Kodaň/Oslo - Více než dvě desetiletí po požáru na trajektu Scandinavian Star v Severním moři, při němž zahynulo 159 lidí, teď experti přišli s neslýchaným obviněním: požár na volném moři prý založili členové posádky - kvůli pojišťovacímu podvodu rejdařství.

Je to špatná švédská detektivka, nebo skutečně "nejhorší hromadná vražda v Severní Evropě po druhé světové válce"? klade si otázku německá agentura DPA.

Jestliže se závěry expertní skupiny vyšetřující ničivý požár na trajektu Scandinavian Star v roce 1990 zakládají na pravdě, založili členové posádky na trajektu s 500 cestujícími tehdy na volném moři několik požárů. Motivem byl pojišťovací podvod jejich zaměstnavatele, soudí 23 let po katastrofě grémium 12 expertů.

V průlivu Skagerrak u jižního pobřeží Norska zemřelo v noci na 7. dubna 1990 celkem 159 cestujících. Téměř všechny překvapil oheň ve spánku, udusili se ve svých kabinách.

Až do potopení trajektu Estonia o čtyři a půl roku později, které si vyžádalo 857 mrtvých, žádné lodní neštěstí od roku 1945 Severoevropany tolik nešokovalo.

800 000 korun za "pomoc" požáru

Nové závěry z vyšetřování, které o víkendu předložila skupina expertů v norském Bergenu, vyvolaly na severu Evropy okamžité nové šokové vlny, protože vyznívají tak neuvěřitelně: členové smíšené skandinávské, filipínské a portugalské posádky údajně založili požáry na příkaz svých šéfů, aby její američtí majitelé lodi sídlící v dalekém Miami mohli shrábnout pojistné za své špatně vybavené a nadpojištěné plavidlo.

"Člověk nezapálí loď jen tak pro nic za nic," řekl norský inspektor lodní dopravy Gisle Weddegjerde, když závěry nové zprávy představoval.

Poukázal v této souvislosti na výplatu 24 milionů dolarů neprůhledně organizované skupině vlastníků SeaEscape i na výpovědi očitých svědků, podle nichž strojmistr ze Scandinavian Star po požáru dostal do ruky "obálku s 800 000 norskými korunami" (dnes by to bylo dobrých 100 000 eur).

Za co? Podle expertů, opírajících se o četné výpovědi přeživších, členové posádky trajektu pořádně "zapracovali" na tom, aby se požár na lodi mohl rozšířit - místo aby se snažili plameny uhasit.

Rozbíjeli velká okna židlemi, řekl například listu Politiken Nor Martin Grande, který katastrofu na trajektu přežil. "A každý přece ví, že se tak prakticky jen přilévá olej do ohně."

"Největší hromadná vražda od války"

Jiní svědci vypověděli, že členové posádky natahali do chodeb matrace a další snadno hořlavý materiál, díky čemuž požár dostal dodatečnou "potravu".

Podle expertů plány žhářů nevyšly: ti prý měli v úmyslu napřed malým ohněm vyvolat evakuaci všech cestujících a poté dalším, větším požárem zinscenovat pojistnou událost a docílit vyplacení pojistného. První oheň se prý ale dostatečně nerozhořel, zatímco ten druhý se brzy vymknul kontrole.

Švédský expert na požáry a šéf vyšetřovací skupiny Hakon Winterseth otevřeně označil katastrofu trajektu Scandinavian Star za "největší hromadnou vraždu v Severní Evropě od druhé světové války."

Úřady dosud označovaly za jediného strůjce požáru na trajektu řidiče kamionu z Dánska, už předtím trestaného za žhářství, který sám přišel o život ve své kabině. To je nemožné, soudí experti, protože údajný žhář byl podle nich už dávno mrtvý, když se rozhořelo poslední z nejméně čtyř ohnisek požáru.

Skeptici: Vydrželi 23 let mlčet?

Nesporné zůstává, že vysoký počet mrtvých byl zapříčiněn i nedostatečnými bezpečnostními opatřeními, totálním jazykovým zmatkem i neproškolením posádky. Dánský rejdař, jeho výkonný ředitel a kapitán trajektu za to byli potrestáni každý šesti měsíci vězení.

K požadavku expertní skupiny volající po novém oficiálním vyšetřování katastrofy trajektu se okamžitě připojili i účastníci dřívějších oficiálních šetření.

Zazněly však i skeptické hlasy. Dánská stanice DR například citovala Ingvara Brynforse, který byl v době neštěstí šéfem hasičů na trajektu Scandinavian Star a nyní se podílel také na práci expertní skupiny. Brynfors v Bergenu prohlásil: "Policie mě nikdy nevyslechla, ačkoliv jsem na té lodi byl velitelem hasičů."

Na námitku jednoho z novinářů, že policejní protokoly obsahují záznamy o čtyřech setkáních policistů s ním, včetně písemné korespondence, Brynfort usoudil: "Možná to tak bylo, já si ale nemůžu vzpomenout."

Nejen ostřílené čtenáře detektivek pak zřejmě zarazilo Weddegjerdovo prohlášení: "provedla to větší skupina lidí". A ti všichni celých 23 let dokázali mlčet?