla.
Jedno v Bruselu a jedno ve Štrasburku, kde se scházejí na zasedání dvanáctkrát ročně. Kdyby sídlo bylo jen jedno - v Bruselu -, ušetřilo by se podle odhadů 200 milionů až čtvrt miliardy eur.
Samotní europoslanci jsou si toho vědomi a na konci října odhlasovali velkou většinou rezoluci volající po změně. Respektive po jediném sídle europarlamentu, a to bruselském.
Pro hlasovalo 518 poslanců, proti jen 149. Tedy výrazná většina. Stoupenci změny si přinesli tabulky s nápisem Single Seat, jednu měl i místopředseda EP Edward McMillan-Scott.
Naopak předseda Evropského parlamentu Martin Schulz patří mezi ty, kteří chtějí zachovat Štrasburk.
Ani v éře horečného šetření a hledání všemožných úspor to nevypadá, že by snaha o snížení nákladů europarlamentu vedla k úspěchu. Alespoň ne příští rok.
"Hlasováním jsme deklarovali, že si přejeme jen jedno sídlo, ale nemůžeme o tom sami rozhodnout. Musely by se změnit smlouvy, které stanovují, že parlament bude zasedat také ve Štrasburku. A tyto smlouvy by musely změnit členské státy," řekl Aktuálně.cz europoslanec za ČSSD Libor Rouček.
Potvrdil, že proti změně je v první řadě Francie, na jejímž území se Štrasburk nachází. Ale není sama. "Vím, že výhrady má také Lucembursko. Protože se obává, že když se hne se Štrasburkem, přijde o sídla svých institucí také Lucemburk," říká Rouček.
V Lucemburku sídlí například Evropský soudní dvůr nebo Evropská investiční banka.
Povinnost uskutečnit dvanáct zasedání ročně ve Štrasburku potvrdila dohoda uzavřená v roce 1992 na summitu Evropské unie v Edinburghu. Tedy v době, kdy členy Unie bylo jen dvanáct zemí.
Až za tři roky poté přistoupily Švédsko, Finsko a Rakousko a za dalších devět let skupina deseti zemí střední a východní Evropy.
Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku vznikala v devadesátých letech, v roce 1999 ji slavnostně otevřel tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac.
Kritizovány nejsou jen nadměrné náklady způsobené dvěma sídly. Poslanci z řad zelených k tomu dodávají, že neustálé přesuny a pendlování přispívá ke zhoršování životního prostředí.
Europoslanec za ODS Ivo Strejček předpokládá, že říjnové hlasování zůstane jen proklamací a nic se nezmění.
"Francie asi bude proti, protože ten Štrasburk si kdysi vyjednala. Ale není to jen Francie. Vím, že i v Německu je proti tomu značný odpor. U části německých europoslanců," řekl Strejček Aktuálně.cz.
Francouzský deník Libération nedávno v komentáři francouzskou vládu vyzval, zdali by nebylo rozumnější stanovisko přehodnotit. Podle vlivného deníku Paříž nemůže na existenci štrasburského sídla proti vůli většiny států trvat věčně.
