Řím – K překvapivému zjištění dospěli italští restaurátoři při zkoumání jednoho z nejstarších rukopisů Evropy. Takzvaného Rosanského Purpurového kodexu (Codex Purpureus Rossanensis).
Knihy pocházející pravděpodobně ze Sýrie z pátého nebo šestého století.
Skupina expertů pod vedením Marii Luisi Riccardiové zkoumala, jak je možné, že stránky rukopisu, vázaného v ovčí kůži, mají purpurovou barvu. Respektive jak toho mohli tehdejší tvůrci docílit.
Analýza ukázala, že použili barvivo pocházející z lišejníku "naloženého" ve zkvašené moči. Lišejník, rostoucí hlavně kolem Středozemního moře, je v Česku známý pod názvem Skalačka barvířská.
"Středověké rukopisy byly zkoumány v mnoha ohledech, ale málokdy se pozornost zaměří na materiály, ze kterých jsou zhotoveny," uvedla pro server Discovery News členka restaurátorského týmu Marina Bicchieriová.
Výzkum také vyvrátil tezi, že některé části kodexu někdo domaloval a dopsal později, údajně až ve dvanáctém století. Stejně tak se nepotvrdilo, že použité zabarvení souvisí s takzvaným tyrským purpurem (Tyros byl přístav ve východním Středomoří, dnešní libanonský Súr).
Toto barvivo se získávalo z mořských plžů.
Italové zkoumali a restaurovali v řečtině napsaný kodex teprve podruhé, a to téměř po sto letech. Naposledy tak činili v roce 1917.
Knihu objevil v roce 1879 německý teolog Oskar von Gebhardt v katedrále Santa Maria Achiropita ve městě Rossano na jihu Itálie.
Je vystaven v muzeu za neprůstřelným sklem s regulovanou teplotou a vlhkostí vzduchu.
Z původního textu se zachovala zhruba polovina. Pojednává o životě Ježíše na základě evangelií svatého Matouše a svatého Marka.
