Štrpce /od zpravodaje Aktuálně.cz/ - Atmosféra v ředitelně je nanejvýš vážná. "Prožíváme nejhorší dny svých životů," říká ředitel školy Novica Krstič a na stůl položí fotografickou brožuru, ve které jsou desítky snímků vypálených pravoslavných chrámů.
"Tak jako mučili Krista, mučí už dva tisíce let Srby," řekne a zasedne za stůl, jenž je obložen náboženskými kalendáři a obrázky světců. "Cožpak to svět nevidí, že vzniká stát muslimských barbarů?"
Jsme v ředitelně školy v městečku Štrpce na jihu Kosova, osmdesát kilometrů od metropole Prištiny. V enklávě žije zhruba devět tisíc Srbů. Nevelká podhorská oblast je obklopena územím, které obývají Albánci.
Politici zastupující albánskou většinu v Kosovu před několika dny jednostranně vyhlásili nezávislost na Srbsku.
Zemřu tady
Učitelka Radojka Petkovičová si mne několikacentimetrový přívěšek - zlatý kříž. V jednu chvíli přestává překládat ředitelova slova a začíná mluvit sama za sebe.
"Nic od nich nechceme, jen aby nás tu nechali žít a modlit se. Je to naše země," říká pomalým, hlubokým hlasem, s prázdným pohledem. "Nevíme, co bude zítra, za rok, za pět let. Nemáme budoucnost. Zůstali jsme sami."
Nepřestěhuje se raději do Srbska? Tam by žila v bezpečí. "Nikdy. Mám tu všechny vzpomínky, je to má země, kde jsem vyrostla, kde v hrobech leží mí příbuzní. Zemřu tady. Žádný Srb odsud dobrovolně neodejde. Proč bychom měli? Je to naše půda, náš domov," opakuje učitelka.
Chodby školy jsou oblepeny plakáty světců s citacemi z bible. Za okny zasněžené hory a táhlé louky, klidný a romantický kraj.
Najít však ve Štrpce klidné a romantické myšlení je těžké. Usmívá se jen zamilovaná dvojice a několik basketbalistů na školním dvoře. Většina obyvatel se tváří, jako by se právě vrátila z pohřbu.
"Ve Štrpce nežije ani jeden šťastný člověk. Lidé, kteří nevědí, co bude zítra, nemohou být šťastni," tvrdí místní pravoslavný kněz.
Předsudky a krvavé vzpomínky
Nová vláda Kosova se zapřísáhla, že zajistí menšinám, tedy i Srbům, všechna práva. Lidé ve Štrpce však Albáncům nevěří. Stejně jako nevěří Srbům albánská menšina v několika jihosrbských osadách.
Obyvatelé Štrpce se bojí války, někteří vidí válku jako jediné řešení. Málokdo dokáže připustit, že násilí v minulosti zapříčinily obě strany. "Je tu sice mír, ale napětí je velké. Křivdy jsou na obou stranách. Myslíme si, že nás Albánci dřív nebo později vyženou," říká student Radojica Jovanovič. Ve Štrpce Srbové uspořádali už několik demonstrací proti vyhlášení nezávislosti.
"Kdyby tu nebyli cizí vojáci, do týdne se začne střílet," myslí si majitelka štrpského bistra. Mír ve Štrpce chrání vojáci KFOR. Přístupovou cestu do enklávy střeží transportéry ukrajinských vojáků.
Nad vsí se zvedá 2500 metrů vysoké pohoří Planina. Sousední srbská ves Brezovica bývala centrem turistiky. Teď hotely chátrají a stejně jako ve Štrpce tu většina lidí nemá práci. Navíc tu živoří Srbové, kteří v posledních letech odešli z ostatních jihokosovských oblastí, které obývá albánská většina.
Oproti okolním albánským vesnicím je Štrpce hodně odlišné. Budovy se v srbské enklávě rozpadají, naopak na albánské straně se stavějí nové, obří, cihlové domy. Ve výlohách na srbské straně najdeme portréty Vladimira Putina, na albánské straně americké a evropské vlajky. Jiné jsou nápisy, odlišná je řeč, náboženství i nabídka restaurací. Jediné, co je stejné na obou stranách, jsou krvavé vzpomínky, předsudky a nepochopení.
Před dvěma lety vybuchla bomba na štrpském tržišti, před šesti lety teroristé zaútočili na konvoj, který převážel Srby přes albánské území do dalších srbských enkláv. Také Srbové mnohokrát rozpoutali násilí. Odpálili bombu na nedalekém pomníku Kosovské osvobozenecké armády (UCK). Několikrát se střetli s vojáky KFOR. Před časem napadli české spolupracovníky nadace Člověk v tísni. Srbští násilníci jim vyhrožovali lynčováním.
"Nenávidíme je. Všechny. Mír to nemůže vyřešit. Kosovo je odjakživa srbské," říká padesátiletý Mica Stojanovič.
Také učitelka, kněz, ředitel i student si jsou jisti, že násilí není konec. Název Štrpce ještě uslyšíme. Bohužel.
